Článek
Byl srpen roku 1944 a do konce války zbývalo ještě dlouhých deset měsíců. Deset měsíců, ve kterých zemřou násilnou smrtí stovky tisíc nevinných lidí.
Anne, její sestra, matka a žena z druhé schovávající se rodiny byly poslány do Bergen-Belsenu. Její otec Otto, další muž z druhé rodiny a rodinný zubař do Osvětimi. Jak se blížil konec války a nacisté posílali lidi z dalších a dalších koncentračních táborů na pochody smrti, začalo stále více z nich končit právě v Bergen-Belsenu. Přežil jen otec rodiny Frankové - Otto Frank.
Na podlaze zůstal ležet deník tehdy patnáctileté Anny, který se podařilo uschovat jednomu ze zaměstnanců.
Zatčení provedl rakouský nacista Karl Silberbauer a dva nizozemští policisté Gezinus Gringhuis a Willem Grootendorst. Na konci roku 1945 byli oba zadrženi a vyšetřováni v detenčním centru na Havenstraat. Silberbauer byl zadržen až v šedesátých letech, díky lovcům nacistů. Odsouzen ani potrestán nikdy nebyl a zemřel ve Vídni v roce 1972 v 61 letech.
Na konci roku 1945 se Otto Frank pustil do pátrání po člověku, který celý skupinu vydal do rukou gestapa. Podle pozdějších důkazů bylo jasné, že zrádce našel. Jenže po zbytek svého života držel informaci v tajnosti. S největší pravděpodobností byl tím člověkem muž židovského původu a Otto Frank nechtěl tímto odhalením podněcovat k antisemitismu.
Podezřelých v průběhu mnoha poválečných pátrání bylo mnoho. Bylo napsáno několik knih o hledání zrádce, ale všechny měly jedno společné. Jejich vina nebyla prokázána.
Tím hlavním byl Willem van Maaren, zaměstnanec ve skladišti, za nímž se Frankovi skrývali. Ale nakonec se ukázalo, že on tím zrádcem nebyl. Nebyl dokonce ani antisemita. Pouze zloděj, co ve skladu kradl. Pokud by on udal svého zaměstnavatele, podnik by skončil a sám by se ocitl na dlažbě.
Ans van Dijková měla před válkou v Amsterdamu kloboučnictví. Pomáhala židovským rodinám, sama byla židovka, ale u výslechu na gestapu podlehla nátlaku. Zůstane na svobodě a naživu, pokud bude donášet na ostatní Židy. Výsledkem její spolupráce s gestapem byla deportace 145 osob do vyhlazovacích táborů. Po válce byla popravena, ale vina v případě rodiny Frankových jí nebyla prokázána.
Až v roce 2016 se vyšetřovacímu týmu vedený agentem FBI podařilo dát dohromady dosud nejpravděpodobnější verzi této tragédie.
Arnold van den Bergh nepatřil mezi sousedy Frankových a ani pro ně nepracoval. Byl to prominentní židovský obchodník, který žil v Amsterdamu s rodinou a dětmi.
Po vpádu Němců se stal členem amsterdamské židovské rady. V roce 1943 byla tato rada rozpuštěna a její členové, spolu se svými rodinami, byli posláni do koncentračních táborů, kde měli být jako nepohodlní svědci zlikvidováni. Vyšetřovací tým ale zjistil, že van den Bergh strávil celou válku i s rodinou v Amsterdamu.
Jako zakládající člen Židovské rady věděl, na jakých adresách se Židé schovávají. Nebo si to mohl celkem snadno zjistit. Když přišel čas odjezdu do koncentračního tábora musel nacistům poskytnout něco, aby zachránil sebe i svou vlastní rodinu.
Van den Bergh zemřel v roce 1950 a ani jeho vina nebyla zcela prokázána.
Spravedlnost, dáma s váhami v jedné ruce a mečem v druhé. S šátkem na očích, což má znamenat „padni komu padni“. Jenže ve většině případů to má blíže ne slepotě než spravedlnosti.
Pátrání po „zrádci“, který byl zřejmě ke spolupráci donucen nacisty, aby zachránil život své rodiny i svůj smíchalo oběti s viníky.
Ženu přinucenou udávat po válce popravili. Ale nacista, Karl Silberbauer, který zatčení provedl, dožil v klidu a míru, jistě se slušnou penzí, ve Vídni. Jeho rodina, děti a vnuci, dál žili a žijí poklidným životem užívajících si výhod západoevropské demokracii. Zatímco těla milionů zavražděných shnila ve společných hrobech nebo jejich popel roznesl vítr.
Zdroje:
