Článek
Zbojník byl potom vyveden na popraviště a pověšen za levý bok na hák. Šibenici neobtancoval - zemřel v bolestech.
Juraj Jánošík se narodil v Terchové v roce 1688. Přesné datum narození a křtu není jisté, protože se v té době narodilo více dětí stejného jména. Tudíž jsou minimálně dva záznamy křtu chlapce jménem Juraj, ale každý má jiné rodiče i sourozence.
Jeho popularitu v českých zemích nastartoval Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Podle autora studoval Jánošík původně na kněze a na zboj se dal poté, co místní pán nechal utýrat k smrti jeho otce. Soustředil kolem sebe družinu dalších „horních chlapců“, bohatým bral a chudým dával a unikal z každé léčky díky valašce dodávající mu síly za sto mužů a opasku s čarovnou žilkou, jenž ho prý činil nezranitelným.
„Od té chvíle chodil Janošík „po zboji“, mstít sebe a bědný slovenský lid. Za to jej i jeho „kamarátstvo“ nazývali všichni utiskovaní „dobrými chlapci“ a všude jim přáli.“
Žádný zběhlý student bohoslovectví, ale bývalý voják propuštěný z armády. Utýraní rodičové jsou také výmysl a zbojnickou družinu nezaložil. Pouze ji převzal od jiného zbojníka.
Rákocziho povstání začalo v roce 1703 vydáním manifestu „Recrudescunt inclytae gentis Hungariae vulnera“, jímž tento kníže osvobozoval poddané, kteří budou bojovat pod jeho velením proti Habsburkům, od feudálních povinností včetně roboty. Pro lidi z Jánošíkova okolí znamenal tento dokument naději na lepší život, a mnozí se proto rozhodli se k rebelii přidat.
Po porážce kuruckého vojska se na chvíli vrátil do rodné vsi, ale brzy vstoupil do armády císařské. Posádkou na hradě Bytči, kde poznal svého osudového přítele Tomáše Uhorčíka. Na podzim roku 1710 je Jánošík z vojenské služby vyplacen a propuštěn.
Z císařské služby vykoupili Juraje jeho rodiče a mladý veterán dvou armád se po čtyřech letech konečně vrátil domů. Rodiče tedy nemohl utýrat zlý gróf a museli mít nějaké peníze „pod polštářem“, když mohli synka vykoupit z vojny.
Někdy v roce 1711 se u Jánošíků zjevil Uhorčík, který z vězení v Bytči utekl. A nabídnul členství ve své zbojnické družině.
Jánošíkův zbojnický křest se konal 15. září 1711. To horní chlapci přepadli skupinu bohatých židovských kupců ve Vsetíně, od nichž zbojníci získali kořist v hodnotě 800 zlatých.
Zbojnickou přísahu vykonal Jánošík pravděpodobně kolem svátku svatého Michala, tedy 29. září 1711, krátce před další loupežnou výpravou na Moravu. Její slova údajně zněla: „Přísahám věčnému Bohu, Svaté Trojici, Panence Marii a všem božím svatým, že své tovaryše nevyzradím, neoklamu a neopustím ani ve štěstí ani v neštěstí. K tomu mi dopomáhej Bůh!“
Budoucí lupič a možný vrah přísahá Bohu, Svaté Trojici a Panně Marii.
Podle Aloise Jiráska mělo přepadávání a loupení až dojemný průběh. Smyšlené zajetí studenta bohosloví popsal takto:
„Jakmile student domluvil, a všichni řekli „amen“, tu ještě Janošík se ozval, domlouvaje druhům, aby teď, když slovo boží slyšeli, tím více na to dbali, jaký úkol na se vzali: nikomu bez příčiny neubližovat a křivdy napravovati.
Pak uctil studenta kazatele, pohostil ho, jak mohl; když ho pak ráno propouštěl, nasypal mu do klobouku dukátů, nebo poručil chlapcům, aby mu naměřili na nový oblek.“
To by spíše odpovídalo skupině poustevníků nebo mnichů živícím se slovem božím v izolovaných oblastech slovenských hor, než bandě loupežníků.
Ačkoli pověst dělá z Jánošíka nejslavnějšího slovenského zbojníka všech dob, ve skutečnosti byla jeho zbojnická kariéra docela krátká. Uhorčík, který se chtěl oženit, mu předal vedení své družiny ještě před zimou roku 1711 - potom se opravdu oženil a žil v obci Klenovec pod jménem Martin Mravec. K odchodu ho údajně kromě plánovaného sňatku přiměl i spor s jedním ze zbojníků s přezdívkou Hvízdal, který chtěl přepadnout faru ve Varíně, s čímž Uhorčík nesouhlasil.
Družina pod Jánošíkovým vedením působila necelé dva roky. Její první akcí bylo přepadení židovských kupců ve Vsetíně v listopadu 1711. Během roku 1712 přepadla a okradla několik šlechticů, kupců a duchovních, ale také ženu faráře, vdovu po císařském důstojníkovi či statkářku.
„Když se vracel domanižský farář z Frivaldu 4. září 1712 a procházel přes Suchou, sehnul se u studánky, aby se napil vody. Tehdy na něj vystřelili dva zbojníci, protože se nechtěl nechat oloupit. Následkem postřelení farář dne 1. října 1712 zemřel. Tento čin připisovali Juraji Jánošíkovi u soudu v Liptovském Svatém Mikuláši v březnu roku 1713. Podle Jánošíkovy výpovědi faráře postřelil Turiak, zvaný Huncaga ze Staškova, a Plavčík z Dunajova. Podle soupisu zemřelých kněží nitranské diecéze Necrologium Dioecesies Nitriensis se tragická událost měla stát 8. září 1712, kdy se Juraj Vrtík vracel z Frivaldu, kde zpovídal poutníky,“ uvádí se ve frivaldské brožuře.
Krátce po farářově zabití byl Jánošík poprvé dopaden a uvězněn v takzvaném hrachovském kašteli, tehdy se mu ale ještě podařilo podplatit stráže sýrem a liščími kožešinami, takže mohl utéct. Na zimu se uchýlil k Uhorčíkovi do jeho domácnosti, v březnu roku 1713 však byl dopaden znovu, a i s Uhorčíkem skončil opět ve vězeňské kobce.
Soudní proces se konal v Liptovském Mikuláši ve dnech 16. a 17. března 1713. Soudu předsedal liptovský podžupan Ladislav Okolicsányi, žalobcem byl Alexandr Čemický. Jánošík byl vyslýchán zástupci trenčínské a liptovské župy a konfrontován s některými ze svých okradených obětí. Kromě loupežných přepadení a spojení s kuruckými povstalci v polské emigraci byl obviněn z vraždy faráře Juraje Vrtíka z Domaniže.
K některým bodům obžaloby se Jánošík přiznal, jiné – jako vraždu domanižského kněze – odmítl a k některým se nevyjádřil. Jeho obhájce ex offo Baltazar Palugyai pro něj požadoval milost s odůvodněním, že obžalovaný byl ke zboji sveden, nebyla mu dokázána jediná vražda, svou vinu přiznal a činů lituje.
Prokurátor však trval na prokázaném zbojnictví i vraždě, přičemž obojí bylo podle tehdejších zákonů hrdelním zločinem. Juraj Jánošík byl podroben lehkému i těžkému útrpnému právu a po zapsání dodatečných přiznání odsouzen k trestu smrti zavěšením na hák za levý bok
„Poneváč predepsaný obžalovaný Juro Janošak, zavrhnuvše prikázaní jak božské tak též i zákon krajinský, predo dvema roky dal se na zbojstvo a vudcem aneb hajtmanem takovým se učinil, který s tovariši svými na cestách zastavujíce mnohých lidí o statek, áno i jako se z jeho vlastného vyznania zdá, jeho tovariši kdy on též bol prítomný, pána patera z Domaníže prostrelili a bezbožne zamordovali. Tak též i jinších, jako jest predepsané, zlých skutkuv se dopustil. Potom pre takové veliké zlé účinky a prikázaní prestúpení má byť na hák na levém boku prehnatý a tak na príklad jinších takovich zločincov má byť zavesený.“
Předpokládá se, že rozsudek byl vykonán na městském popravišti Šibeničky. Datum popravy není známo. Někteří vědci za něj považují následující den 18. března, podle jiných proběhla poprava podle dobových zvyklostí ještě 17. března, aby odsouzený po předchozím těžkém mučení nezemřel a neunikl tak spravedlivému trestu. Jánošík byl pohřben buď u zdi hřbitova v Liptovském Mikuláši, nebo na kuruckém hřbitově v nedalekých Čemicích.
Zdroj:
