Článek
Giovanni Battista Bernardone to štěstí měl. Otec Pietro byl bohatý obchodník a také lichvář. Matka Francouzka z Provance. Klukovi tedy říkali Francouzek, Francesco. Přesné datum narození je sporné. Tehdy se na to, u obyčejných lidí, tak nehledělo.
Naučil se číst a po ruce byly dobrodružné romány plné lásky, rytířů a bitev. Kdo by nechtěl, obklopen všude přítomným vlivem trubadúrů, být rytířem. Jenže obchodníkův syn patří do krámu a do skladů se zbožím. Ne do brnění a na turnaje.
Zlatá mládež se sice shlukovala na ulicích a dopouštěla se všelijakých výtržností, jenže k rytířství to mělo hodně daleko. Spíše to byly pouliční gangy. Tak se mladý Francouzek stal jedním z jejich členů.
Podle zdrojů moc šancí stát se hlavou gangu neměl. Byl malý, slabý, tmavší pleti. Žádný krasavec. V tom období proti sobě válčila jednotlivá města. Jaro roku 1202. Assisi proti blízké Perugii. Francouzkovi bylo dvacet, měl vlastního koně a věřil, že v bitvě získá rytířské ostruhy. Nezískal.
V bitvě u Collestrada zvítězili Perugijští. Francouzek byl po zběsilém útěku dopaden a zajat. Po roce stráveném v kobce, v důsledku uzavřeného míru mezi městy, byl propuštěn. Nestal se rytířem. O koně přišel, a ještě se vrátil domů nemocný. Ale nevzdal se. Měl v plánu zúčastnit se vojenského tažení proti císaři Filipu Švábskému. Jenže přetrvávající nemoc mu udělala čáru přes rozpočet.
A dál se už vyprávění liší.
V roce 1204 měl zamířit do Puglie s vojsky Gualtiera Briegnne. Jenže po cestě měl vizi, která mu poukázala na marnost a pomíjivost jeho dosavadních aktivit.
Jiná zpráva hovoří o snech a vidinách, které měl v průběhu horečnatého onemocnění po návratu ze zajetí. V nich mu Bůh sdělil, jaké bude jeho další poslání. Žádný rytíř a služba krásné dámě. Ale chudoba a služba Ježíši Kristu.
Třetí verze popisuje jeho stav po návratu z vězení. Nejen nemoc, ale jakési rozpolcení. Na jedné straně se ještě nevzdal svého snu být rytířem a dvořit se dámám. Na druhé straně stále ostřeji vnímal sociální rozdíly mezi bohatými a chudými. Když vypluli křižáci z Benátek do Svaté země, aby získali Jeruzalém, připojí se jako žoldnéř. Ze Spoleta, kde bylo shromažďovací místo bojovníků, se ale vrací zpět. Opět horečky, vidiny žebráků a nemocí. Soucit s bídnými nabyl vrchu nad touhou po slávě.
Jako největší hrůzu vnímal malomocenství. Takto postižení, když chodili žebrotou, museli na sebe upozorňovat zvonkem nebo dřevěnou klapačkou. Často projížděl kolem leprosária v Arce blízko kostela sv. Lazara. Jednou se před jeho koně postavil malomocný. Vychrtlý ubožák ve špinavých hadrech s klapačkou a holí. Tehdy se mu poprvé nevyhnul. Slezl z koně, dal mu peníze, obejmul a políbil ho.
Dál už je životní dráha Františka z Assisi, později svatořečeného, dostatečně známá.
Zdroje:
