Článek
Křesťanská tradice hovoří o Zeleném čtvrtku jako o dnu poslední večeře Ježíše. Ponechám stranou všechny zvyky a tradice, které se na tento den nabalily a často mají kořeny v pohanství. Ježíš by Žid, syn židovských rodičů, a proto zvyky, které dodržoval, byly židovské. To se týkalo i „Poslední večeře“, večeře zvané „sederové“.
Ta byla součástí týden trvajícího židovského svátku Pesach, kterým si celý židovský národ připomíná vyjití z egyptského otroctví.
Ježíš poslal dva učedníky do města, aby připravili místnost, kde by se mohl bezpečně sejít se svými dalšími následovníky.
Dnes se turistům ukazuje místo známé jako „Večeřadlo“ nebo „Horní místnost“ na Západním pahorku Jeruzaléma. Tato oblast byla součástí „Horního města“, kde si Hérodes nechal postavil palác.
Autor: Alberto Fernandez Fernandez/commons.wikimedia.org/volné dílo
Byla to největší část starověkého Jeruzaléma se širokými ulicemi a náměstími a honosnými domy boháčů. Na jihozápadním okraji hory Sion se nacházela „Essenská čtvrť“ se skromnějšími obydlími a vlastní „Essenskou“ bránou.
Oni učedníci měli následovat muže, který nese džbán s vodou, vejde do města a poté vstoupí do určitého domu.
Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: „Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?“ A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ (Lukáš 22,10-12)
Křesťanská tradice klade Ježíšovo poslední jídlo s jeho učedníky na čtvrtek večer a jeho ukřižování na pátek.
Podle židovských tradic se Ježíšova poslední večeře konala o den dříve. Tedy ve středu večer a ukřižován byl následující den, což byl čtvrtek 14. židovského měsíce nisan.
Když Ježíš poslal své dva učedníky, aby zajistili místo pro pesachovou večeři, měl na mysli den největšího židovského svátku Pesach. V ten večer se schází členové rodiny, aby si připomněli vyjití svých předků z egyptského zajetí. V ten sváteční den se Ježíšovi nepřátelé rozhodli, že ho nezatknou „aby nedošlo ke vzpouře lidu“ (Marek 14:2).
Proto Ježíš naplánoval poslední večeři o den dříve na středu večer. Události posledních několika dnů eskalovaly a on věděl, že bude vydán soudu.
Pesachová večeře, nejsvátečnější během celého roku, svým významem připomínající křesťanskou štědrovečerní večeři, začínala ve čtvrtek při západu slunce, když začínal nový židovský den, 15. nisan. Této večeře se už Ježíš nemohl účastnit, protože ten den odpoledne byl ukřižován.
Všechna evangelia uvádí, že se spěchalo, aby se Ježíšovo tělo sundalo z kříže a pohřbilo se před západem slunce, protože se blížil „sabat“. Křesťané předpokládali, že zmínka o sabatu musí být sobota, takže ukřižování muselo být v pátek. A tím vznikl v dataci chaos.
Autor: Ltes91!/commons.wikimedia.org/volné dílo
Samotný pesachový den je také „sabatem“ nebo dnem odpočinku bez ohledu na to, na který všední den připadá. Ve třicátém roce byl i pátek 15. nisanu sabatem, takže nastaly po sobě dva sabaty, pátek a sobota.
Evangelista Matouš to věděl, když napsal, že ženy, které navštívily Ježíšův hrob, přišly v neděli brzy ráno „po sabatech“. V řečtině je uvedeno množné číslo. (Matouš 28:1).
Janovo evangelium uvádí, že „Poslední večeře“ byla „před svátkem Pesach“. Poznamenává také, že když se Ježíšovi žalobci ráno shromáždili k soudu, nevstoupili na Pilátovo nádvoří, protože by se poskvrnili a večer by nemohli jíst velikonočního beránka (Jan 18:28).
I evangelista Lukáš uvádí doslova: „Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“Konec formuláře ULukášovo evangelium (Lukáš 22:14–16).
Ježíš věděl, že Jidáš Iškariotský, jeden z jeho Dvanácti, uzavřel dohodu se svými nepřáteli a nechá ho zatknout. Během jídla řekl: „Jeden z vás, který jí se mnou, mě zradí“.
Když se Jidáš dozvěděl, že po „rozlučkové“ tedy poslední večeři odejde Ježíš do Getsemanské zahrady, učedníky i Mistra opustil. Pro jeho záměr zatknout Ježíše v klidu a bez zbytečného obecenstva bylo odlehlé místo na úpatí Olivetské hory to, co potřeboval.
Pozdě v noci odešel Ježíš s učedníky za „Dolní město“ přes údolí Kidron do olivového háje zvaného Getsemane na úpatí Olivetské hory. Jidáš šel upozornit úřady, že na takovém místě zatčení Ježíše proběhne bez problémů. Bylo pozdě, učedníci byli po celodenním shonu a večeři unavení a ospalí. Ježíšovo celonoční utrpení mohlo začít.
Zdroje:
