Článek
Lidské oběti v aztéckých chrámech považoval i otrlý dobyvatel Hernán Cortéz za zvrácenost
Víra Aztéků měla s vírou okolních národů jedno společné. Krvavé oběti bohům. Polyteismus, společný s Tlaxcaltéky, Choluly nebo Huejotzingy znamenal, že desítky bohů vyžadovaly množství obětí.
Aby byla stvořena Země, vesmír a vše živé, museli bohové vynaložit nesmírné úsilí a oběti, alespoň podle aztéckých představ. A teď byli na řadě lidé, aby jim onen dluh spláceli. Zároveň tím pomáhali udržovat svět v prosperitě a rovnováze. V neposlední řadě byli lidé obětováni za hříchy společnosti.
Samotné stvoření lidstva už bylo velkým hříchem. Na počátku byla krádež kostí z podsvětí, které patřily zaniklým entitám z jiných světů a z této krádeže byl stvořen člověk.
Rituál obětování se provozoval v určité dny jednotlivých měsíců a let podle důležitých náboženských svátků. Často byl prováděn na vrcholcích pyramidových chrámů kněžími, kteří svou oběť položili na obětní oltář.
Za oběť sloužila zvířata, chovaná pro tyto účely, například jaguáři, orli, nebo psi. Samozřejmě, že nejvyšší formou oběti byl člověk. Z pohledu kněží a ostatního lidu to byla pro obětovaného ohromná čest. Ovšem pohled oběti se mohl diametrálně lišit, i když kdo ví.
Vybraní muži byli dlouhou dobu před samotným aktem hýčkaní a opečovávaní jako samotní bohové. Jinak na tom byli váleční zajatci, získávaní v tak zvaných „květinových válkách“. Nešlo tam ani tak o květiny, jako o množství zajatců. Ve válkách s okolními národy nebylo na prvním místem zabíjení, ale zajímání. Válečník, který přivedl domů nejvíce zajatců, se stal váženým mužem a stanul na nejvyšších stupních společenského žebříčku.
Květinové války byla domluvená setkání na bitevním poli, kde proti sobě bojovali muži obsidiánovými meči. Smyslem nebylo zabít ale zajmout. Smrt jako vedlejší produkt těchto válek byla považována za výjimečně šťastnou smrt.
Války byly téměř permanentní a na denním pořádku. Sousední národy a kmeny považovaly dlouhodobě Aztéky za své hlavní nepřátele, což byl i jeden z důvodů, proč se spojily se Španěly a Aztécká říše byla rychle a snadno dobyta. Několik stovek Španělů srazilo obrovskou říši na kolena jen díky tisícovkám indiánských spojenců.
Z těchto válek pocházelo obrovské množství zajatců, protože Aztékové obvykle vítězili. Za jeden slavnostní den dokázali kněží se svými pomocníky rituálně zmasakrovat stovky mužů, žen i dětí. Některé údaje z velkých slavností hovoří o tisícovkách.
Dokonce i pro otrlé dobyvatele z Cortézovy armády násilníků a vrahů byly lidské oběti projevem barbarství a zvrácenosti. Evropané měli mnohokrát možnost sledovat obětování bohům, které jeden z nich popsal takto:
„Obvyklým způsobem obětování bylo otevřít hrudník oběti, vytáhnout mu srdce, když byl ještě naživu, a pak muže srazit k zemi a převalit ho po chrámových schodech, které byly zalité krví.“
Rituálu se aktivně zúčastnilo šest lidí, kteří obětovaného drželi za končetiny, krk a ten poslední obsidiánovým nožem otevřel hrudník a vytrhl ještě pulsující srdce. Poté následoval různý počet zajatců určených ke stejnému rituálu. Stráže je doprovázely během výstupu po úzkém schodišti na místo, kde seděla aztécká šlechta.
Poté byli kněžími a jejich pomocníky jeden po druhém přitlačeni ke stěně a kněz jedním mávnutím nože otevřel hrudník, vytáhl srdce a zvedl nad hlavu. Vyjmutý orgán, ze kterého se kouřilo, hodil k soše boha, na jehož počest byla oběť provedena. Mrtvé tělo shodili ze schodů.
Občas bylo tělo rozsekáno na kusy a sloužilo jako potrava zvířatům. Z lebek se vyráběly rituální předměty nebo se skladovaly ve skladištích.
Během celého rituálu zpívali zpěváci náboženské hymny, mnozí tančili nebo se rituálně poškozovali, řezali, bodali, aby i oni přispěli svou troškou krve uctívanému bohu.
Byla to lidská jatka provozovaná jako vděk bohům za to, že lidstvo existuje.
Zdroje:
