Článek
Fašistická strana „Zeleného hákového kříže“ byla na Moravě největší pronacistickou stranou.
Když za druhé světové války měli Češi své fašisty, tak zvané „vlajkaře“, pozadu nezůstala ani Morava. Obskurní fašistický spolek Národopisná Morava pod vedením psychicky narušeného Jana Uprky, syna slavného malíře, byl slabým odvarem druhého spolku s názvem „Strana zeleného hákového kříže“. Vznikl v Kojetíně hned po obsazení republiky v březnu 1939. Založila ho figurka, která překonala i svéprávnosti zbaveného Uprku.
Jmenoval se Jan Mikuláš Mlčoch. Svoji budoucnost viděl v armádě. Parádní uniforma, cinkot medailí, blyštivá šavle po boku a vlhké pohledy slečen a dam na kroměřížském korzu.
Z gymnázia v Kroměříži ho vyloučili už ve druhém ročníku pro neohlášení nálezu peněz. Maturitu dodělal jinde a dostal se na vojenskou akademii v Marburgu. To mu zařídila dědeček, který byl zpovědníkem císařovny Alžběty.
Vojenská studia dokončil a u praporu polních myslivců vydržel rok. Kvůli zpronevěře peněz dezertoval. Odjel do Švýcarska v doprovodu baletky, údajně aristokratického původu. Ve Francii ho nevzali do cizinecké legie a nabídku práce v dělnické profesi hrdě odmítl.
V roce 1910 se vrátil zpět do vlasti, kde ho čekala degradace a devatenáct měsíců žaláře za dezerci. Hodnost mu vrátili na počátku první světové války. Během ní se vypracoval na nadporučíka a byl oceněn Válečným záslužným křížem za boje na ruské frontě, kde byl zajat.
Na jaře roku 1915 se dostal do ruského zajateckého tábora v Ufě. Přestoupil na pravoslaví a přihlásil se k České družině, kde byl přijat, ale brzy vyloučen pro různé rozbroje. Hlásil se do srbských legií, kam ale nebyl přijat. Tak se dal do žoldu ruské armády. V Rusku se seznámil s Ljubov Ponomaševovou, se kterou se oženil, přestože byl v té době již ženatý. Jako obvykle skončil ve vězení kvůli podezření ze špionáže.
Začal koketovat s komunisty, protože pocítil odkud začíná foukat. Na jejich přímluvu, zejména Trockého, byl z vězení propuštěn. Na počátku roku 1919 se vrátil do nového Československa spolu s ruskou manželkou a dcerou Ljubov.
V roce 1920 se v Oslavanech stal jedním ze zakladatelů KSČ na Moravě a byl jedním z předáků oslavanské stávky. Ale dokázal se rozhádat i s Klementem Gottwaldem a z komunistické strany byl vyloučen.
Zkusil znovu armádu, ale své chování nezměnil, kritizoval kde, co a kde koho, což se nadřízeným samozřejmě nelíbilo. Navíc se dožadoval statusu legionáře, kteří požívali jistých výhod, ale neuspěl. V září 1920 byl degradován z kapitána na vojína. Takže co doma? V roce 1922 odjel i s rodinou opět do Ruska a zpět do ČSR se vrátil v roce 1933.
Po návratu do vlasti se Mlčochovi usadili v Kroměříži. Mlčoch pracoval, zřejmě poprvé v životě, v obchodě s mešním vínem. To už Hitler vyřvával o nutnosti prostoru na východě a Mlčoch opět neomylně poznal odkud fouká.
Ještě se pokusil o jeden pracovní pokus jako učitel v ženském klášteře svaté Hedviky v Nezamyslicích. Ale i ten brzy skončil a po válce měl ještě dohru u státního soudu.
Stávající manželství s Ljubov se rozpadlo a se ženou žil již odloučeně. Poslední žena, se kterou se dal Mlčoch dohromady, byla vdova Josefa Fichtnerová, jeho bytná. Ta žila ve vile v Kroměříži v Purkyňově ulici číslo 10 se svou neprovdanou sestrou Helenou a Františkem Mlčochem. Právě tam založil Nacionálně socialistickou českou dělnickou a rolnickou stranu, jinak zvanou „Zelené hákové kříže“.
Už 15. března 1939 vyhledali Mlčocha důstojníci Sicherheisdienstu. Nabídku, zda by nechtěl být nápomocen při jistých akcích s nadšením přijal. Jednalo se o zatýkání židů, sokolů a levicově smýšlejících obyvatel.
Hned po okupaci poslal Hitlerovi oslavný telegram s přísahou: „Národní socialisté zeleného hákového kříže jsou ochotni jíti s Německem až na šibenici.“ Asi netušil, jak moc prorocká slova to jsou.
Původní počet členů se ze dvou set dostal na tři tisíce. Většinou to byli konfidenti gestapa nebo lidé toužící po výhodách, které Protektorát nabízel. Program strany byl silněantisemitský a antidemokratický. Strana se také pokusila založit vlastní Pořádkovou službu po vzoru SA, kterou vedl hospodský rváč Hynek Olšák.
Po operaci Barbarossa nabízela strana své členy pro nasazení na frontě. Rozšiřovali leták s názvem „Lidé české krve“. „Tož vidíme náš osud, jak osud naší strany tak celého českého národa, v táboře Adolfa Hitlera.“
Němci měli přece jen o trochu více soudnosti než Mlčoch a o tuto nabídku neprojevili sebemenší zájem.
V den oslav narozenin Adolfa Hitlera 20. dubna roku 1940 byl svolán slavnostní sjezd strany a Hitlerovi byl poslán blahopřejný telegram s přáním připojit české země k Říši. Telegram opět zůstal bez odezvy.
Se svým stranickým kolegou Antonínem Ryndou vyzval Mlčoch jmenovitě členy ilegální komunistické strany ke vstupu do strany Zelených hákových křížů. Díky jejich odhalení skončili všichni komunisté v koncentračním táboře. Deset z nich se již nevrátilo.
V období heydrichiády Mlčoch obcházel s policií domy a vyhledával lidi bez osobních dokladů. Kdo byl na ulici zadržen bez příslušné legitimace, byl zastřelen. V novinách se začala objevovat jména popravených a nastal hon na kroměřížské židy.
Na konci roku 1943 začínají aktivity strany upadat. Kdo bude vítězem v této válce začínalo být jasné i Mlčochovi, který zmizel z města a přesídlil do polské Vratislavi. Tam se snažil vyhledávat osoby napojené na protinacistický odboj. V roce 1945 byl zpátky na Moravě a s dojemným proslovem vítal vojáky Rudé armády jako osvoboditele.
Po osvobození Kroměříže byli členové fašistické strany zajati a umístěni do vazby v Kojetíně. Vztahoval se na ně Velký retribuční dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů,
Během vyšetřování Mlčoch samozřejmě tvrdil, že strana „Zelených hákových křížů“ nebyla ani nacistická, ani fašistická, nýbrž ryze moravská. Pojmenování strany, symboly a projevy měly sloužit jako krytí protinacistických aktivit před Němci. Kontakty s gestapem udržoval prý pouze proto, aby pomohl národu.
Jan Mikuláš Mlčoch byl odsouzen 26. dubnu 1946 k trestu smrti oběšením a popraven. Hynek Olšák byl oběšen 30. ledna 1946 ve věznici v Uherském Hradišti.
ZDROJE:
