Článek
Smrt v krajině dětství
Na Velký pátek roku 1867 se nad Miroticemi zavřelo nebe. Rodinu Alšových zasáhla další rána – po smrti Františka byl za vsí nalezen mrtvý i jeho mladší bratr Jan. Nadějný malíř, citlivý chlapec, který snil o Akademii, skončil s prostřelenou hrudí. Oficiálně šlo o sebevraždu. Skutečné příčiny ale ležely hlouběji.
Jan Aleš se krátce před smrtí sblížil s Ladislavem Stroupežnickým z nedalekých Cerhonic. Do deníku si o něm zapisoval s okouzlením, které dnes působí až znepokojivě otevřeně – obdiv k jeho kráse, tělu i intenzitě jejich vztahu. Venkov však podobná tajemství netoleroval dlouho.
Ladislav Stroupežnický – Jediná známá podoba dramatika. Po pokusu o sebevraždu se odmítal nechat fotografovat.
Přitažlivost násilí
Stroupežnický nepocházel z chudých poměrů. Jeho otec byl správcem premonstrátského majetku, rodina patřila k místní elitě. Ladislav vyrůstal bez hranic – a brzy si zvykl, že mu projde téměř vše. Už jako dítě ubližoval lidem i zvířatům, fascinován bolestí a bezmocí druhých. Zvěř mrzačil, házel nože po dospělých, vyvolával rvačky. Ve dvanácti byl vyhozen z písecké reálky.
Zůstával doma, kreslil, potuloval se lesy s brokovnicí a střílel na vše živé. Zároveň si uvědomoval vlastní přitažlivost – a rychle pochopil, že city druhých lze ovládat stejně snadno jako zbraň.
Nejmladší z bratrů Alšových, který se dožil slávy. Osudy jeho rodiny Stroupežnického poznamenaly na celý život.
Jan Aleš jako oběť
Jan byl pravým opakem: citlivý, zamilovaný, toužící po přijetí. Stroupežnický si ho podmanil a začal systematicky psychicky týrat – výhrůžkami, žárlivostí, citovým vydíráním. Když se dozvěděl, že se Jan zamiloval do dívky, přišel s poslední ranou: pohrozil, že jejich vztah odhalí.
Jan tlak nevydržel. Na Velký pátek si vzal otcovu zbraň a před očima své vyvolené se zastřelil. Ladislav položil na rakev rudé růže.
Výstřel, který všechno změnil
O tři měsíce později zazněly v lese další výstřely. Sedmnáctiletý Stroupežnický si s brokovnicí vyšel „na pytláky“. V poli u Radobic vystřelil na postavu s kosou. Zasáhl Františka Charváta, syna hajného.
Dobové prameny se rozcházejí: někde se píše o těžkém zranění, jinde o fingované smrti, jinde o lehkém zásahu. Podstatné je jediné – Stroupežnický uvěřil, že zabil člověka. A s vědomím vlastní pověsti to neunesl.
Obrátil zbraň proti sobě.
Rodný dům Mikoláše Alše v Miroticích (Jihočeský kraj). Jde o obnovený dům po požáru.
Znetvořený a zlomený
Pokus o sebevraždu přežil. Výstřel mu rozdrtil čelist, nos i patro, jazyk byl těžce poškozen. Následovaly měsíce operací v Písku a Praze, desítky zákroků, zlaté patro, umělý chrup, voskový nos. Do konce života huhňal, hleny mu odtékaly zlatými trubičkami skrytými pod brýlemi.
Psychicky se zlomil definitivně. Stáhl se do samoty, odmítal fotografování, mluvil málo. Jeho tvář známe jen z portrétů Mikoláše Alše.
Slavnostní položení základního kamene Národního divadla, 16. května 1868
Zrození spisovatele
Právě v izolaci se ale začal rodit jiný Stroupežnický. Četl, doháněl vzdělání, učil se česky psát. Otec mu svěřil práci v zámeckém archivu – a tam objevil svět venkovských příběhů, sporů, svateb, křtin i malých lidských tragédií. Materiál, který později přetaví v dramatické situace.
Když vyšla jeho první povídka Kantorovy trefuňky, byla to nenápadná tečka za jedním životem – a začátek jiného. Cesta od znetvořeného samotáře k dramaturgovi Národního divadla už patří jiné kapitole. Kapitole muže, který své temno dokázal přepsat do literatury.
Zdroje:
krajskelisty.cz/jihocesky-kraj/okres-pisek/12361-dalsi-tabu-nasi-historie-prozrazeno-autor-slavnych-nasich-furiantu-byl-kruty-tyran-a-gay-jeho-pribeh-nyni-vitezi-na-filmovych-festivalech.htm
dvojka.rozhlas.cz/904-schuzka-furiant-7941453
