Článek
Patnáctiletý Tomáš Frejka žádal v procesu se Slánským pro svého otce trest smrti
Komunisté jsou zvláštní druh lidí. Jako psi, kteří z vděčnosti a strachu olizují ruku svého pána, který je týrá. Nakonec se mezi sebou sami a veřejně označovali za psy. „Psům psí smrt“ psal do Rudého Práva národní umělec Ivan Olbracht. Tituloval tak ještě donedávna nejvyšší československé komunisty, když je jiní komunisté po dlouhém mučení pověsili.
Pro úplnost je třeba dodat, že Olbracht si tento výrok nevymyslel. Údajně ho pronesl car Mikuláš I. na adresu v souboji zastřeleného Lermontova. Není se čemu divit, když Lermontov v roce 1830 ve své básni „Předpověď“ napsal tato slova:
„Rok přijde zlý, ó Rusko, v příští tvém, kdy s hlavy carů sletí diadém, kdy luzy láska k nim se změní v hněv, kdy stravou mnohých bude smrt a krev.“
Trvalo sice 87 let, než se předpověď vyplnila, ale i tak báťuška car pustil na mrtvého jedovatou slinu. Podobně jako Olbracht a jiní národní a zasloužilí umělci v roce 1953 na soudruhy, kterým se ještě před rokem klaněli až k zemi.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Jedním z oběšených byl profesionální aparátčík soudruh Ludvík Frejka, původním jménem Ludwig Freund. Na tom by nebylo v oněch časech nic zvláštního. Dokonce hlas lidu šeptem vyslovoval názor, jen ať se ty bolševické svině povraždí vzájemně mezi sebou.
Zvláštní a neobvyklé bylo vystoupení Frejkova syna Tomáše. Pátého dne „Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ byla soudní síň jako vždy narvaná k prasknutí. Když vstal předsedající soudce a pronesl „Mám prohlášení“, vzbudilo to všeobecný rozruch. Pečlivě naplánované divadlo s předem rozhodnutým koncem dostalo neočekávaný impuls.
Poté soudce přečetl dopis od patnáctiletého syna obžalovaného, Ludvíka Frejky:
„Vážený soudruhu:
Žádám pro svého otce ten nejpřísnější trest – trest smrti. Teprve nyní si uvědomuji, že tento tvor si nezaslouží být zván člověkem, poněvadž postrádá jakékoliv cítění a lidskou důstojnost a stal se tak mým největším a nejzavilejším nepřítelem“.
Jen první odstavec bohatě stačí. Tomáš Frejka se veřejně domáhal popravy vlastního otce a soud mu milerád vyhověl. Tento počin dokonce uvedl v jedné ze svých univerzitních přednášek americký politolog Zbigniew Brzezinski.
Autor: Silar/commons.wikimedia.org/volné dílo
Pro „normální lidi“ musí být jednání a mentální pochody komunistů záhadou. Mají na krku provaz od svých soudruhů, a přitom provolávají slávu komunistické straně, své katyni.
Manželka Ludvíka Frejky, kovaná bolševička, při poslední návštěvě v cele odsouzeného manželovi nadávala do zrádců a zaprodanců tak, že ji musel bachař krotit a uklidnila se až po ujištění, že za chvíli bude viset. Rozumí se Frejka, ne ona.
Manželka dalšího adepta na katovskou smyčku Lisa Londonová psala ve svém veřejném dopise podobně:
„…Můj manžel byl zrádcem své strany, zrádcem naší vlasti. To je hrozná rána, která zasáhla mě i mé děti. Nikdy předtím v naší rodině zrádce nežil. Nyní vidíme otce mých tří dětí před Lidovým soudem jako zrádce. Mám bolestnou povinnost informovat o tom své dvě starší děti. Slíbily mi, že se budou po celý život chovat jako věrní komunisté. Mohu se jen připojit ke všem čestným lidem a požadovat pro zrádce nejpřísnější trest.“
Spisovatel a budoucí emigrant Ota Ulč se s Tomášem Frejkou sešel během výkonu vojenské služby. Když se ho Ulč zeptal, co ho přinutilo k takovému dopisu, odpověděl, že k napsání té hanebnosti ho nikdo nenutil. Prostě věřil, že je otec vinen tím vším, co na něj fanatický prokurátor nakydal.
pixabay.com/photos/volné dílo
Po mnoha letech se oba jako emigranti setkali znovu v Americe. Z oddaného komunisty Tomáše Frejky se stal demokrat přísahající na ústavu Spojených států. Z Oty Ulče profesor literatury. Když přišla řeč na ony neblahé události, Tomáš Frejka ztratil paměť. Na nic si nepamatoval a nic takového se nestalo.
Více než deset let po popravách „psů“ byl Ludvíku Frejkovi a Arturu Londonovi od dalších komunistů udělen Řád republiky in memoriam.
Zdroje:
Ota Ulč - Malá doznání okresního soudce, Sixty-Eight Publishers, …, Toronto
