Článek
Během narození Ježíše se podle evangelijních zpráv událo množství znamení na nebi a na zemi. Totéž se událo při narození prince Gautamy, později zvaného Buddha. V případě narození Aničky to nebyla Betlémská hvězda ani bílý slon.
Když manželka c. k. strážmistra Augustina Degena uléhala k porodu, mezi lidmi šly řeči, že najednou rozkvetly všechny květiny v květináčích, které měla rodina na okně. Dokonce i suché větve na zahradě se prý zazelenaly a zazářily bělobou svých květů. Ze všech stran bylo slyšet příjemnou hudbu, kterou vyluzovaly desítky ba stovky harf. Dokonce i na noční obloze údajně zářily nebeské hvězdy takovým svitem, jako by byl jasný den.
Příbytek chudého hudebníka za Oujezdskou branou sice nebyl chlév s oslíkem a volem, kteří by zahřívali malou Aničku, ale nebyl to ani palác královského rodu Šákjú. Byl to obyčejný byt chudých lidí na Újezdě, tehdy periferii Prahy.
Anička byla již od mala velice hodné dítě. Neplakala, s každým se ráda podělila o své hračky. Navštěvovala nemocné děti v okolí, kterým vyprávěla pohádky. Pro ty, které trpěly nedostatkem, chodila žebrat po okolních domech. Mouku, chléb, ovoce, nebo i peřinu. Zvláštní bylo, že lidé jejím prosbám vyhověli a dávali co mohli. Získávala pověst „svaté holčičky“. Netrvalo dlouho a o Aničce se začalo tvrdit, že při narození do jejího tělíčka nevdechl Stvořitel duši, ale anděla strážného.
Anna Dengerová
Její obliby mezi lidmi si všimnul i hrabě z Velkopřevorského náměstí. Osobně mu byla představena na Májové slavnosti a zaujala ho natolik, že ji chtěl adoptovat. Její rodiče s díky odmítli. Stal se tak alespoň hlavním dodavatelem potravin a léků, o které Anička požádala.
Rodiče se logicky obávali o zneužití malého dítěte a její „charitě“ nebyli příliš nakloněni. Jednoho dne si Anička hrála s hadrovou panenkou u okna. Schylovalo se k bouřce a náhle zavanul vítr. Hračka jí vyklouzla z ruky a jak se ji snažila zachytit, ztratila rovnováhu a zřítila se do ulice. Byla na místě mrtvá.
Jiná verze uvádí, že vypadla z okna ve chvíli, kdy viděla svého otce, jak se vrací z práce a chtěla mu běžet naproti.
Ať tak nebo tak, tragická smrt téměř čtyřleté holčičky zasáhla těžce nejen rodinu, ale celý Újezd.
Dokonce i kníže ustanovil ve své závěti odkaz, na základě kterého sochař Josef Max vytesal pro Aničku náhrobek, který umístil na jejím hrobě na starém Malostranském hřbitově. Od té doby chodily na její hrob děti s prosbami o pomoc, které psaly na kousky papíru a pokládaly na náhrobek.
Působení „svaté holčičky“ na tomto světě však neskončilo její smrtí. Zachránila život několika dětí ze sirotčince pod Petřínem. Jedna dívka v noci utekla na Malostranský hřbitov, aby holčičku poprosila o své uzdravení. Ostatní děti včetně řádových sester se jí vydaly hledat. Mezitím do budovy sirotčince udeřil blesk a vypukl požár. Pokud by v té chvíli byly v budově, nepřežily by!
Náhrobek je pojat v romantickém stylu s plastikou dítěte, které se usmívá s rukama složenýma na prsou. Na sobě má dlouhý rubáš a polštář pod hlavou je ozdobený střapci.
Anna Dengerová
I když už nápis není příliš dobře čitelný, stále se dá rozluštit: „Anna Degenová 1848–1851 dcera c. k. strážmistra a nádenice“. Originál náhrobku je dnes uložen v lapidáriu sv. Václava na Vinohradském hřbitově. Ten dnešní je jeho věrnou kopií.
Na Malostranském hřbitově jsou pochované takové osobnosti, jako je Václav Pešina z Čechorodu, architekti, sochaři a malíři jako Dietzenhoferové, Platzerové, Antonín a Václav Mánesovi, přátelé W.A. Mozarta František a Josefína Duškovi nebo pasovský biskup Leopold Leonhard Raymund hrabě z Thun-Hohensteinu. A přesto je hrob „svaté holčičky“ nejnavštěvovanějším místem celého hřbitova. Nikdy nechybí květiny, živé či umělé a hořící svíčky. A to nejen na Dušičky.
Zdroje:
