Článek
Věta „byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta, byl umučen a pohřben“ z Nicejského vyznání víry obsahuje jméno Piláta Pontského a byla poprvé přijata na prvním nicejském koncilu 19. června 325.
Nejstarší dochovaný rukopis Nicejského vyznání víry, datovaný do 6. století
Nečekaný účastník příběhu víry
Úsloví „dostat se někam jako Pilát do kréda“ označuje situaci, kdy se někdo ocitne v dění spíše náhodou, bez vlastního přičinění. Podobně jako „slepý k houslím“. Jenže v případě římského prefekta to tak jednoduché není. Pokud krédo výslovně zmiňuje, že Ježíš trpěl právě pod jeho správou, sotva jde o pouhou náhodu.
Pilát zastával úřad prefekta v Judeji od roku 26 po dobu deseti let. Nebýt procesu s Ježíšem z Nazareta, jeho jméno by dnes pravděpodobně zapadlo mezi mnoha jinými římskými úředníky té doby.
Ecce Homo. Obraz namaloval v roce 1466 Nikolaus Obilman. Pilát stojí vedle Ježíše se zlatým pláštěm
Tvrdá ruka v provincii
Židům bylo ještě za Julia Caesara umožněno zachovávat vlastní tradice a náboženství, a nebyli tak nuceni účastnit se římských kultů. Pilát však podobné výsady nerespektoval. Opakovaně zasahoval proti místnímu obyvatelstvu, provokoval je a neváhal využívat situace k jejich ponížení.
Zasahoval i do chrámových financí a byl obviňován z krutosti. Docházelo k mučení i popravám bez řádného soudu. Současníci jej líčili jako tvrdého a bezohledného správce, který si nebral servítky.
Napětí vyvolalo například umístění římských symbolů s vyobrazením císaře a bohů v Jeruzalémě. Pro židovské obyvatelstvo to bylo nepřijatelné porušení náboženských zásad. Protesty trvaly několik dní a situaci musel uklidnit až zásah z vyšších míst.
Další konflikt vznikl, když Pilát použil chrámové peníze na stavbu akvaduktu. Následné nepokoje byly potlačeny násilím a řada lidí při zásahu zemřela.
Pilát si myje ruce
Dva odlišné obrazy jedné osoby
Dobové židovské prameny vykreslují Piláta jako bezcitného a násilného vládce. Naproti tomu evangelia přinášejí překvapivě odlišný pohled.
V líčení pašijí vystupuje Pilát jako člověk, který si není jistý Ježíšovou vinou. Dokonce se ptá, čeho se vlastně dopustil, a nabízí jeho propuštění. Nakonec však ustoupí tlaku davu, nechá propustit Barabáše a Ježíše vydá k ukřižování.
Tento obraz je v ostrém kontrastu s jeho jinak doloženým chováním. Podle evangelií působí spíše jako váhavý úředník než jako nekompromisní vládce. Symbolickým gestem si „umyje ruce“ a odpovědnost přenese jinam.
Historická pravděpodobnost
Realističtější se zdá představa, že Pilát postupoval jako obvykle rychle a bez většího zájmu o detaily. Popravy byly v jeho době běžným nástrojem udržení pořádku a jeden další odsouzený Žid pro něj pravděpodobně nepředstavoval nic výjimečného.
Rozdíl mezi historickými prameny a evangelijním podáním tak zůstává otázkou interpretace i záměru autorů.
Ikona, zobrazující Konstantina I. v doprovodu biskupů prvního nicejského koncilu, kteří drží Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry z roku 381.
Konec kariéry a zmizení ze scény
Pilátova vláda skončila po dalším krvavém incidentu, tentokrát se Samaritány. Ti se shromáždili u hory Gerizim, což Pilát vyhodnotil jako hrozbu. Zásah jeho vojáků skončil masakrem.
Stížnosti na jeho postup dorazily až do Říma. Nadřízený správce jej povolal k odpovědnosti a Pilát byl odvolán z funkce. Než však stanul před císařem, došlo ke změně na trůnu a další osud bývalého prefekta zůstává nejasný.
Od této chvíle mizí z historických záznamů. Pozdější vyprávění o jeho životě, smrti či rodině už stojí spíše na legendách než na ověřitelných faktech. Přesto jeho jméno přetrvalo – ne díky jeho činům jako správce, ale kvůli jediné události, která jej navždy spojila s jedním z nejvýznamnějších příběhů dějin.
Co je pravda?
Zdroje:
