Článek
V předchozím režimu vlády dělníků a rolníků, nebylo vysmívanějšího a nenáviděnějšího předmětu na středních a vysokých školách, než byl „marx-leninismus“. Každý se snažil naučit ke zkoušce několik blábolů z předežvýkaných učebnic a skript, která po odříkání před zkoušejícím, mezi svými kamarády zesměšňoval a ironizoval. Vtipů na toto téma bylo bezpočet.
Neznal jsem nikoho, kdo by se prokousal množstvím knih a přednášek, které Marx se svých chlebodárcem Engelsem sepsal. Ale všichni se kvůli dobrému bydlu oficiálně označovali za marxisty.
Narodit se v ortodoxní židovské rodině a mít za otce rabína v Prusku 19. století nebyla žádná výhra. Ono to asi nebyl žádný med ani v Postoloprtech, odkud rodina Marxových pocházela.
Starý Marx, z ryze pragmatických důvodů změnil víru. Z židovství k luteránství. Čímž dal vzor svému synovi a milionům jeho následovníků. Přidej se k těm, kteří lépe platí. A synek si vzal otcovské ponaučení k srdci. Nechal se po celý život vydržovat všemi, kteří mu naslouchali.
V roce 1842, když bylo Marxovi dvacet čtyři let, potkal svého osudového muže. Fabrikanta Fridricha Engelse, který ho po celý život finančně zajišťoval. Marx se stal jakousi Engelsovou štěnicí, celoživotním parazitem. Ten drobný rozpor, mezi jeho teoretickými ideami, ve kterých chtěl skoncovat se všemi boháči a zavést beztřídní společnost a zároveň svoji finanční závislost na fabrikantovi, mu ani v nejmenším nevadil.
Jeho myšlenek se později chopily skupiny z levého strany politického spektra celé Evropy. A dokonce, bohužel, se staly i oficiální ideologií socialistických států.
Luxusní život celé rodiny, díky mecenáši Engelsovi, pokračoval i po přestěhování do Paříže. Jejich měsíční spotřeba byla na úrovni šestinásobku tehdejšího průměrného platu. Poté přišla chvilková krize, jelikož nedokázali udržet peníze získané z dědictví, ani ty ze sbírek jeho fanoušků. Na čas se Marx stal se placeným informátorem rakouské policie.
Raději všichni přesídlili do Londýna, kam se přesunul i věčný donátor Engels. Marx s manželkou Jenny a třemi dcerami si užívali luxusního života, který byl zpříjemněn dědictvím po matce i po revolucionáři Wilhelmu Wolffovi. Jejich rodinný příjem v roce 1864 byl ekvivalentem dvaceti tehdejších dělnických mezd. Poté, co Engels zařídil vyplácet rodině velice slušnou penzi a splatil veškeré Marxovi dluhy, rodina se zařadila mezi 2 % nejbohatší britské populace.
V takovém ekonomickém prostředí se pak snadno psalo o beztřídní společnosti, likvidaci kapitálu a společenských tříd.
Povstání v revolučním roce 1848 v Čechách, striktně odsoudil, a i další jeho postoje byly silně proti slovanské.
Do novin Neue Rheinische Zeitung: „Teď víme, kde jsou nepřátelé revoluce – v Rusku a ve slovanských provinciích Rakouska… Nesmiřitelný boj, válka až do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce, vyhlazení, terorismus! Ne v zájmu Německa, nýbrž v zájmu revoluce.“
Slovanské národy považoval za nízké, špinavé a sprosté. Při tom podporoval vytvoření velkého Polska, jako hráze proti barbarskému Rusku.
V Londýně 22. ledna 1867 pronesl památnou přednášku o Rusku: „Pro Evropu existuje pouze jediná alternativa. Buď asijský barbarismus z Moskvy exploduje kolem Evropy jako lavina, nebo musíme obnovit Polsko, postavit dvacet milionů hrdinů mezi nás a Asii a získat tak čas pro uskutečnění evropské sociální obrody.“
Obava z Ruska bažícího po ovládnutí světa „barbarskými masami“ byla jedna z mála teorií, které měly reálný základ ve znalosti ruských dějin. Což se bohužel mnohem později ukázalo nejen v evropském ale i ve světovém měřítku.
Terazky: „A otázky leninismu stě čítal?“
Kefalín: „Ano. Dvakrát, soudruhu majore.“
Terazky: „A, mezi nama, rozumíte tomu?“
Kefalín: „No, to myslim, že velmi dobře… Rozumim, soudruhu majore!“
Terazky: „To rozprávajtě svojej starej matěri. Ja som majorom a neviem z teho nič.“
Zdroje:
Miloslav Švandrlík: Černí baroni
