Článek
„Voříšku, co to znamená? Tak osm let jste vyrušoval a teď tohle. Voříšku, Voříšku!“
Postarší profesor Matula v podání Jindřicha Plachty, zatažený lstí ke složení státní zkoušky z filmu Cesta do hlubin študákovy duše, kárá svého kolegu a bývalého studenta. Sympatický mladý učitel latiny Voříšek svým zjevem uhlazeného seladona a nezaměnitelným afektovaným hlasem se mezi starými a zkostnatělými profesory vyjímal jako pěst na oko.
František Vnouček svým chlapeckým obličejem působil sympaticky nejen ve filmu ale i v životě. Slavný herec obletovaný ženami s více než slibně rozjetou kariérou. Co víc si mohl od osudu přát? Jenže ve skutečném životě, na rozdíl od toho na filmovém plátně, bylo všechno jinak.
Miloval divadlo natolik, že kvůli němu nedokončil studium práv. O vysněné profesi advokáta si mohl už nechat jen zdát. Zato při statování v Národním divadle se učil od těch nejlepších, což bylo víc než celá konzervatoř. Nebyl to herec velkých rolí, a přesto si zahrál celkem v padesáti českých filmech.
V roce 1936 se v Divadle na Vinohradech zakoukal do své kolegyně Nataši Gollové. V přepisu Beaumarchaisovy Figarovy svatby, nazvaném Nový Figaro si padli do oka a byla z toho láska jako trám. Alespoň to tak vypadalo.
Vztah nepřežil tři roky. Podle Gollové byl Vnouček povahově nevypočitatelný tyran, který se rád napil. Navíc jako homosexuál musel svoji orientaci úzkostlivě tajit. Podle tehdy platných zákonů, § 129 trestního zákoníku z roku 1852, byla homosexualita trestným činem. I když to byl rozchod hodně bouřlivý, dál se oba bývalí partneři stýkali na jednom jevišti. Na Vinohradech spolu hráli až do roku 1944.
Od třicátých let jako kovaný komunista propagoval sovětské umění. Je paradoxem, že býval velice často obsazovaný do rolí továrníků, buržoustů a jiných třídních nepřátel. Tedy postav z opačného politického spektra.
Zemřel roku 24. června roku 1960 v pouhých padesáti sedmi letech
Zdroje:
