Článek
V dubnu roku 1951 bylo v Klecánkách pozdvižení. Pracovníci na vltavském zdymadlu vytáhli z vody kufr. Obyčejný hnědý kufr se dvěma přezkami. Když ho otevřeli, jejich veškeré představy, co by tam tak asi mohlo být, vzaly za své. Uvnitř byl ženský trup. Chyběla hlava a nohy. Už by se tam nevešly.
Nejednomu dělníkovi na zdymadlu naskočilo jméno Vranská. Otýlie Vranská. Bylo to už sice osmnáct let, ale černobílé obrázky byly ve všech novinách. Jenže tehdy byla v nalezeném kufru hlava a nohy.
Do Klecánek přijela skupina policejních potápěčů, která po týdnu pátrání vylovila z vln stříbropěnné Vltavy další kufr. Nyní už měli kriminalisté k trupu hlavu i končetiny. Prasklá lebka svědčila o brutálním útoku vedeném silou a v dece, do které bylo torzo zabalené, našli několik černobílých psích chlupů.
Podle ohledání ostatků se jednalo o mladou ženu do třiceti let, která byla ubodána nožem. Tělo vrah rozřezal běžnou pilou a v kufru hodil do řeky. Tam mohlo být zhruba týden. Nejdůležitější indicií byla jizva na zádech po provedené thorakoplastice. Žena zřejmě prodělala TBC a musela jí být odebrána část plic.
Zjistit totožnost už bylo snadné. Oběť se jmenovala Herta Černínová, věk dvacet pět let, účetní v pražském podniku Obnova.
Co naopak nebylo snadné, bylo vyřešit vraždu ve lhůtě, kterou soudruzi z ministerstva vnitra stanovili. Padesátá léta byla dobou, ve které komunisté vykřikovali své teze o nové socialistické morálce, v níž je kriminalita zvráceným buržoazním přežitkem a v socialistické společnosti je už vymýcena. A protože si zamilovali po vzoru Sovětského svazu plánování, určili i lhůtu k objasnění tohoto buržoazního pozůstatku. Tři dny. Pouhé tři dny měli kriminalisté Nečásek a Zahrádka k objasnění případu.
V práci ji pohřešovali od 17. dubna. Ten den šla do banky Na Příkopě vyzvednout 67 tisíc korun na výplaty zaměstnanců. Když se druhý den nedostavila do kanceláře, objevilo se podezření, že si peníze nechala a utekla do Západního Německa, kde žila její matka. Jenže kufr s torzem jejího těla toto podezření smetl ze stolu.
První vyšetřování se obvykle zaměří na rodinu. Ale manžela brzy z okruhu podezřelých vyloučili. Policie se domnívala, že tam, kde byla Herta Černínová zavražděna, musí mít majitel psa vzhledem ke chlupům nalezeným na závěsu, do kterého bylo torzo zabalené. A měl by mít auto, aby dva těžké kufry s ostatky dopravil ke zdymadlu v Klecánkách.
Na pracovišti byl vyslýchán mezi prvními účetní Miroslav Šmíd. Psa neměl, auto, jímž by mrtvolu dovezl k řece, také ne a kolegyně mu potvrdily alibi. Jenže brzy se ukázalo, že popletly datum. Dokonce si vzpomněly, že ten den z práce odešel, ale vrátil se v jiných šatech. A na jeho pracovním stole chyběly nůžky. Pár dnů před zmizením účetní si od kamaráda půjčil auto a několikrát ho viděli s neznámou blondýnkou, která vedla na vodítku černobílého psa.
Ona neznámá blondýna se jmenovala Věra Holánková a vypátrat ji v jejím bytě ve Vršovicích nebylo nijak složité. Žila tam se svojí matkou a byla to hodně náročná milenka. I v padesátých letech se daly za nákladné dovolené v tuzemsku utratit velké peníze. K tomu luxusní vinárny a oblečení z módních salonů. Šmíd se měl co ohánět, aby uspokojil její nároky. Navíc měl své dvě děti. Bylo jasné, že z platu účetního to není možné.
Ve vršovickém bytě pospával malý černobílý pes, chyběl závěs, zato tam bylo rádio, v jehož krabici byla uložená hlava a nohy oběti. Ale hlavně se našly stopy po krvi.
A účetní Šmíd se přiznal. Netrvalo dlouho a ke spoluúčasti na vraždě se přiznaly i matka s dcerou.
Když Černínová vyzvedla v bance peníze, vylákal ji pod záminkou zapůjčení psacího stroje do bytu své milenky, kde ji sedmnáctkrát udeřil do hlavy kilogramovým závažím. Pak ji v bezvědomí odnesl do vany, kde ji ubodal kancelářskými nůžkami. Ve vaně pilkou oddělil hlavu a nohy, které uložil do kufru. Ostatní části do bedny od rádia. Vše pak odvezl vypůjčeným autem k Vltavě. Obě ženy mu při tom pomáhaly a po jeho odjezdu se snažily odstranit krvavé skvrny v bytě.
Podivné bylo, že už dříve Šmíd zpronevěřil tři miliony korun, na tehdejší dobu obrovskou částku, a přesto dál zůstal na pozici účetního. Když peníze došly, bylo třeba opatřit si další. A to stálo jeho kolegyni život.
Miroslav Šmíd byl odsouzen k trestu smrti a následně popraven. Jeho milenka Věra dostala deset let a její matka osm let vězení.
Zdroje:
