Článek
Od krvavého vozu k rozsudku smrti. Jak noviny v roce 1907 sledovaly čtyřnásobnou vraždu u Křtin
V pátek 5. července 1907 našel František Pernica na silnici ze Křtin do Jedovnic převrácený vůz a čtyři mrtvé trhovce. Už následujícího rána četli lidé na Moravě podrobnosti o „čtvernásobné loupežné vraždě“. Během několika dní noviny přinesly jména obětí, první podezřelé, krvavé šaty, sekeru, údajný motiv i výpovědi svědků. O čtyři měsíce později stála před brněnskou porotou celá rodina Vajckornových. Dobový tisk dovoluje sledovat případ téměř den po dni a současně ukazuje, jak rychle se z podezření stala v očích veřejnosti téměř jistota.
Noc ze 4. na 5. července 1907. Poslední cesta z Brna
Ve čtvrtek 4. července se Josef a Amálie Němcovi z Ostrova a Josef a Josefa Hrazdírovi z Krasové vraceli z Brna. Byli to venkovští obchodníci. V okolí skupovali vejce, maso, tvaroh a další produkty a vozili je na brněnský trh. Tak jejich obživu později zachytila také ostrovská farní kronika. Hrazdírovi přitom s Němcovými nejezdili pravidelně. Podle dobových zpráv šlo teprve asi o jejich třetí společnou cestu. Josef Hrazdíra měl navíc v Brně v opravě harmoniku, protože měl hrát na křtinské pouti. Pro Josefa Němce měla cesta ještě jeden důvod. V Brně vybral pro rodinu Kupkovu z Ostrova 700 korun. Právě tyto peníze po vraždě zmizely. Ještě po jedenácté hodině večer projížděli Hrazdírovi a Němcovi Kanicemi. Do místa, kde byli přepadeni, tedy mohli dorazit přibližně kolem půlnoci. Nikdo z nich netušil, že několik kilometrů před domovem jejich cesta skončí.
Pátek 5. července, asi čtyři hodiny ráno
K jedné z nejčastěji opakovaných chyb v pozdější literatuře patří tvrzení, že mrtvé našel hajný Ambros. Soudní materiály, jak je později zpracoval Vladimír Polák, však uvádějí Františka Pernicu, který se kolem čtvrté hodiny ráno vracel s matkou na voze z Brna do Ostrova. Pernica uviděl pod silnicí svržený vůz a poznal koně svého strýce Josefa Němce. Pak uviděl první tělo. Okamžitě oznámil nález četnictvu ve Křtinách. Pernicu jako nálezce uváděla už dobová zpráva Lidových novin z následujícího dne. Noviny popsaly převrácený vůz koly vzhůru, krvavou ruku vyčnívající zpod vozu a jednoho mrtvého muže ležícího vedle povozu. Kůň se mezitím volně pásl u příkopu.
Na místo byl přivolán křtinský lékař. Stačilo krátké ohledání a bylo zřejmé, že nejde o nešťastné převrácení vozu. Všichni čtyři lidé byli mrtví a jejich zranění svědčila o násilném útoku. Čtyři mrtví během několika minut. Josef a Amálie Němcovi. Josef a Josefa Hrazdírová. Po dvou manželských párech později zůstalo dohromady osm dětí.
Na rovném úseku před místem, kde byl vůz svržen, zůstaly krvavé stopy. V okolním obilí se našly známky toho, že tam někdo předtím pobýval. Vyšetřovatelé proto usuzovali, že pachatel nebo pachatelé mohli na vůz předem čekat. Pokud skutečně čekali na konkrétní vůz, nešlo patrně o spontánní loupež náhodných kolemjdoucích. Útočníci mohli vědět, kdy se Němcovi vracejí. A možná věděli i o vyzvednutých penězích. Znalci navíc podle soudního materiálu připouštěli, že všechny čtyři oběti mohl usmrtit jediný člověk.
Brzy se na místo činu seběhlo množství lidí z širokého okolí. Na vlastní oči se chtěli podívat na vůz a mrtvé. Mezi zvědavci byl také Jan Vajckorn starší. Vyšetřovací komise z Brna dorazila podle archivního zpracování až přibližně v 16 hodin. Jiný pramen uvádí kolem páté odpoledne komisi, v níž byli baron Gastheimb, doktor Suchánek a rada Zuska. Komise místo fotografovala a ohledávala. Těla byla poté převezena ke Křtinám a pitvána za přítomnosti soudních a vyšetřovacích úředníků. To zároveň potvrzuje, že ke kauze skutečně existovala dobová policejní či soudní fotodokumentace.
Křtinský chrám Jména Panny Marie ve Křtinách v 1. polovině 20. století
Ještě 5. července byli na udání zatčeni také manželé Sedlákovi z Ostrova. Podezření se nepotvrdilo, ale jméno Sedlák se dostalo do novin a vznikl zmatek. Lidové noviny 8. července svým čtenářům vysvětlovaly, že v Ostrově vlastně nikdo tohoto příjmení nežije. Původ záměny měl být ve starém venkovském zvyku označovat majitele domu jménem jeho předchozího vlastníka. Domek Vajckornových měl kdysi patřit Sedlákovým. „Sedlák“ tedy mohl být ve skutečnosti Vajckorn. Je to jen malá ukázka toho, jak rychle a chaoticky první informace vznikaly.
Velmi brzy se pozornost obrátila právě k rodině Vajckornových z Ostrova. Jan Vajckorn starší se živil podobným obchodem jako Josef Němec. Mezi oběma muži ale existovalo silné nepřátelství. Vajckorn měl Němcovi opakovaně vyhrožovat zabitím. Podle dobového tisku měl dokonce už přibližně dva roky před vraždou napadnout Němcovou a vystřelit po ní z revolveru. Tvrzení se během vyšetřování dostalo mezi okolnosti podporující motiv msty. Němec byl v obchodování úspěšnější. A policie dostávala informace od místních lidí. Ještě 5. července byla rodina zatčena.
Pozoruhodný detail, který se do legendárního vyprávění příliš nehodí, je způsob zatčení Jana Vajckorna staršího. Podle soudního spisu se dozvěděl, že jej četníci hledají. A sám se jim přihlásil v Kousalíkově hostinci v Jedovnicích. Jeho žena Marie byla zatčena večer doma v Ostrově. Zadržen byl také dvaadvacetiletý syn Jan. Všichni tři při zatčení vystupovali klidně a vinu popírali.
Sobota 6. července. Případ je v novinách
Už následující den přinesly Lidové noviny na druhé straně článek nazvaný „Čtyřnásobná loupežná vražda u Křtin na Brněnsku“. Od této chvíle se z místní tragédie stala veřejná senzace. Dobový tisk popisoval hrůzný nález velmi sugestivně. Z dnešního pohledu překvapí množství krvavých detailů, které noviny bez problémů tiskly. Intenzita zpravodajství po vraždě rychle rostla a svého maxima dosáhla přibližně pátý den po činu. Po deseti dnech už každodenní zájem prudce ustoupil. Jenže právě těch prvních deset dní stačilo k vytvoření veřejného obrazu zločinu.
Bezprostředně po vraždě nebyla situace vůbec tak jasná, jak pozdější legenda naznačuje. V okolí se pohybovala skupina kočovníků z Balkánu s cvičenými opicemi. Dobové zprávy je označovaly různými příznačnými názvy a četníci se o ně zajímali jako o možné pachatele. Podezření podporoval také nález přibližně pětadvacetikilového balíku loje, který byl odnesen z Němcova vozu a objevil se u rybníka Olšovce v Jedovnicích. Podle jednoho podání to byl paradoxně právě Jan Vajckorn starší, kdo při nálezu hlasitě ukazoval na kočovníky jako na možné vrahy. Tehdy ale ještě rozhodně nebylo jasné, kdo vraždil.
Neděle 7. července. Pohřby
V neděli byly oběti pohřbeny. Manželé Hrazdírovi dopoledne ve Křtinách. Němcovi odpoledne v Ostrově. Na pohřby přišly velké zástupy lidí. Tragédie byla o to působivější, že po každém páru zůstaly čtyři děti. U Němcových byly děti ještě velmi malé. Dva, pět, osm a jedenáct let. Ve Křtinách přitom vznikla obava, že pověst místa čtyřnásobné vraždy odradí poutníky a výletníky a poškodí obživu části obyvatel.
Při prohlídce domu Vajckornových našli policisté sekeru zaseknutou ve špalku. A tady se začíná rodit jedna z nejtrvalejších legend případu. Podle jednoho policisty byla sekera důkladně umytá. Podle jiného byla od krve. Pozdější populární texty z toho vytvořily jednoduchý příběh. Vrahy prozradila zakrvácená sekera. Jenže laboratorní zkouška přinesla komplikaci. Krev na nalezené sekeře byla zvířecí. Jan Vajckorn starší tvrdil, že sekerou zabil slepého kocoura. Skutečný vražedný nástroj nalezen nebyl.
Ještě mnohem hůře vypadala situace Marie Vajckornové. Četníci ji při nedělní návštěvě našli v šatech se stopami krve. Krev byla také na dalších kusech oblečení spojených s rodinou. Laboratoř byla schopna říci, že některé skvrny jsou lidského původu. Jenže roku 1907 nebylo možné určit, kterému člověku krev patří. Marie vysvětlovala stopy domácím násilím. Její muž ji měl opakovaně bít tak, že krvácela z nosu. Tento způsob Janova zacházení s manželkou podle archivního zpracování potvrzovali také svědci. Z důkazu, který zněl v novinách hrozivě, se tak u soudu stala podstatně složitější věc.
Další nález vypadal téměř osudově. V kamnech Vajckornových ležela ohořelá spořitelní knížka stejné záložny, jakou používali Kupkovi. Právě pro ně Josef Němec před vraždou vybral 700 korun. Jenže majitele spálené knížky už nebylo možné zjistit. Rodina tvrdila, že mezi starými papíry mohla být i spořitelní knížka po jejich nedávno zemřelém synovi Josefovi. Podezření bylo silné, ale neprůkazné.
Veřejnost se zatím dozvídala další informace. Vajckornovi měli špatnou pověst. Jan starší byl mnohokrát trestán. Marie pila. Syn měl za sebou krátký trest za krádež. Druhý syn Josef zemřel krátce před vraždou ve vězení, kde si odpykával trest za loupežné přepadení. Taková fakta se pro novinový příběh hodila dokonale. Vznikal obraz celé „zločinecké rodiny“. A to ještě předtím, než kdokoli stanul před porotou. Už během prvních článků byl velmi silný sklon místních obyvatel považovat Vajckornovy za vinné a noviny tento „hlas lidu“ reprodukovaly.
Záznam o narození a křtu Jana Vajckorna 29/30. 5. 1885
Pondělí 8. července. Už téměř není pochyb
Lidové noviny pokračovaly podrobným zpravodajstvím také 7. a 8. července. Během pouhých tří dní tak čtenář dostal prakticky celý příběh. Ale přímý důkaz stále neexistoval.
Hostinští ve Křtinách vypověděli, že Jan Vajckorn mladší byl v kritickou noc v obci. Po jedenácté hodině večerní kupoval kořalku a odnesl si ji ve vlastní lahvi. Tvrdil, že jej poslal otec. Také rodiče měli být večer mimo domov. Marie nesla na zádech uzel. Obžaloba později vyslovila domněnku, že v něm mohla být sekera. Nikdo však obsah uzlu neviděl.
Závažnou výpověď přinesl František Hudec z Jedovnic. Tvrdil, že rodinu viděl mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno na cestě od Olšovce k Ostrovu. Časově by to odpovídalo době krátce po vraždě. Obžaloba v tom viděla velmi důležitý článek řetězce. Jenže Hudcova výpověď měla slabinu. Svědek uvedl jiné datum. A tvrdil, že tak časně vstával do práce v Adamově. Jenže 5. červenec byl tehdy církevním svátkem. Obhajoba proto namítala, že Hudec mohl vidět Vajckornovy úplně jiný den.
13. července. Zločin dostává fotografie
Osm dní po vraždě přinesly Nové Illustrované Listy rozsáhlý obrazový materiál pod názvem „K čtyřnásobné vraždě u Křtin“. Vyšel 13. července 1907 v čísle 28, na straně 465. A právě toto číslo je pro historii případu mimořádně důležité. Časopis totiž zveřejnil vlastní fotografie místa činu a osiřelých dětí. Po listopadovém procesu přidal i kresby Vajckornových, výjevy ze soudní síně, fotografie místa včetně zakrytých těl a mapy, které podle odborné studie zřejmě pocházely přímo ze soudního spisu. Čtenář už si tedy nemusel nic představovat. Viděl silnici, místo vraždy, ubohé sirotky i obžalované.
24. července. Sedm stokorun
Potom přišel nejsenzačnější nález celého vyšetřování. U Vajckornových se konala třetí domovní prohlídka. První byla 5. července. Druhá 7. července. Teprve po druhé byl dům zapečetěn. Dne 24. července vstoupili dovnitř znovu dva četníci a několik civilistů. Jeden z civilistů našel v komoře mezi starými papíry sáček. Uvnitř bylo sedm bankovek po sto korunách. Sedm set korun. Přesně tolik, kolik měl Němec po cestě z Brna u sebe.
Právě podrobnost ze soudního spisu činí tento slavný důkaz mnohem problematičtějším. Bankovky nalezl tentýž člověk, který po vraždě upozorňoval četníky na Vajckornovy jako možné pachatele. Dům navíc nebyl zabezpečen bezprostředně po prvním zatčení. Peníze se při prvních dvou prohlídkách nenašly. To neznamená, že byly podstrčeny. Ale znamená to, že jejich nález nebyl z kriminalistického hlediska tak čistý, jak následně působil v jednoduchém novinovém vyprávění.
Po několika týdnech prudké zpravodajské vlny zájem deníků polevil. Vajckornovi však zůstali ve vazbě. Vyšetřovací spis rostl. Nakonec měl podle pozdějších údajů 1 680 stran, k nimž patřily fotografie a plánky místa činu. Případ čekal na porotu. Ještě před procesem se obhájci snažili dosáhnout toho, aby byl případ projednán v jiném kraji. Protože podle nich tisk během předcházejících měsíců vytvořil atmosféru, v níž se o Vajckornových mluvilo jako o nepochybných vrazích. Obhájci se obávali, že moravská porota bude už před zahájením procesu zaujatá. Žádosti nebylo vyhověno. Obrana v podstatě tvrdila, že o vině už rozhodla veřejnost dřív než soud.
Ilustrační obrázek AI
13. listopadu. Proces začíná
Hlavní líčení probíhalo v Brně na Cejlu ve dnech 13.–15. listopadu 1907. Zájem veřejnosti byl enormní. Soudní síň byla plná a značná část zvědavců se dovnitř vůbec nedostala. Případ sledoval český i německý tisk. Kromě moravských novin o případu psali i Brünner Zeitung, Die neue Zeitung, vídeňské Neue Freie Presse, Illustrierte Kronen Zeitung, Reichspost nebo Neue Schlesische Zeitung. Vražda u Křtin už dávno nebyla jen místní událostí.
Jana Vajckorna staršího hájil doktor Calábek. Jana mladšího doktor Seidl. Marii Vajckornovou doktor Nechut. Státním zástupcem byl baron Gastheimb. Obžaloba skládala jeden nepřímý důkaz za druhým. Nepřátelství s obchodníkem Němcem. Výhrůžky. Noční pohyb rodiny. Krev na oděvech. Chybějící sekera. Spálená spořitelní knížka. Sedm set korun. A výpovědi svědků.
Obhajoba poukazovala na zásadní problém. Nebylo doloženo, který konkrétní člověk vražedné rány zasadil. Soudní znalci připouštěli, že celý útok mohl uskutečnit jediný pachatel. Přesto byla z vraždy obžalována celá trojice. Obhájci proto žádali, aby jejich klienti nebyli automaticky posuzováni jako společná vražedná skupina. Soud jejich argumentaci nepřijal.
Pátek 15. listopadu. Poslední hodiny procesu
Finále procesu se odehrálo v pátek 15. listopadu. Kolem půl osmé večer odešla porota k poradě. Přibližně po půlhodině se vrátila. Výsledek byl téměř jednomyslný.
Jan Vajckorn starší – 12 hlasů pro vinu.
Jan Vajckorn mladší – 12 hlasů pro vinu.
Marie Vajckornová – 11 hlasů pro vinu, jeden proti.
16. listopadu. Lidové noviny tisknou rozsudek
Následujícího dne přinesly Lidové novinyverdikt. Za úkladnou loupežnou vraždu byli všichni tři odsouzeni k nejvyššímu trestu.
Jan Vajckorn starší – smrt provazem.
Jan Vajckorn mladší – smrt provazem.
Marie Vajckornová – smrt provazem.
Popravy měly být vykonány v pořadí. Nejprve Marie, potom mladý Jan, nakonec Jan starší. Rozsudek však neznamenal přiznání. Naopak. Všichni tři dál tvrdili, že nevraždili. Je důležité to zdůraznit, protože v pozdějších populárních verzích případu se objevuje údajné „přiznání“ mladého Vajckorna. Archivně založené zpracování soudního spisu ale výslovně uvádí: „Nikdo z trojice se k vraždě nikdy nepřiznal“.
Konec listopadu. Boj o nový proces
Obhájci se ihned pokusili rozsudek zvrátit. Ve dnech 26.–29. listopadu podali návrhy na nový proces pro zmatečnost. Argumentovali například tím, že nelze přesně určit, kdo vraždil. Žádosti nebyly úspěšné. Vajckornovým tak zbývala prakticky jediná možnost. Milost císaře.
6. března 1908. Císař rozhoduje
František Josef I. žádosti vyhověl a 6. března 1908 udělil všem třem milost. Trest smrti byl změněn na doživotní těžký žalář. Zpráva ovšem neměla zdaleka takovou publicitu jako samotná vražda. Zatímco o vraždě a procesu vznikaly desítky zpráv, oznámení o změně rozsudku bylo pouze v jediném novinovém článku.
Ilustrační foto AI
20. března. Císař udělil Vajckornovým milost
V Moravských novinách vyšel článek s výmluvným nadpisem. „Milost vrahům Vajckornovým“. Už to nebyli „odsouzeníů, ale „vrazi“. Noviny tím završily proces, který začal už několik dní po zločinu. Ve paměti veřejnosti to už nebyli obžalovaní, ale rovnou vrazi. Po novinách následovala kramářská píseň. Někdy na konci roku 1907 nebo v roce 1908 vydal Arnošt Chládek z Heřmanova Městce dva tisky. Jeden prozaický, druhý veršovaný. Kramářská píseň nesla dlouhý název. „Píseň o čtyřnásobné vraždě dvou rodin Hrazdirové a Němcové, která se stala na silnici u Křtin blíže Brna“. A tak začal případ usazovat v lidové paměti. Z podezření se stala jistota. Posun v novinářské terminologii neukazuje ani tak to, co se stalo. Spíše ukazuj, jak se vytvářela představa o tom, co se stalo.
Důležité a podstatné věci ze soudního spisu v lidovém podání vymizely. Třeba to, že krev na nalezené sekeře byla zvířecí. Že skutečná vražedná zbraň nebyla nalezena. Nebylo možné určit, komu patří lidská krev na oblečení. Sedm set korun bylo nalezeno teprve při třetí prohlídce domu, za účasti civilistů. Dům nebyl od prvního dne zabezpečen. Svědek, který si popletl datum. Znalci, kteří se shodli na verzi jednoho pachatele. A najednou to jsou pachatelé tři, přestože se žádný z nich k vraždě nepřiznal. Během několika měsíců se tak z jedné nevyřešené otázky, kdo zabil čtyři lidi u Křtin, stala v kolektivní paměti jednoduchá a jasná odpověď. Vajckornovi.
Další osudy Vajckornů už proběhly bez zájmu novinářů. Jan Vajckorn zemřel na tuberkulózu ve věznici na Borech 6. května 1911. Jeho matka Marie 1. srpna 1916 podlehla téže chorobě podlehla a její manžel Jan Vajckorn starší zemřel 14. července 1920 už v nové Republice Československé.
Příjmení Vajckorn se v kraji po dlouhou dobu v stalo označením darebáka a násilníka. Podobně jako v předchozích generacích jméno Jana Jiřího Grasela.
V současné domě je nositelem příjmení Vajckorn pouze jeden člověk, s trvalým bydlištěm v Bučovicích, což je asi 40 kilometrů od Ostrova nad Macochou.
Zdroje:
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www.phil.muni.cz/media/3152360/pckp2019_paper_10.pdf
www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/11470?image=216000010-000253-003368-000000-000687-000000-00-B08188-00010.jp2
Chládek, Arnošt Píseň o čtyrnásobné vraždě dvou rodin Hrazdirové a Němcové, která se stala na silnici u Křtin blíže Brna. Heřmanův Městec: A. Chládek, 1907
Polák, Vladimír Byli Vajckorni vinni? Případ čtyřnásobné vraždy u Křtin. 1999
