Článek
Jak se padouch Pilát Pontský dostal do kréda
Dostat se někam jako Pilát do kréda se říkalo o někom, kdo se v jisté situaci ocitl nečekaně, náhodně, bez vlastního přičinění. Podobně jako „slepý k houslím.“
Krédo, tedy křesťanské vyznání víry, říká o Ježíšovi, že trpěl pod Pontským Pilátem.
Jestli trpěl pod Pontským Pilátem, proč by byl ve Vyznání jmenován jen náhodou, nedopatřením?
Do funkce prefekta Judska byl Pilát dosazen v roce 26 a vydržel v ní rovných deset let. Jeho jméno by dávno upadlo v zapomnění jako jména jiných prefektů nebýt zadržení, soudu a ukřižování Ježíše Nazaretského.
Autor: Antwerpenverkstad/commons.wikimedia.org/volné dílo
Před tím, než byl zavražděn, udělil Julius Caesar Židům povolení dodržovat zvyky jejich předků a jejich náboženství. Proto se nemuseli účastnit římských a císařských kultů a slavností.
Jenže Pilát nic takového neuznával a využil jakékoliv situace k jejich ponížení nebo zesměšnění. Výrazně si přihrával slušné obnosy z chrámové pokladnice, a dokonce i syn Heroda Velikého si písemně stěžoval na Pilátovu neopodstatněnou krutost vůči obyvatelstvu. Mučení a trýznivé popravy bez soudu byly způsobem, jak srazit židovský národ do kolen.
Historik Filón Alexandrijský, Pilátův současník, který zapisoval události oné doby, na Pilátovi nenechal nit suchou. Pilát byl podle něj ješitný, divoký a tvrdohlavý a nechával popravovat lidi bez soudu. Znesvětil Jeruzalém umístěním římských standard, na kterých byli bohové Římanů, čímž porušil nařízení Julia Caesara. Musel je nechat odstranit teprve na zásah samotného císaře Tiberia.
Autor: Corrado Giaquinto/commons.wikimedia.org/volné dílo
Pilátovo sídlo bylo v Cesareji a do Jeruzaléma přijížděl jen na velké svátky a v době nepokojů. Mohl mimo jiné jmenovat velekněze chrámu. Což byl v té době Josef ben Kaifáš, další z nechvalně známých postav křesťanských Pašijí.
Když umístil římské standarty s portréty bohů a císaře v Jeruzalémě, na protest obklíčili Židé Pilátův dům po dobu pěti dnů. Odmítali se klanět lidským zobrazením a vzdávat úctu bohům.
Další masový odpor vzbudil tím, že z chrámové pokladnice vzal peníze na stavbu akvaduktu. Dav byl rozehnán vojáky, kteří demonstrující mlátili holemi tak, že desítky z nich byly ubity k smrti.
Ještě jednou Filón Alexandrijský o Pilátovi:
„Jeho korupce a drzost, jeho zvyk urážet lidi, jeho krutost a jeho neustálé vraždění lidí bez soudu, jeho nikdy nekončící, bezdůvodná a nejtěžší nelidskost…“
V podobném duchu psal i Josefus Flavius, další účastník událostí. Pro židovskou populaci byl prostě Pilát darebák, násilník a vrah.
Jenže zprávy ze čtyř kanonických evangelií popisují Piláta ve zcela jiném světle.
V nejstarším evangeliu sv. Marka je zaznamenána konverzace zatčeného Ježíše a Piláta. Ptá se ho, zda je židovským králem, z čehož ho obvinili velekněží. Po krátké výměně slov dokonce Pilát nabízí na svátky Pesach propuštění jednoho židovského vězně. Kde se vzalo tolik soucitu od krutého barbara, jak jej popisovali židovští historikové?
Žel podobná zpráva kromě evangelií není nikde jinde. V každém případě Pilát vyvedl Ježíše a dalšího vězně jménem Barabáš. Židovský dav volal po propuštění Barabáše a ukřižování Ježíše.
Pilát nechápal a znovu se ptal, co tak hrozného Ježíš provedl. Ale dav měl jasno. „Ukřižuj ho!“ Pilát, který je chtěl uspokojit, tedy propustil Barabáše a Ježíše po bičování vydal, aby byl ukřižován. Najednou vyhověl přání židovského lidu. On sám Ježíše ukřižovat nechtěl, přestože nechal na kříž přibít stovky lidí. Naslouchal hlasu lidu a uposlechl. To je Pilát obrácený o 180 stupňů, než jak ho popisovali tehdejší historikové.
Dokonce se zbavil zodpovědnosti za Ježíšovu smrt, jako by mu kdy záleželo na životě nějakého žida. Prostě si nad tím vším myl ruce. Plachý, bázlivý a opatrný judský místodržící, muž na svém místě. Alespoň podle evangelistů.
Autor: Jan Mostaert/commons.wikimedia.org/ volné dílo
Mnohem pravděpodobnější je, že Pilát mávnutím ruky nechal Ježíše popravit a bylo mu jedno za co. Za hodinu už o žádném Ježíšovi zcela jistě nevěděl.
Proč je tak propastný rozdíl ve vyobrazení Piláta mezi židovskými historiky a evangelisty je otázka.
Svoji nelichotivou pověst přikrmil Pilát dalším konfliktem se Samaritány. Tato náboženská skupina se sešla u hory Gerizim, protože chtěli najít nějaké artefakty uložené tam Mojžíšem. Pilát byl na jakákoliv shromáždění lidu alergický, vyjma zpráv evangelistů z procesu s Ježíšem.
Hned v tom viděl možnost vzpoury a když začali lidé stoupat na horu, poslal vojáky, kteří spoustu Samaritánů povraždili, vůdce popravili a byl zase klid.
Některým z nich se podařilo utéct a poslali stížnost do Říma na Pilátovu brutalitu. Guvernér Sýrie a Pilátův nadřízený povolal provinilce na kobereček, protože bezdůvodné zmasakrování neozbrojených lidí, to už bylo hodně přes čáru.
Zodpovídat se měl před císařem Tiberiem, ale než se Pilát do Říma dostal, císař zemřel a na jeho místo dosedl Caligula. O jeho setkání s Pilátem nejsou zprávy. Jisté je, že incident se Samaritány stál Piláta místo a z funkce byl odvolán.
V tomto okamžiku Pilát mizí z historie. Vše ostatní o jeho dalším životě, sebevraždě, manželce, která se stala křesťankou a dnes je mezi pravoslavnými považována za svatou, jsou jen mnohem pozdější zprávy s nulovou historickou hodnotou.
Zdroje:
