Článek
Z Třemšína vede vyznačená lesní cesta do obce Voltuš, která je už přes 200 let neodmyslitelně spojena se jménem Jakub Jan Ryba
Střemcha obecná je druh slivoně a mírným zkomolením slova dala název obci Třemšín a zároveň vrchu vysokému 827 metrů v jižní části Brd. Střemcha roste téměř všude, není a nebyl to nijak výjimečný strom.
Mnohem zajímavější je pověst o třech zlatých prutech, po staročesku „šínech“, které jsou ukryté v hradní studni. Tré šín. Tedy buď Střemcha obecná nebo tři zlaté pruty daly jméno kopci Třemšín.
Stále do mírného kopce
Prastarý český rod Buziců si na kopci nechal postavit hrad. To bylo dávno před rokem 1200. Protože se během husitských válek drželi pozdější majitelé kříže a ne kalichu, husitská vojska hrad dobyla, vyrabovala, vypálila a částečně pobořila. V rozvalinách dalších dvacet let přebýval loupežník Mikuláš Vepř, zvaný Svinda.
V hradu byla tajná podzemní chodba a vedla do benediktinského kláštera v Teslínech. Tam se husitské tlupy božích bojovníků samozřejmě neopomněly také zastavit a roku 1421 klášter vyrabovat. Jenže mniši dobře věděli, co jsou husité za chásku a vše cenné ukryli právě v tajné chodbě.
V době husitských válek žily na hradě tři dcery hradního pána. A protože dobře věděly, jaký osud je čeká, zmizely v podzemí. Jejich čest byla zachráněná a byly dokonce vyobrazeny v barokním kostele sv. Barbory v Pročevilech.
Poklad stále čeká na toho, kdo ho objeví. Samozřejmě pouze na Velký pátek, ale varování před ohnivým hadem, skřítkem, obrem nebo hejkalem jsou na místě.
Na vrcholu je místo hradu Buziců malá kaplička
Z Třemšína vede vyznačená lesní cesta do obce Voltuš, která je kousek od Rožmitálu pod Třemšínem. Jméno obce je už přes 200 let neodmyslitelně spojeno se jménem Jakub Jan Ryba. Ovšem cesta z Třemšína má jeden háček. Je třeba přejít okresní silnici směr Roželov-Rožmitál. Pokud jde o automobily, není tam velký provoz. Podle pověstí už řadu století po ní jezdí na koni bezhlavý jezdec a pocestný, který ho spatří, se zblázní.
Kousek v kopci nad Voltuší je další brdský kopec Štěrbina vysoký 752 metrů. Pod jeho vrcholem je místo, kde v hustém křoví po třídenním pátrání údajně našel Anton Reiss tělo svého přítele. Jakub Jan Ryba prý ještě žil, ale krvácel z otevřených ran na krku a zápěstí, způsobených břitvou.
Mohyla na místě, kde bylo nalezeno tělo nešťastného skladatele
Na hrudi měl rozevřené Senekovo vydání Rozpravy o nesmrtelnosti duše. Jiná informace udává, že se jednalo o De tranqiuilitate animi tedy O klidu duševním. V knize mělo být prý vepsáno poslední rozloučení. Kniha zmizela.
Než Jakub Jan Ryba odešel před smrtí z domu, měl se svým přítelem Antonem Reissem domluvené dvě schůzky. První se nekonala, ta druhá měla být v lese, kde ho Reiss našel.
Řada odborníků se shodla na tom, že z lékařského hlediska jsou rány na krku vedeny tak, že sám sobě je nemohl Ryba udělat.
Prostě kolem smrti autora více než patnácti set skladeb, z toho šestnácti mší, z nichž jedna Missa pastoralis bohemika, tedy Česká mše vánoční, je těch „prý“ nějak moc.
A poslední záhadou je uváděné datum smrti. 8. duben 1815. A zároveň se uvádí, že téhož dne, tedy 8. dubna si domluvil onu schůzku u hájovny za vsí Voltuš s Antonem Reissem, který ho nalezl už umírajícího. Rybův nejstarší syn tvrdil, že se otec 8. dubna vydal jako obvykle na ranní mši do kostela Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále. Všichni, kteří ho ten den viděli, tvrdili, že jim připadal klidný a vyrovnaný. Jeho tělo našli obyvatelé Rožmitálu až třetí den.
Kdo tedy tělo našel? Přítel Anton Reiss nebo obyvatelé Rožmitálu?
Hrob Jakuba Jana Ryby
Na místě je vybudovaná kamenná mohyla, kam stále lidé kladou květiny a zapalují svíčky. Hezký výlet na Třemšín končí smutnou vzpomínkou a zároveň množstvím otázek, jak to vlastně všechno bylo.
Česká mše vánoční aneb Hej mistře, vstaň bystře, měla mít premiéru v noci ze soboty 24. na neděli 25. prosince roku 1796 v kostele Povýšení svatého Kříže v Rožmitále. S největší pravděpodobností tomu tak nebylo.
Zdroje:
