Článek
Přání štěstí a zdraví s hákovým křížem na pohlednicích dnes působí dost absurdně. Svastika je v evropské představivosti natolik pevně spojená s nacismem, že její mnohem starší historie prakticky zmizela. Adolf Hitler však tento symbol nevytvořil. Nacisté si přivlastnili obrazec, který lidstvo používalo už tisíce let.
Pečeť se znakem svastiky z Mohendžo-daro v Pákistánu, zhruba 2,100–1,750 př. n. l.
Motivy připomínající svastiku archeologové nacházejí na velmi starých předmětech z Evropy i Asie. Známé jsou například svastikové ornamenty na keramice z antického světa. Podobný geometrický motiv se ale objevoval na tolika místech, že nemá příliš smysl hledat jediného „vynálezce“.
Čtyři zalomená ramena vytvářejí dojem pohybu a rotace. Možná právě jednoduchost obrazce pomáhá vysvětlit, proč se k němu nezávisle dostávaly různé kultury. A rozhodně neznamenal nenávist.
Samotné slovo svastika pochází ze sanskrtu a souvisí s představou dobra, zdaru a příznivého bytí. V Indii je tento symbol starobylou součástí náboženské tradice a dodnes jej lze spatřit na chrámech, domech, při svatbách, svátcích nebo náboženských obřadech. Významnou úlohu má v hinduismu a džinismu a používá se také v buddhistické tradici. Spolu s buddhismem se znak dostal dál na východ. Objevuje se v Číně, Koreji či Japonsku.
Pro člověka vychovaného v Evropě může být pohled na svastiku na asijském chrámu znepokojivý. Jenže místní člověk ve svastice „nacistický znak“ vůbec nevidí. I proto, že velká část obyvatel indického subkontinentu o nacismu ani neslyšela. Vidí náboženský symbol s tradicí, která existovala dávno před novověkem.
Svastika na keramice z období 3300-2000 př. n. l. v západní Číně
Dost rozšířené tvrzení různých znalců tvrdí, že existuje „dobrá“ svastika otočená jedním směrem a „špatná“, nacistická, otočená opačně. To je jen další z výmyslů novodobých mystiků. Pravotočivá svastika (卐) je v hinduismus, buddhismus nebo džinismus zobrazení symbolu slunce, jeho pohybu na obloze spojovaného s prosperitou a stabilitou chodu rodin i společnosti. Levotočivá svastika (卍) představuje ženský princip jako nového života a naděje.
V Evropě a USA se na přelomu 19. a 20. století svastika objevovala jako dekorativní motiv a znamení štěstí. Bylo ji možné najít na pohlednicích, přívěscích, odznacích či dalších běžných předmětech. V anglicky mluvícím světě bývala spojována s představou good luck. Nikdo tehdy samozřejmě nemohl tušit, jak dramaticky se její význam během několika desetiletí promění.
Erb polské šlechtické rodiny Boreyko
K osudové změně vnímání svastiky přispěl podivný mix archeologie, nacionalismu a pseudovědy. Evropští badatelé 19. století se intenzivně zabývali příbuzností jazyků a dávnými migracemi národů. Do tohoto prostředí vstoupil pojem Árijců.
Původně jazykové a historické úvahy však postupně začali překrucovat rasoví ideologové. Z komplikovaných a vyfabulovaných dějin vytvořili mýtus o nadřazené árijské rase. A svastiku, kterou archeologové nacházeli na starých evropských i asijských předmětech, začali někteří nacionalisté vydávat za její dávný symbol. Byla to hodně velká historická zkratka, která měla dalekosáhlé následky.
Po první světové válce se svastiky chopili němečtí nacisté. Hitler si velmi dobře uvědomoval sílu politické symboliky. Nacistická vlajka proto nebyla náhodnou kombinací barev a tvarů. Černá svastika v bílém kruhu na výrazně červeném poli vytvořila jeden z nejrozpoznatelnějších politických znaků historie. Po převzetí moci nacisty v roce 1933 začala být všudypřítomná.
Minojská váza z Kréty, Archeologické muzeum Iraklio
Visela na veřejných budovách, lemovala stranické sjezdy, objevovala se na uniformách, úředních dokumentech, vojenské technice i propagandistických materiálech. Nakonec se stala obrazovým podpisem režimu, který rozpoutal světovou válku a uskutečnil průmyslově organizovanou genocidu evropských Židů. Tisíce let předchozí historie symbolu nedokázaly této zkušenosti konkurovat. Během pouhých dvanácti let nacistické vlády v Německu získala svastika v Evropě význam, který přetrval celé generace.
Po porážce nacistického Německa svastika z evropského veřejného prostoru téměř zmizela. Když se objevovala, bylo to nejčastěji v historickém kontextu nebo jako symbol neonacismu a rasové nenávisti. Některé evropské státy proto její propagandistické používání omezují zákonem.
Jenže zatímco Evropa se snažila nacistickou svastiku vytlačit, v Asii pokračoval život mnohem staršího symbolu. A pokračuje dodnes. Svastika je viditelná na hinduistických slavnostech nebo na buddhistických chrámech. Je symbolem, který nacistická epizoda jeho několikatisíciletých dějin jednoduše nedefinuje. Vznikl tak jeden z nejpodivnějších kulturních střetů moderní doby. Stejný obrazec může pro jednoho člověka znamenat požehnání, štěstí a duchovní tradici, zatímco pro druhého představuje diktaturu, rasismus a masové vraždění.
Hokejový tým Fernie Swastikas v roce 1922
Historie svastiky nakonec ukazuje něco většího než jen příběh jednoho znaku. Ukazuje, jak snadno dokáže politika převzít existující symbol a naplnit jej úplně novým významem. Nacisté svastiku nevymysleli. Nebyli ani první, kdo ji v Evropě používal. A v dějinách tohoto symbolu představuje nacistická éra jen nepatrný časový úsek. Její následky však byly tak strašlivé, že v západním světě dokázalo pouhých několik let téměř přehlušit tisíciletí předchozí historie.
Svastika tak zůstává symbolem se dvěma radikálně odlišnými životy. Jeden je pradávný a hovoří o štěstí, prosperitě a posvátnu. Druhý začal ve 20. století a připomíná, kam může vést rasová nenávist a totalitní moc. A právě ten druhý už zřejmě nikdy nebude možné z její evropské historie vymazat.
Zdroje:
