Článek
Komunista Arkadij Gajdar, válečný zločinec, psychicky narušený muž a autor knížek pro dospívají mládež
Tambovské povstání v Sovětském svazu byla největší vzpoura proti bolševickému teroru. Jedna z nejúrodnějších a nejbohatších oblastí v carském Rusku se po vítězství komunistů stala místem bídy a hladu. „Plán přerozdělování přebytku“ v praxi znamenal, že straničtí funkcionáři podporováni čekisty nechávali zemědělcům jen minimum a vše ostatní zabavovali.
Ještě nedávno „chlebnik Ruska“ se stal mrtvou zemí. Lidé jedli mletou kůru, kopřivy a trávu. Kromě smrti hladem měli ještě možnost vzpoury. A to se stalo. Ozbrojené povstání v srpnu 1920 se šířilo jako lavina, přidávaly se další vesnice a města, ze kterých byla vyhnaná komunistická správa. Najednou stálo proti sovětské moci čtyřicet až padesát tisíc sice špatně vyzbrojených, ale odhodlaných vzbouřenců.
Bolševici museli nasadit čtyřicet tisíc vojáků Rudé armády, aby povstání potlačili. Pod vedením maršála Tuchačevského použili bombardování i chemické zbraně, a především nevídaný teror. Masové popravy celých rodin včetně dětí a starců, vypalování vesnic i měst, vraždění zajatců i těch, kteří se vzdali.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
16. července 1922 Tuchačevskij oznámil ústřednímu výboru strany: „Povstání bylo zlikvidováno. Sovětská moc byla všude obnovena.“ V Tambovské oblasti bylo během potlačení povstání povražděno asi 240 000 lidí.
Jedním z rudoarmějců, který se těchto zvěrstvech osobně a s nadšením zúčastnil, byl Arkadij Petrovič Golikov. Pocházel ze šlechtické rodiny, v roce 1918 vstoupil do bolševické strany a ve čtrnácti se přihlásil do Rudé armády. Účastnil se potlačení Tambovské vzpoury a v sedmnácti letech jako velitel 58. odděleného pluku se dopouštěl vraždění a mučení odpůrců bolševického režimu na jihozápadní Sibiři. Jako mnohonásobný vrah a válečný zločinec začal trpět posttraumatickou psychózou, která vyvrcholila několika pokusy o sebevraždu. Jako psychicky narušený byl z armády propuštěn a rozhodl se věnovat psaní.
Ve svých knížkách určených dětem propagoval komunismus, Rudou armádu a sovětský režim. A jako každý bolševik té doby si změnil jméno. Z válečného zločince Arkadije Petroviče Golikova se stal Arkadij Gajdar.
Autor: Константин Кудинов/commons.wikimedia.org/volné dílo
Všichni dříve narození jsme byli ve škole, ať jsme chtěli nebo nechtěli, oblažováni literárními skvosty tohoto člověka. Jeho asi nejslavnější knížka byla Timur a jeho parta. Popisuje uvědomělou skupinu sovětských pionýrů v dobách ohrožení jejich vlasti.
Celá knížka, ostatně jako všechny od téhož autora, byla bolševická agitka. Atmosféru knihy dokreslovaly přesuny vojáků Rudé armády, na které byli všichni timurovci patřičně hrdí. Když viděli nákladní auta se smějícími se rudoarmějci na korbách, dlouze mávali a křičeli „hurá“. Rudou armádu a jejich romantické usměvavé chlapce musel milovat každý.
I Timurova parta pomáhala rodinám vojáků, kteří bojovali při obraně vlasti. Na domy, kde některý rudoarmějec padl, dávali rudou hvězdu s černým lemováním.
Rudoarmějci odjížděli na frontu. Nákladní auta, vlaky plné vojáků i koní, motorizované jednotky jely bránit socialismus. Všechno vypadalo, že děj knihy se odehrával po napadení SSSR v době Velké vlastenecké války.
Jenže knihu napsal Gajdar v roce 1940. V témže roce, kdy platil bolševicko-fašistický pakt Molotov-Ribentrop a Stalin s Hitlerem byli ještě kamarádi.
Na jakou frontu tedy odjížděla Rudá armáda a kdo napadl Sovětský svaz?
Jen letmým nahlédnutím do historického kalendáře je jasné, že vojáci nebojovali proti nacistům.
Rudá armáda bojovala od roku 1939 v Mongolsku proti Japoncům. Po napadení Polska Německem vtrhla 17. září 1939 do východního Polska a 30. listopadu 1939 napadla Finsko. Ve všech třech vojenských taženích byl Sovětský svaz agresor a válčil na cizím území. O obraně vlasti nemohlo být ani řeči.
Tato skutečnost samozřejmě bolševikům ani v nejmenším nevadila. Naopak, hrdinně bránit socialismus před agresorem byla největší čest pionýra, svazáka i komunisty.
Autor neznámý/upload.wikimedia.org/volné dílo
V Československu od roku 1945 vyšla knížka ve dvaadvaceti vydáních. Pro mnohé parta pionýrů hodná následování, pro jiné bolševický paskvil vnucovaný jako povinná školní četba několika generacím.
Když Německo, bývalý spojenec napadl Sovětský svaz, do víru války se zapojil i Arkadij Gajdar. Padl na Ukrajině už v říjnu 1941.
Podle oficiální propagandy to byl statečný a obětavý voják, oddaný komunista milující děti.
Podle ruského spisovatele Vladimíra Alexejeviče Solouchina byl Gajdar vrah a válečný zločinec, který se za občanské války podílel na mučení a vraždění nevinných lidí. Byl psychicky nemocný a několikrát se pokusil o sebevraždu.
Mohl vůbec válečný zločinec psát knihy pro dospívající mládež? Jistěže mohl, v Rusku bylo a je možné úplně všechno.Začátek formuláře
Zdroje:
