Článek
Před zákonem jsme si všichni rovni. I zvířata nebo hmyz
ŠOK NA VENKOVĚ. PRASE ZADRŽENO, HROZÍ MU NEJVYŠŠÍ TREST!
Hned na úvod je třeba uvést, že procesy se zvířaty nejsou internetová legenda. Existují záznamy o skutečných soudních řízeních vedených proti zvířatům v různých částech Evropy. Objevují se především mezi 13. a 18. stoletím a jejich obžalovanými bývala domácí zvířata i škůdci. Z dnešního pohledu je samozřejmě lákavé představovat si soudní síň, kde soudce udeří kladívkem do stolu a zahřmí: „Obžalovaný, jak se cítíte?“ Načež prase odpoví: „Chro, chro, chro.“ Jenže tehdejší řízení nebylo míněno jako komedie. Právě naopak. Mohlo jít o velmi formální záležitost se svědky, právními procedurami a často dokonce i s obhájcem. Zvíře mohlo být shledáno vinným a odsouzeno k smrti či vypovězení. Středověká justice zkrátka prosazovala zásadu, že před zákonem jsou si všichni rovni. Včetně těch, kteří zákon neumějí přečíst, protože neznalost zákona neomlouvá.
Spravedlnosti neunikne nikdo. Ani když má čtyři nohy, rypák a nulové povědomí o trestním zákoníku.
VRAŽEDNÉ PRASE Z FALAISE. TREST PODLE ZÁSADY OKO ZA OKO, RYPÁK ZA RYPÁK
Mezi nejčastější zvířecí obžalované patřila prasata. Nebylo to úplně náhodné. Pobíhala mnohem volněji než dnešní prasata ve velkochovech, pohybovala se mezi lidmi a dokázala být nebezpečná zejména malým dětem. Proslulý je případ z normandského Falaise z roku 1386. Tam prase usmrtilo dítě a případ skončil rozsudkem smrti. Podle dochovaných zpráv bylo před popravou dokonce zmrzačeno způsobem odpovídajícím zraněním, která způsobilo své oběti. Justice tehdy došla k závěru, že nejlepším způsobem, jak praseti vysvětlit nepřípustnost násilí, bude veřejně na něm násilí vykonat.
Rozsudky nad zvířaty nebývaly nějakým improvizovaným pověšením odsouzeného zvířete. Popravy byly veřejné a vykonávali je profesionální kati. Občas bylo odsouzené zvíře dokonce oblečeno do lidských šatů. Středověk dokázal vytvořit něco, co dnes zní jako kombinace soudního dramatu, absurdního divadla a velmi temné verze dětského maškarního bálu.
PRASÁTKA ZPROŠTĚNA OBVINĚNÍ! MATKA ODSOUZENA, NA DĚTI NEBYLO DOST DŮKAZŮ
Jinou ukázkou tehdejší právní logiky je případ prasnice a jejích selat z roku 1457. Prasnice byla obviněna z usmrcení dítěte a odsouzena. Selata se měla nacházet na místě činu také, jenže jejich účast se nepodařilo dostatečně prokázat, a tak byla osvobozena. Což je vlastně obdivuhodné. Civilizace, která byla ochotna postavit před soud prase, současně dokázala říct: „U těchto selat nemáme dost důkazů.“ Presumpce neviny tedy zvítězila. Jen poněkud nečekaně v chlívku. Tento detail zároveň ukazuje, proč není dobré všechny zvířecí procesy odbýt jako primitivní pověru. Lidé, kteří je pořádali, se alespoň v některých případech skutečně snažili aplikovat dobové právní postupy. Pro nás je absurdní samotná představa trestní odpovědnosti prasete. Pro ně mohl být absurdní spíše svět, v němž vrazi nebývají potrestáni nebo naopak nevinní skončí v mučírnách a na popravišti.
Krysy před spravedlností. K soudu nemohou bezpečně dorazit, protože cestou číhají kočky.
KRYSA SE NEDOSTAVILA K SOUDU. ADVOKÁT JI OMLUVIL, PROTOŽE MĚLA STRACH Z KOČEK!
Středověká justice se zaměřila na škůdce. Prase lze alespoň zatknout. Ale doručit soudní obsílku všem krysám v kraji je hodně tvrdý oříšek. S případy zvířat je spojován francouzský právník Bartholomé Chassenée, který se proslavil obhajobou zvířecích škůdců. V tradičně vyprávěném případu krys z Autunu čelil soud drobnému procesnímu problému. Obžalované krysy se nedostavily. Neuvěřitelné až skandální. Právník Chassenée namítal, že předvolání nebylo dostatečné, protože krysy žijí rozptýleně. Když ani další předvolání nepřineslo kýžený nástup delegace hlodavců před soudní stolici, přišel další argument. „Cesta je pro jeho klienty nebezpečná, protože na ní číhají kočky“. A co má dělat právník protistrany? Má dokázat, že krysy se bez omluvy nedostavily k soudu, zatímco jejich advokát tvrdí, že cestou mohou být sežrány? Co na to má říct? Že mají krysy vyrazit dřív?
Historikové upozorňují, že podrobnosti slavného příběhu o Autunu nejsou ve všech ohledech tak pevně doložené, jak bývají v populárních verzích prezentovány. Samotné spojení Chassenéeho se zvířecími procesy je však historické a ukazuje, jak daleko mohla právní logika dojít, když byla aplikována na klientelu s ocasem.
CÍRKEVNÍ SOUD PROTI HOUSENKÁM. OKAMŽITĚ OPUSTÍTE VINICI!
Jiný druh procesů se odehrával před církevními soudy. Předmětem sporu mohli být škůdci ničící úrodu. Krysy, housenky, mouchy, červi, slimáci nebo pijavice. To už přinášelo právní otázku, se kterou se dnes studenti na právnické fakultě pravděpodobně nesetkají. Jak vykázat z okresu několik milionů housenek? Možnosti zahrnovaly církevní zásahy, zaklínání, exorcismus nebo svěcenou vodu. Smyslem nebylo jen potrestat konkrétního pachatele, ale obnovit narušený řád a přimět škůdce, aby území opustili. Z dnešního hlediska se samozřejmě nabízí námitka, že brouk zpravidla nerespektuje rozsudek okresního ani církevního soudu. Na druhou stranu brouci dodnes nerespektují ani ceduli „Soukromý pozemek“, takže v tomto ohledu se za několik století neposunuli ani oni.
Kohout, který snáší vejce se nevyhne soudu
KOHOUT SNESL VEJCE! SATANISTICKÝ SKANDÁL OTŘÁSL BASILEJÍ
A potom je tu kohout. Podle pozdější kronikářské zprávy byl roku 1474 v Basileji souzen kohout za údajné snesení vejce. To nebyla kuriozita z rubriky „Ze světa zvířat“. Vejce snesené kohoutem bylo spojováno s představami čarodějnictví a s legendou o baziliškovi. Kohout byl odsouzen a spolu s vejcem upálen. Moderní biologie by k případu pravděpodobně přistoupila poněkud méně dramaticky a hledala by vysvětlení v poruše pohlavního vývoje či onemocnění. Středověký člověk měl k dispozici jiné diagnostické metody, především metodu „tohle vypadá divně, bude v tom ďábel“. Výhodou tohoto přístupu byla nepochybně rychlost laboratorního vyšetření. Nevýhodou byl vysoký počet upálených pacientů.
BYLI STŘEDOVĚCÍ LIDÉ ÚPLNĚ POMATENÍ?
Bylo by snadné zakončit příběh slovy: „No jo, středověk.“ Jenže to nic nevysvětluje. Zvířecí procesy existovaly ve světě, v němž se právo, náboženství a představa přirozeného řádu překrývaly mnohem výrazněji než dnes. Veřejný proces mohl komunitě nabídnout způsob, jak katastrofu pojmenovat, určit viníka a symbolicky obnovit pořádek. Někteří badatelé uvažují také o odstrašujícím nebo veřejně výchovném účinku takových trestů. Historické prameny jsou ale nerovnoměrné a nedovolují jednoduše říct, jak běžné procesy byly nebo zda všude plnily stejnou funkci. Právě proto jsou tak fascinující. Ne proto, že dokazují, jak byli naši předkové hloupí, ale protože ukazují, jak dokonale logické může určité jednání připadat uvnitř systému předpokladů, který nám dnes připadá naprosto absurdní.
My už prasata za vraždu nesoudíme. Krysy nedostávají advokáty a předvolání jim neposíláme. Kohout, který se začne chovat podezřele, má dnes větší šanci skončit u veterináře než před katem. Což lze bezpochyby považovat za civilizační pokrok. A přesto je na příběhu středověkého advokáta, který před váženým soudem vysvětluje, že jeho klienti krysy nemohli přijít, protože se oprávněně obávají koček něco poučného. Protože jestli lidstvo za posledních několik století něco skutečně zdokonalilo, pak je to schopnost najít procesně naprosto bezvadný důvod, proč se obžalovaný nemůže dostavit.
Zdroje:
