Článek
I když je doba prázdnin, nebo snad právě proto, pustil jsem se v okresním archivu do pokračování v prohlížení školních zpráv svých prarodičů a jejich sousedů, které jsem jako dítě znal už jen jako vetché stařenky a stařečky.
Pokud si současní pedagogové stěžují na dnešní mládež, myslím, a záznamy ze školních zpráv to potvrzují, že ani před sto lety to nebylo o moc lepší.
První překvapení bylo u mé babičky, když v 1. a 2. třídě měla hodnocení u všech předmětů dobré a velmi dobré. U dcerky lékaře a mlynáře se to očekávalo, ale jinak to spíše bylo v lepším případě „prospěl“, v horším „neprospěl“ nebo „neklasifikován“. Po pravdě řečeno, v další třídě už hodnocení „velmi dobré“ nebylo u žádného z předmětů a babička se tak zařadila mezi vesnický průměr.
Na závěr každého čtvrtletí bylo v třídní knize zapsáno hodnocení, včetně poznámek pedagoga týkající se schopností nebo chování žáka.
Můj dědeček Metoděj měl na závěr 3. třídy stručnou poznámku „kouřil“. S jistou nostalgií musím dodat, že mě chytili kouřit až v 6. třídě. A to bylo doma řečí o škodlivosti tabakismu, až hanba! V následujících ročnících už tato poznámka u dědečka nebyla. Zřejmě si dával pozor, aby nebyl přistižen, protože kouřil až do svých sedmdesáti let.
Ale oproti poznámkám a hodnocením ostatních to byl bezvýznamný prohřešek. Tak třeba JK měl opakovaně, každý rok poznámku „Lenivý, vzpurný“. FN byl uznán za neschopna postoupit s poznámkou „Pro nemravné vykřikování na děvčata, přisouzena špatná známka z mravů“. AM byl „Pro nedostatečnou návštěvu netříděn“. A ještě k tomu „Tupil svého učitele“. JJ zase „Vybíral ptačí hnízda“. U dívek EP a FM záznam „Navštěvuje taneční zábavy“. A to bylo holkám nevinných 8 a 9 let.
V oněch dobách se na nějakou korektnost stran vyjadřování zřejmě nehledělo anebo ony termíny, kterými učitel klasifikoval žáka, byly považovány za korektní. KL byl svým pedagogem označen jako „Duševně nevyvinutý“, FP „Slepý, nevidí na tabuli“. A MK dokonce „Poloblbá“.
Pokud jde o opačný přístup, tedy žáka k pedagogovi, asi nejbrutálnější poznámku obdržel žák JK, v 5. třídě. „Týral učitele“. Snažil jsem si představit JK, kterého jsem coby kluk znal už jenom jako shrbeného, lysého stařečka s hlavou plnou hnědých, stařeckých skvrn, jak vysedává na štokrleti na zahrádce a nehybně, mlčky hledí kamsi k obzoru nebo snad ještě dál, jak týrá svého učitele. Marně. Takovou představivost nemám.
Těch, co „tupilo svého učitele“, bylo povícero. Jiní „zesměšňovali svého učitele“, další jen „chodili za školu“ nebo vůbec „nebyli klasifikováni pro nedostatečnou docházku“.
Tak bych se chtěl obrátit k dnešním pedagogům s malou prosbou. Buďte ke svým žákům vstřícnější a smířlivější, protože nikdy nevíte, co na vás a o vás vyšťourají ve školních záznamech vaši vnuci a pravnuci.
