Hlavní obsah
Lidé a společnost

Lynč českého režiséra rozvášněným davem v pražských ulicích

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Pixabay

9. květen 1945. Konec války. Lidé zasypávali projíždějící tanky Rudé armády šeříky, nadšeně mávali vojákům, fotili se s nimi, na mnoha místech se tančilo. A na dalších místech se umíralo.

Článek

Lynč českého režiséra rozvášněným davem v pražských ulicích

9. květen 1945. Konec války. Lidé zasypávali projíždějící tanky Rudé armády šeříky, nadšeně mávali vojákům, fotili se s nimi, na mnoha místech se tančilo. A na dalších místech se umíralo.

Pro maršála Koněva, osvoboditele hlavního města, byl připraven luxusní byt na Smetanově nábřeží s výhledem na Vltavu. Byl volný pár hodin. Jen po tu nezbytnou dobu, aby v něm uklidili, odstranili střepy a převrácený nábytek vrátili na své místo. Před pár hodinami z toho bytu dvanáctičlenná skupina Rudých gard vyvlekla v noci jen tak ve spodním prádle filmového režiséra Jana Svitáka. Vyslýchat ho v Bartolomějské ulici začali až ráno.

Ještě nedávno populární herec a režisér. Za druhé světové války byl producentem a ředitelem filmových ateliérů Foja v Praze-Radlicích, kde bylo během války natočeno třicet filmů. Svitákův poslední film, veleúspěšný a dodnes reprízovaný Přednosta stanice s Vlastou Burianem, zde vznikl v roce 1941.

Ve filmovém klubu se jako ředitel ateliérů scházel nejen s českými pracovníky filmu, ale i s německými filmaři. Někde tam se zrodila šuškanda, že má k Němcům těsnější vztah, než by bylo zdrávo. Padlo i označení kolaborant.

Podle tvrzení kameramana Jaromíra Holpucha to ale byly nesmysly. Naopak několika zatčeným lidem pomohl na svobodu. Jenže v den vítězství označení kolaborant mohlo a mívalo fatální následky. Takové stigma se dostalo i Lídě Baarové nebo Adině Mandlové. Ale režiséra Svitáka to stálo život.

Když byl gestapem odvlečen písničkář Karel Hašler, kterého umučili v Mauthausenu před Vánocemi roku 1941, začala se mezi herci a filmaři šířit fáma, že zato může Sviták. Po válce několik svědků toto nařčení vyvrátilo včetně Hašlerova syna Zdeňka.

Nejpravděpodobnějším důvodem režisérova zatčení a následného lynče byl jeho zápisník. Věděli o něm mnozí z jeho spolupracovníků a sám Sviták se s ním netajil. Měla to být jeho pojistka po válce. Do sešitku si zapisoval, komu kolik dal peněz ale hlavně, kdo chodil na ústředí udávat Němcům. O konfidentech gestapa ze svého okolí si vedl podrobné poznámky. Režisér Sviták toho hodně věděl.

Skupinu gardistů do jeho bytu přivedl náměstek z filmové ústředny. Byl to on, kdo se nejvíce zajímal o režisérův zápisník a další dokumenty. Byt převrátili vzhůru nohama a zadrženého odvedli do Bartolomějské 4. Během celonočního výslechu mu byl zamítnutý telefonát, který ho mohl dostat ven. Údajně pracoval pro britskou rozvědku a ta by zakročila. Jenže nebyl zájem, aby s někým mluvil.

Ráno ho vystrčila policie jen ve spodním prádle na ulici, kde už čekal zfanatizovaný dav. A to je další z nezodpovězených otázek. Kdo to celé zorganizoval? To nebylo jen tak samo od sebe. Smečka lidí lačnících po krvi, která přesně věděla, kde má čekat na svoji oběť.

Bestia triumphans. Na bezbranného muže ve spodním prádle, nevyspalého a vyděšeného celonočním výslechem, se vrhla rozvášněná lůza. Srazila ho na dlažbu, kopala do něj, ženy ho mlátily deštníky. Vlekli ho ulicí, plivali na něj a nadávali do kolaborantských sviní. V davu bylo několik jeho bývalých spolupracovníků, ale ani od nich milost očekávat nemohl. Mlátili ho hlava nehlava, přidávali se další lidé a mnozí ani nevěděli, koho to vlastně lynčují. Frustrace z šesti let ponížení, osobní msta nebo dokonce snaha o přikrytí vlastních selhání.

Zkrvaveného muže vlekla rozvášněná chátra Národní třídou ke kostelu svatého Martina. Téměř polomrtvý se snažil volat o pomoc policii. A v tom kdosi zařval. „To je vrah Karla Hašlera.“

Ten hlas, který označil Svitáka za vraha oblíbeného písničkáře, měl patřit herečce a zpěvačce Ljubě Hermanové, která šla s běsnícím davem.

Poté se na scéně objevil mladý rudoarmějec se samopalem. Na dotaz, co se tady děje, dav křičel. „Máme tu nacistu, vraha. Chtěl utéct.“ Voják během své válečné anabáze už viděl a zažil mnohé. Natáhl automat a jedním výstřelem do hlavy ukončil mužovo trápení. Dav ještě uštědřil mrtvému tělu několik kopanců a ran, než se nasycen krví rozešel do svých domovů. Zkrvavené tělo zůstalo na dlažbě ležet několik hodin.

Režisér Jan Sviták musel rychle zemřít, protože mnoho věděl.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz