Článek
Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, kterým člověk nerozumí, nechápe je a nedokáže je vysvětlit. A přesto se staly a byly zaznamenány věrohodnými svědky. Nezáleží na tom, jestli se to stalo před pěti sty lety nebo před rokem. Věda a vědci nemají vysvětlení a pokud ano, je jich tolik a různých, že vlastně není žádné.
Že život v klášteře není procházka růžovým sadem asi tuší i ten, kdo jeptišku viděl jen na obrázku. V minulých stoletích to bylo ještě mnohem obtížnější.
Třeba takový augustiniánský klášter má přísnou řeholi. Modlitba, práce, rozjímání. Jenže těžko dodržet každodenní pravidla, když jeptišky začnou mňoukat jako kočky a není s nimi kloudná řeč.
Autor: Mikhail Nesterov/commons.wikimedia.org/volné dílo
V malé vesnici Le Quesnoy na severu Francie byl klášter řádu augustiniánských řeholnic. Vesnice žila svým životem, klášterní komunita zase svým a v podstatě o sobě ani nevěděly. Až do roku 1491.
V ten rok se začaly nad vesnicí nést zvuky jako by se pářily najednou desítky koček. Mňoukání a kňučení promíchané štěkotem a vytím psů. Vesničanům chvíli trvalo, než uvěřili, že ony zvuky vychází z ženského kláštera.
Tam nastalo boží dopuštění. Z ničeho nic, bez jakékoliv viditelné příčiny začalo několik jeptišek hned po probuzení mňoukat a štěkat. Některým se podařilo opustit zdi kláštera a běžely směrem k vesnici. Poskakovaly jako psi, plížily se jako kočky nebo mávaly rukama a napodobovaly let ptáka. A k tomu všechny ty zvuky kočičí a psí smečky.
Abatyše si s takto postiženými nevěděla rady a nechala je zavřít do klášterního vězení. Jenže tím se nic nevyřešilo. Mňoukajících a štěkajících jeptišek každým dnem přibývalo. Ty, které se dostaly do vesnice, začaly děsit místní lidi. Štěkaly jim přímo před obličejem, kousaly je do lýtek nebo se mňoukající otíraly o jejich nohy.
Po několika dnech a po poradě s několika kněžími bylo vše jasné. Řádové sestry posedli zvířecí démoni.
Autor: Amand Gautier/commons.wikimedia.org/volné dílo
Byl tedy povolán zkušený exorcista. Jenže na smečku mrouskajících se a vyjících jeptišek byl exorcista s křížkem i svěcenou vodou krátký. Navíc se po obřadu začal na chodbách kláštera zjevovat duch, který měl podobu dřívějšího, již zesnulého zpovědníka.
Události v ženském augustiniánském klášteře se dostaly až k papeži Alexandru VI. Ale ani jeho modlitby a veřejné přečtení jmen postižených nepomohlo.
Nakonec bylo povoláno vojsko, které mělo za úkol „zvířecí jeptišky“ bičovat a zároveň střežit vstup do kláštera.
Celá mňoukající a štěkající klášterní záležitost trvala dlouhých sedm let.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Poté se dalších několik století řešilo, co způsobilo, že augustiniánský klášter v Le Quesnoy se na dlouhou dobu změnil v kočičí útulek a psinec.
Někteří se domnívají, že masovou hysterii mohl vyvolat asketický životní styl mnišek. Ovšem proč zrovna v této podobě?
Ukázalo se, že mnoho žen bylo do kláštera posláno proti jejich vůli a když se vrátily k rodině, jejich zvířecí chování ustalo.
Ať byla příčina jakákoliv, mňoukající jeptišky zůstávají dodnes jedním z nejzáhadnějších případů masové hysterie.
Zdroje:
