Článek
Prognostický ústav, který vznikl usnesením vlády ČSSR v roce 1984 zaměstnával odborníky, kteří měli, alespoň podle wikipedie, formulovat prognózy. Prostě odhadovat budoucí vývoj společnosti.
Je otázka, jestli by se tam našla volná židle i pro Mikuláše Drabíka, pokud by se dokázal přesunout v čase o nějaký 365 roků.
Tehdy, v první polovině 17. století termín prognostik neexistoval. Byli „pouze“ vizionáři. A Mikuláš, společně s Kristinou Poniatowskou, patřil mezi ty největší. Však byl také přítelem „učitele národů“. Znali se ze studií na bratrské škole ve Strážnici a roku 1616 byli společně ordinováni na kněze. Ještě když nebyl vizionářem, byl správcem sboru jednoty bratrské v Drahotuších. Ale dlouho na tom místě nevydržel.
Jednak rád kázal o nadcházejícím konci světa, který byl prý už rozhodně „na spadnutí“ a vyhlídky to nebyly zrovna veselé. A také už v mladém věku podlehl démonu alkoholu. Zkusil to ještě v Lednici v Uhrách se stejným výsledkem. Tím jeho církevní kariéra skončila.
Brzy po porážce českých stavů na Bílé hoře 8. listopadu 1620 začala rekatolizace. Na většině území bylo zakázáno jakékoliv jiné náboženství než katolické. Houfy protestantů raději odešly do exilu. Včetně Komenského a Drabíka. Ten se usadil v Púchově a později v blízké Lednici.
Třicetiletá válka už byla v plném proudu a exkomunikovaný kazatel začal mít vize o budoucnosti střední Evropy. Konkrétně. Porážka Habsburků bude drtivá a evangelíci se dostanou k moci. Možná zde bylo přání otcem myšlenky, v tomto případě vize, možná i alkoholové delirium.
Jenže vestfálský mír v roce 1648 udělal konec všem podobným nadějím a prognózám. Pro Drabíka, Komenského a další desetitisíce emigrantů to musela být hrozivá rána.
Přesto vzdělaný učenec a pedagog Jan Ámos Komenský uvěřil všem těm vizím notorického alkoholika. Všechny Drabíkovy prognózy ještě společně s vizemi jiných „prognostiků“- Kristinou Poniatowskou a Kryštofem Kotterem zařadil do své knihy „Lux in tenebris.“ Světlo v temnotách.
Komenský sám očekával apokalyptický příchod Božího království, podle Knihy Zjevení. Opravdově věřil v sílu prorockých vizí a božích vnuknutí.
Drabík ve svých protihabsburských výpadech pokračoval i po skončení třicetileté války. Pobýval v horních Uhrách, kde se setkal s Komenským. Tam byl jeho obdivovatelem a mecenášem Zikmund II. Rákóczi.
V roce 1657 vtrhly do Polska, spojence Habsburků, uherské oddíly vedené právě Zikmundem Rákóczi. Velký poddíl na tomto tažení měl právě Drabík se svými vizemi. Habsburky rozdrtí právě Rákoczi, jak opakovaně prorokoval. Jenže to dopadlo přesně naopak. Rákócziho vojsko bylo císařskou armádou rozprášeno.
O pár let později věštil vítězství kuruckému povstání Uhrů proti Vídni. To dopadlo také katastrofálně. Vůdcové této vzpoury skončili v císařských mučírnách a na popravišti.
Neunikl ani třiaosmdesátiletý Drabík. V červnu 1671 byl v uherské Lednici zatčen. Během krutého mučení se sice zřekl všech svým vizí a proroctví, dokonce i své evangelické víry, ale popravě neunikl.
V Prešpurku před Starou radnicí dne 16. července 1671 položil pravou ruku na popravčí špalek, mistr popravčí se rozmáchnul a sekne. Mikuláš Drabík, snad šokem nebo ztrátou krve, omdlel. Katův pacholek zvedl bezvládné starcovo tělo na špalek a kat oddělil jednou ranou hlavu od trupu. Poté kleštěmi vytrhl jazyk a přibil ho na vrata radnice. Tělo bylo spáleno a popel vhozen do Dunaje.
To všechno jen proto, že měl vidění ve kterých „napadal veličenstva, ostouzel panovnický rod i svaté římské impérium, císaře nazýval mrtvou mohylou a jeho rod pokolením zmijí, čímž se pokoušel o vzpouru a spiknutí s nebezpečím pro všechno křesťanstvo“.
Zdroje:
