Článek
Neslavný konec milenců z partyzánského oddílu Olga
Partyzánská skupina Olga je jednou z mála, která i po osmdesáti letech vzbuzuje kontroverze. A také jednou z těch, o kterých se toho nejvíce napsalo.
Pochybnou zásluhu na tom mají její zakladatelé Josef Houfek zvaný Pepek a Olga Františáková, po které byl oddíl pojmenován. A samozřejmě i jejich partyzánské aktivity, za kterými zůstalo několik mrtvých.
Olga pocházela ze Zakarpatské Ukrajiny a po vzniku Slovenského štátu byla rodina evakuována na Moravu. Olga odjela do Prahy, kde žila její sestra, ale protože neměla v pořádku doklady, musela se vrátit zpátky do svého rodiště k babičce. Protože jí kdosi poslal zprávu, že ji hledá protektorátní policie, rozhodla se odjet na Slovensko k partyzánům. Alespoň to tak tvrdila během poválečného vyšetřování.
Houfek byl obyčejným zlodějem okresního formátu, který se přihlásil k německé národnosti a dal se k wehrmachtu, odkud ho po půl roce vyhodili.
Práce ve slévárně byla dřina, tak se dal k protektorátní policii v Plzni. Odtud v září 1944 zmizel a odjel do Vizovic. Jak tvrdil během vyšetřování po válce, toužil se stát partyzánem. V četnické uniformě se dostal na slovenské území, kde narazil na hlídku partyzánského oddílu Jana Žižky a tam poprvé uviděl Olgu.
Když se s ní seznámil, bylo mu dvaadvacet, jí osmnáct a oba chtěli k partyzánům. Povedlo se a po prověření byli přijati za členy skupiny Jana Žižky. Brzy se z Josefa a Olgy stali i milenci.
Partyzáni byli v té době rozptýleni do mnoha skupin, které se snažily dostat přes slovensko-moravskou hranici. Zcela vyčerpaná čtveřice, v níž byli Houfek s Františákovou, našla počátkem ledna 1945 přístřeší v Nemochovicích na Moravě.
Autor: Palickap/commons.wikimedia.org/volné dílo
Houfek zverboval několik místních a 9. ledna 1945 založil novou partyzánskou skupinu pojmenovanou po své milence. Sám se jmenoval velitelem a Olgu svou zástupkyní. Neměli nic, ani zbraně ani potraviny. V únoru se podařilo kontaktovat velitele partyzánské brigády Jana Žižky Dajana Murzina, který oddíl Olga uznal za součást své brigády.
U Morkovic na nádraží partyzáni vypustili dvacet tři cisteren pohonných hmot, což v době citelného nedostatku všeho byla pro Němce značná ztráta.
19. dubna 1945 zajali velitele 16. tankové divize generála Dietricha von Müllera. O toho měli zájem Sověti a předání zajatce bylo domluveno na 29. dubna 1945 v turistické chatě na Bunči. Jenže se o tom dozvěděli Němci a v trestné akci zavraždili v obci Salaš dvacet lidí.
Generála nakonec předali Františáková s Houfkem osobně 2. května štábu 53. armády 2. ukrajinského frontu.
Jenže tyto dvě akce, hodnocené pozitivně, byly zastíněné zcela jinými událostmi. Za nepovedené předání generála zaplatilo životem dvacet nevinných lidí na Salaši. Sám Houfek byl samotnými partyzány označován jako despota a notorický alkoholik, který jakýkoliv odpor uvnitř oddílu tvrdě trestal. Stačil nepatrný stín podezření, že partyzán by mohl být konfidentem gestapa, a Houfek nařídil jeho popravu.
V noci z 24. na 25. března 1945 byli na Houfkův rozkaz zastřeleni partyzáni Jindřich Gloza a František Chlapík. Gloza prý podrýval Houfkovu autoritu a Chlapíka obvinil bez jakýchkoliv důkazů z předávání zpráv nacistům.
O dva dny později totálně opilý Houfek odsoudil dva partyzány Koupila a Novotného k trestu smrti ubodáním bajonety. Protože neodevzdali dvě staré, téměř nefunkční pistole.
Oddíl Olga svou činnost ukončil 24. května 1945 a byl rozpuštěn. Karel Pospíšil, bývalý partyzán skupiny Olga, popsal Houfka jako notorického alkoholika.
„Hlavní věc, když měl co pít, a za podobného stavu byl pak nebezpečný nejen ve svých rozkazech, ale byl téměř nepříčetný proti každému rozumnému návrhu, který byl mnohdy uplatňován proti jeho strašným příkazům… byl snad jedině dobrý na vybírání trafik, opíjení, vyhrožování a odsuzování k smrti. Jedině zde dovedl ukázat plně své schopnosti.“
Podobné výpovědi poskytli i ostatní partyzáni.
Na základě těchto i dalších svědectví byl Josef Houfek 17. srpna 1945 zatčen. Na jeho stranu se postavila Olga Františáková a snažila se svého milence bránit. Nakonec byl obviněn pouze ze zločinu vojenské zrady a zločinu proti státu službou ve wehrmachtu. Ovšem díky jeho partyzánským aktivitám nebyl potrestán.
V lednu 1947 začalo nové vyšetřování nejen Houfka a Františákové, ale i dalších partyzánů. Houfek byl obžalován z pěti trestných činů včetně spoluviny na vraždách devíti mužů.
S výjimkou jediného bodu obžaloby byl nakonec ze všech deliktů osvobozen. Dostal tři roky těžkého žaláře „za zločin nešetření služebních předpisů“. Za pár měsíců byl díky amnestii prezidenta republiky Klementa Gottwalda propuštěn.
Po roce 1948 se někteří z partyzánů skupiny postavili se zbraní v ruce proti nové, tentokrát komunistické totalitě, v ilegální organizaci Světlana. Historie oddílu Olga měla být komunistickou cenzurou vymazána z paměti.
Autor: P.matel/commons.wikimedia.org/volné dílo
Jenže v roce 1955 byl ze sovětského zajetí propuštěn bývalý generál von Müller a vypustil do světa informace o údajné spolupráci Olgy Františákové s gestapem. Pod bulvárním titulkem: „O krásné Češce Olze Františákové a její démonické roli u partyzánů a gestapa“.
Bulváru se mnohem později chytil emigrant Rudolf Ströbinger a příběh rozvedl ad absurdum v knize Rudá zrada. Podle něj se měla Olga v roce 1939 zasnoubit s německým vojákem, který padl. Na to byla znásilněna pěticí Čechů za to, že se „kurvila s Němcem“. Za to se chtěla pomstít. Dostala se ke kriminálnímu radovi Ottovi Koslowskemu z brněnské řídící úřadovny gestapa. Stala se jeho milenkou a podepsala závazek spolupráce s gestapem. Tomu také vyzradila místo a čas předání generála Müllera.
Spisovatel „literatury faktu“ Ströbinger zřejmě nebyl nejsilnější v počtech, protože v roce 1939 bylo Olze krásných třináct let. Že by gestapo podepisovalo vázací akt o spolupráci s třináctiletou holkou je z říše snů.
Pikantní na celém příběhu páně Ströbingera je skutečnost, že jeho otec byl za války ve Valašském Meziříčí „pravá ruka vedoucího NSDAP“. Jako učitel byl odsouzen za zneužití školaček k pěti měsícům. Od Němců dostal za zásluhy do správy židovský konfiskát, firmu Arnošta Knöppfelmachera.. Po válce byl odsouzen na doživotí za podíl na smrti několika občanů Valašského Meziříčí. Tento trest mu byl snížen amnestií a po roce 1962 na přímluvu starosty Zhořelce byl propuštěn do NDR.
Po válce se Olga Františáková zcela stáhla do soukromí, vdala se a žila v Šumperku jako poštovní doručovatelka. Odmítla vysoké sovětské vyznamenání a svému nařčení z konfidentství se nebránila. V roce 1988 zemřela.
Houfek po propuštění z vězení v červnu 1948 pracoval v chemické továrně v Neštěmicích. V dělnickém prostředí se mu nedařilo a byl zatčen za „rozvracení pracovní morálky a závodní organizace ROH“, ale podařilo se mu utéct do Rakouska.
Do Prahy se vrátil údajně jako agent, chytili ho a dostal pět let. Oženil se se svou někdejší partyzánskou spolubojovnicí Ninou Tesaříkovou z Nemochovic. Přijal i její příjmení a od února 1954 se proměnil v Josefa Tesaříka. A to je poslední zpráva o Pepkovi Houfkovi-Tesaříkovi.
Zdroje:
