Článek
Hluchá a slepá Helen Keller se naučila mluvit, zvládla pět jazyků, vystudovala Harvard, a přestože byla hluchoslepá, napsala dvanáct knih
Helen byla dítě, které mělo štěstí v neštěstí. A kromě toho obrovskou vůli a touhu být něčím jiným než holčičkou odloženou do ústavu. Tam končily děti, které byly nevidomé nebo němé. A Helen byla obojí.
Pocházela z rodiny kapitána Konfederační armády z Alabamy. Po válce Severu proti Jihu se stal její otec z kapitána právníkem a novinářem. Artur Keller se po smrti první manželky rychle oženil s mladičkou Kate Adams a měli tři děti. Helen byla nejstarší.
Kate byla jižanka do morku kostí se slavným rodokmenem. Jejím otcem byl brigádní generál Konfederační armády, slavný Charles W. Adams.
Autor: Charles Milton Bell/commons.wikimedia.org/volné dílo
Po porážce Konfederační armády většina bohatých rodin hodně zchudla, ale muži dál žili životem, na jaký byli zvyklí, což vedlo k finančním problémům. A tak se i jižanská kráska Kate musela kromě péče o dvacet let staršího manžela věnovat pěstování ovoce, zeleniny a chovu dobytka.
Helen byla jako děvčátko neobyčejně krásná modrooká panenka se zlatými vlásky. Když jí bylo devatenáct měsíců, onemocněla „mozkovou horečkou“, což byla pravděpodobně meningitida. Prudké horečky sice přežila, ale ohluchla a oslepla. Najednou nedokázala odlišit světlo od tmy a ocitla se v naprostém tichu.
Jako by se všechno v jejím životě zastavilo. Nejen komunikace s rodiči, ale i emocionální a sociální vývoj. Dívenka se tak držela celé dny matky za sukně, což byl jeden z jejích mála kontaktů se světem.
Autor: Whitman, Chelsea, Mass./ commons.wikimedia.org/volné dílo
Protože byla „jiná“, bývalo tehdy zvykem posílat takové děti do ústavu pro duševně choré. Vědělo se, že jejich stav je setrvalý a neměnný.
Doktor Chisolm specialista ORL po prohlídce malé Helen věřil, že by mohla začít mluvit a poslal ji do rodiny vynálezce telefonu Alexandra Grahama Bella. Kromě tohoto vynálezu byl pan Bell známý jako „učitel neslyšících“, protože jeho manželka i dcera byly neslyšící. Vynalezl řadu technik, jak naučit neslyšící mluvit a s Helen se poprvé setkal v jejích šesti letech. Bell poradil Heleniným rodičům, aby najali na soukromé vyučování Annu Sullivan. Bylo jí dvacet let a stala nejdůležitější osobou v životě malé Helen.
Anne Sullivan byla sirotek a když onemocněla zánětem spojivek, přišla o zrak. Po několika operacích se jí zrak částečně obnovil a díky tomu se začala věnovat komunikaci s nevidomými. Věděla, že malou Helen čeká ústav, pokud se něco nezmění.
Celý měsíc Anne malé Helen prstovou abecedou stále dokola hláskovala slovo „voda“, zatímco ji na druhou ruku pouštěla vodu z pumpy. Po měsíci snažení 5. dubna 1887 Helen najednou pochopila a vyhláskovala slovo „voda“ učitelce na ruku. To byl obrovský průlom do života v tichu a ve tmě. Stejnou metodou se Helen postupně naučila za několik měsíců šest set slov, násobilku a číst Braillovo písmo. Odložení do ústavu se nekonalo.
Autor: Harris & Ewing, photographer/commons.wikimedia.org/volné dílo
Když se začalo dařit, chtělo to pokračovat a Helen se svojí učitelkou a teď již přítelkyní Anne pokračovala ve studiu na Perkins School a v osmi letech se obě mladé dámy stěhovaly do Bostonu. Protože se Helen chtěla naučit i mluvit, začala navštěvovat soukromé kurzy řeči, které pořádal na jiné škole Graham Bell.
V letech 1894 až 1896 navštěvovaly dívky školu pro neslyšící v New Yorku a tam dostala Helen nápad jít na vysokou školu. Přihlásila se na přípravná studia a v devatenácti letech uměla psát prsty, používat znakovou řeč, číst Braillovo písmo, používat psací stroj v konvenčním i Braillově písmu, psát slova ručně, číst dotekem ze rtů a mluvit. Studovala množství oborů od matematiky po filozofii, zvládla angličtinu, latinu, francouzštinu, němčinu, řečtinu a v roce 1899 složila přijímací zkoušku na Harvard College.
Za čtyři roky promovala s vyznamenáním. Helen byla první hluchoslepou osobou, která kdy absolvovala vysokou školu.
Autor: Abbie Rowe/commons.wikimedia.org/volné dílo
Zdroje:
