Článek
Mrtvé tělo Bernadette Soubirous nepodléhá rozkladu už 145 let a důvody jsou stále neznámé
První exhumace proběhla třicet let po její smrti 22. září 1909. Toho dne v půl deváté dopoledne byl její hrob otevřen a pozinkovaná dubová rakev byla vytažena ven.
Důvodem byl proces kanonizace Bernadetty Soubirous. Tak zvaná „identifikace těla“ je formální proces, při kterém dochází ke „kontrole“ těla. Pokud se ukáže, že nevykazuje známky rozkladu, proces kanonizace může být završen.
Přítomni byli biskup Gauthey z Nevers, starosta a místostarosta města Nevers, dva lékaři, Dr. Ch. David a A. Jourdan plus několik řádových sester z klášterní komunity. Když dělníci otevřeli víko, zůstali všichni v šoku. Nejenže neucítili žádný zápach, ale tělo nejevilo žádné známky posmrtného rozkladu.
Řádový hábit, ve kterém byla pochována, byl navlhlý, obličej i paže naprosto nedotčené, všechny zuby byly na svých místech. Růženec, který držela v prstech, byl zrezivělý, přestože prsty, byly pružné. Křížek na její hrudi byl celý potažený měděnkou. Ruce a nohy byly seschlé a nehty zůstaly neporušené. Jeden z nich byl utržen při mytí mrtvého těla.
Vyhublé, ale neporušené tělo bylo omyto, oblečeno do nového řeholního oblečení a uloženo do nové rakve.
Řádové sestry, které před třiceti lety připravovaly její tělo k pohřbu, poznamenaly, že ačkoliv se její ruka posunula, vypadala stejně, jako když ji viděly naposledy.
Dovnitř byly přiloženy doklady o exhumaci a stavu těla. Dvojitá rakev byla zapečetěna a uložena na své místo do hrobky.
Za deset let, rok po skončení Velké války 3. dubna 1919, proběhla druhá exhumace. Podle vedoucího lékařské komise doktora Comteho bylo „tělo ctihodné světice neporušené a vůbec nepodlehlo hnilobným procesům a rozkladu.“ Kostra, vazy, kůže a svaly si zachovaly pružnost i svěžest. Dokonce i vnitřnosti byly v normálním stavu.
V roce 1925 došlo ke třetí exhumaci. O jejím výsledku napsal později obšírnou zprávu doktor Comte, kterému bylo povoleno otevřít levou stranu hrudníku. Byl udiven ze stavu kostry, která byla zachovalá, vazy pevné a pružné. Překvapením byl i stav v jakém se dochovala játra. Po čtyřiceti šesti letech byla měkká, téměř normální konzistence. Přitom tento orgán se po smrti velice rychle buď rozloží nebo ztvrdne. Toto bylo podle doktora Comteho to nejpodivnější, co ve svém životě soudního lékaře a patologa viděl.
Od toho roku se tělo začalo veřejně vystavovat nejprve v jedné ze zahrad kláštera a později v kapli. Ruce a obličej byly pokryty tenkou vrstvou vosku, který měl zabránit změnám barvy kůže.
Bernadette Soubirous se v létě 1866 stala členkou řádu Milosrdných sester při kostele sv. Gildarda v Nevers a přijala řeholní jméno Marie Bernarda.
Během svého působení v klášteře několikrát onemocněla. Od dětství trpěla astmatem, v dospělosti se přidala tuberkulóza kostí a rakovina. Zemřela 16. dubna 1879. Bylo jí třicet pět let.
14. června 1921 byla papežem Piem XI. prohlášena za blahoslavenou. Svatořečena byla 8. prosince 1933, na svátek Neposkvrněného početí.
Zázračný pramen v Lurdech, u kterého se jí zjevila Panna Maria a jehož vody vrátily tisícům věřících zdraví, jí ani po několika pobytech zdraví nevrátil.
Zdroje:
