Článek
Petr Bezruč alias Vladimír Vašek a Ondřej Boleslav Petr jako Mozart a Salieri ze Slezska
Vašek a Petr. Jeden vlastenecký učitel, vyhozený pro své češství. Druhý loajální úředník a státní zaměstnanec.
Petr, křestním jménem Ondřej prožil na Frýdecku i Místecku většinu života. Již od studijních let byl známý jako rebelant. Jako učitel měl problémy kvůli přepjatému vlastenčení, a protože učil jen česky, musel skončit.
Vašek, křestním jménem Vladimír si užíval pražských hospod a jiných kratochvílí, protože „život studentský, život veselý“, tak dlouho, než ho ze školy vyrazili. Tak se dostal jako poštovní úředník na dva roky do Místku.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Tam se poznali a spřátelili. Petr seznamoval Vaška nejen s krajinou Frýdecko-Místecka, ale i s lidmi. Se svým bratrem, pozdějším advokátem, se svými láskami Hankou Ježíškovou nebo Maryčkou Sagonovou. Samozřejmě to byly lásky nešťastné a nenaplněné. Vašek se zamiloval do Dody Bezručové, které psal dětské básničky a dopisy, ovšem německy. Co na to říkal přítel vlastenec není známo.
Básník Petr, kterého opustila láska Hanka Ježíšková a pro vyhrocený český nacionalismus přišel i o místo učitele, odešel pracovat na šachtu do Ostravy. Potom vystřídal různá místa až se uchytil v advokátní kanceláři u svého bratra v Místku.
Jak bylo v té době zvykem, oba přátelé psali básně a vzájemně si je vyměňovali. Ty naivní a jednoduché básničky Vladimíra Vaška vedle poezie Ondřeje Boleslava Petra vypadaly jako školní říkanky.
Jenže v roce 1893 Ondřej Petr spáchal sebevraždu. Vladimír Vašek požádal o přeložení do Brna a rukopisy básní svého přítele odvezl s sebou.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Poté začaly redaktorovi Herbenovi do Prahy chodit básně odněkud z Těšínska s podpisem Petr Bezruč. Všechno podprůměrné veršovánky nevhodné do tisku. Až v roce 1899 přišlo od téhož autora téměř padesát básní zcela jiných, které se staly později základem Slezských písní. A všichni se najednou ptali, kdo je to Petr Bezruč.
Když jeden z Mrštíků prozradil, že je to jakýsi Vladimír Vašek z Ostravy, sám autor z toho nebyl příliš nadšený. K básním se dost neochotně doznal a začal je postupně opravovat a nahrazovat v opisech novými verši, až se ty původní a kvalitní téměř ztratily v tom novém přepisovaném balastu. Nakonec jakási komise rozhodla, že platná je ta první kvalitní verze, a ne ta opravená. K první verzi se autor příliš nehlásil. Pravděpodobně proto, že skutečným autorem první kvalitní verze Slezských písní byl jeho zemřelý přítel Ondřej Boleslav Petr.
Nakonec Petr Bezruč vyjádřil lítost nad tím, že básně vůbec zveřejnil. Celý život se ke Slezským písním stavěl velice vlažně, a hlavně už nic nenapsal.
Proč bylo pro Bezruče tématem Těšínsko, kde strávil jen dva roky? Zatímco Ondřej Boleslav Petr se tam narodil, vyrostl a teprve když přišel o lásku i o místo učitele zdrceně odešel.
Autor se ve Slezských písních výrazně vymezuje vůči němectví a cizáctví. Petr byl vlastenec, a protože jako učitel učil česky, byl vyhozen. Zatímco Bezruč se za pobytu v Místku nijak nacionalisticky ani protiněmecky neprojevoval. Dopisy své lásce psal německy a stýkal se s německou maloměstskou společností. Byl vzorným zaměstnancem státní pošty a neměl sebemenší důvod si stěžovat na poměry.
Za dva roky strávené na Frýdecku a Místecku nemohl Bezruč poznat všechna místa, o kterých se ve sbírce píše. Už první vydání Slezských písní se setkalo s obrovským ohlasem, ale autor se začal před veřejností schovávat a zapírat.
Autor: Radek Linner/commons.wikimedia.org/volné dílo
Za první světové války se v Praze objevily protirakouské listiny a letáky podepisované iniciálami P.B. Petr Bezruč byl tedy zatčen, ale před soudem popřel, že by byl jejich autorem i když iniciály P.B. jsou jeho. Zjistilo se, že autorem protihabsburských textů je jistý Jan Grmela, který poté, co si přisvojil nějaké finance na ostravském magistrátu, utekl do Francie. I Grmela se hlásil k iniciálám P.B. a s Bezručem, tehdy ještě Vladimírem Vaškem, se dobře znal.
Kdo je skutečným autorem Slezských písní se zřejmě nikdy nedozvíme. Možná, že většinu napsal Ondřej Boleslav Petr a menší částí přispěl Bezruč, možná ještě někdo jiný. Petr Bezruč se po zbytek života odmítal o „své“ sbírce bavit, jakákoliv připomínka mu byla krajně nepříjemná. Když z něj bolševici po roce 1948 udělali předního komunistického proletářského básníka, stáhl se definitivně do samoty a dožíval jako „starý ještěr“ v malém domku v Kostelci na Hané.
Zemřel v nemocnici v Olomouci ve věku devadesáti let s titulem národní umělec, který sice přijal, ale upřímně nesnášel.
Zdroje:
