Článek
Králova milenka usedla na královský trůn až několik let po své smrti
Mluví se o nenávisti až za hrob nebo o lásce až za hrob. Vyjadřuje velice silný cit, který trvá většinou po zbytek života dotyčného. Ale vyskytují se i případy, kdy to není pouhá fráze, ale realita. Láska skutečně až za hrob.
Té se dostalo Inês Pérez de Castro. Byla to taková portugalská Julie. A Romeem byl portugalský král Pedro I. Jenže to William Shakespeare nebyl na světě, a tak se nejznámějším mileneckým párem nestal Pedro a Inês, ale Romeo a Julie. Což je škoda, protože příběh o portugalských milencích jde mnohem dál než k poklidné sebevraždě jedem.
Portugalský korunní princ Pedro se právě oženil s jistou Konstancií, která měla mezi svými dvorními dámami krásnou Inês. A do té se čerstvě ženatý princ zamiloval. Na tom by nebylo nic divného, kdyby princ nevzal bratry a přátele své milenky ke dvoru, kde je obdařil různými funkcemi. Jeho otec král Alfons IV. trpělivě čekal, kdy synova láska vyšumí, ale pořád nic.
Pak zemřela i synova zákonitá manželka Konstancie a Pedro chtěl z milenky udělat svoji ženu, budoucí královnu. Navíc už ti dva spolu měli děti, takže by bylo zaděláno na nástupnickou linii, která by pocházela z nelegitimního vztahu.
Král Alfons sice synovu milenku s jejími bastardy vyhnal ze dvora, ale vztah mezi ní a jeho synem to nepřerušilo. Nakonec se rozhodl k radikálnímu řešení Inês zabít. Ta byla i s dětmi ubytovaná v klášteře sv. Kláry v Coimbře. Tam poslal král tři vrahy s jasnými rozkazy. Na půdě kláštera ji podřízli před očima jejích dětí.
Pokud si král Alfons myslel, že problém je vyřešen, zmýlil se. Pedro zformoval menší armádu a pustil se do války proti vlastnímu otci. Ničil města i vesnice jako šílený, jen aby se pomstil za smrt své milenky. Za dva roky král zemřel a Pedro usedl na královský trůn. Konečně bude v zemi klid a mír, král se ožení, jak se sluší a patří, bude mít dědice a všechno bude, jak má být. Jenže v tomto se zase dvořané i lid spletli.
Nový král zavedl v zemi tyranii a sebemenší prohřešky byly krvavě potrestány. Na mnohých exekucích byl osobně přítomen a pokud měl čas, rád se účastnil mučení, kastrování a zabíjení vlastního lidu. Velice rychle získal přezdívku Pedro Krutý.
Samozřejmě nezapomněl na vrahy své milenky a dva z nich byli vypátráni. Po několikadenním mučení nechal král připravit slavnostní hostinu pro několik stovek hostů a zatímco hodovali, kat ztýraným vězňům zaživa vyrval z těla jejich srdce. Jednomu hrudí, druhému zády. Mrtvoly pak král nechal spálit. Od té hostiny už se o něm nemluvilo jen jako o krutém, ale i o šíleném. Zvrácený tyran a blázen.
Nakonec v městečku Cantanhede, v kostele, prohlásil Pedro, už král portugalský, že si zhruba před sedmi lety vzal tajně Inês de Castro za svoji ženu a tudíž královnu. Tím uznal i legitimitu jejich společných potomků, kterým se otevřela cesta do vysokých kruhů portugalské společnosti.
Že už je pár let po smrti ho ani v nejmenším nezajímalo. Kromě jeho tvrzení nebyl jediný doklad nebo svědek o jeho sňatku. Ale královské slovo má svoji váhu, takže dvořené pokývali hlavami a mysleli si o duševním zdraví krále své.
Jenže královna, která neusedla na královský trůn, je nějaká divná královna. Pedro tedy přikázal exhumaci ostatků své milé. Ona scéna, kdy šílený král nechal vyjmout hnijící tělo své milenky, se později stala oblíbeným tématem malířů, ale i dramatiků.
Rozkládající se tělo bylo obaleno množstvím obinadel, aby alespoň trochu drželo při sobě. Poté je oblékli do královského roucha, posadili na trůn a na lebku nasadili královskou korunu. Ve vedlejším křesle seděl pomatený král Pedro Krutý, aby si oba královští manželé vyslechli přísahu poslušnosti od svých dvořanů. Každý z nich musel před zapáchající mrtvolou pokleknout a políbit na znamení oddanosti ruku jak králi, tak královně. U ní to byl už spíše pařát než ruka. O svatební noci nově korunované královny se kroniky nezmiňují.
Pedro nechal vytvořit dvě bohatě zdobené tumby, které byly umístěny proti sobě, aby se milenci v soudný den, až povstanou z hrobů, mohli dívat jeden druhému do očí.
Na sarkofágu je vyryt slib šíleného krále: „Até ao fim do mundo“. Tedy „Až do konce světa“. Tak končí jeden z nejsilnějších milostných příběhů v lidských dějinách. Je v něm všechno, co má takový příběh obsahovat. Láska a oddanost, nevinnost a nespravedlnost, politika a válka, šílenství a posedlost, smrt i smutek.
Jen bezvýznamná poznámka závěrem. Pedro Krutý přivedl svým kralováním zemi k naprostému úpadku.
Zdroje:
