Článek
Dne 3. října 1939 pocítili na vlastní kůži občané Protektorátu Čech a Moravy další z vymožeností Třetí říše. Tentokrát postihla nejen ty, kteří se vzepřeli německému útisku, ale úplně všechny. Byl zaveden přídělový systém na různé druhy zboží. Vytištěné lístečky s druhem zboží a množstvím ale nebyly náhradou peněz.
Lístky byly rozdělené do šesti skupin: Na potraviny, na oděvy, na mýdlo, na tabák, na pohonné hmoty a na krmiva pro nezemědělská zvířata. Byly vydávány vždy na čtyři týdny a rozděleny podle věkových a pracovních kategorií. V případě, že člověk byl například řezník, nedostal po určitou dobu lístky na maso a podobně.
Nebyly vydány všechny ve stejný den. První byly potravinové a platily od 3. října 1939. Lístky na oděvy, „šatenky“, platily od konce roku 1939. Jako poslední byly lístky na krmiva pro nezemědělská zvířata v roce 1943.
Pro vydání přídělových lístků bylo potřeba vlastnit kmenový lístek s uvedením nacionálů členů rodiny.
V roce 1941 došlo k vydávání speciálních přídělových lístků pro Židy. Byly označené písmenem „J“. Příděly na osobu byly menší a některé druhy potravin se majitelům těchto lístků nesměly prodávat. Týkalo se to ovoce, masových konzerv, medu nebo alkoholu. U lístků označených písmenem „D“, patřících německým rodinám, tomu bylo samozřejmě naopak.
Během války se příděl měnil, a v posledních letech klesl na úplné minimum. Na konci války byly příděly téměř poloviční oproti roku 1939. Například člověk starší 18 let měl na začátku roku 1945 nárok na 750 gramů masa na čtyři týdny. Na konci roku 1939 to bylo více než jednou tolik. Na polovinu kleslo i množství mouky, na pouhých 300 gramů. U chleba to bylo 7,8 kilogramů, másla 140 gramů, sádla 80 gramů a margarínu 405 gramů, a to vše na čtyři týdny. Mléka byl jeden „velký panák“, tedy 1/16 litru na den.
Uběhlo pár dnů a vládním nařízením z 20. října byl vyhlášen pátek za „bezmasý den“. Hostince, restaurace a jídelny nesměly v pátek vařit a podávat jídla, která obsahovala maso hovězí, vepřové, skopové, koňské, drůbeží nebo zvěřinu. Pokrmy z ryb byly povoleny. Povolené bylo maso v závodních jídelnách továren, ale i tam byly po krátké době pátky bezmasé.
Tabákové výrobky byly nejprve vydávány na lístky s mýdlem a bylo nutné, aby se kuřák přihlásil u jednoho z trafikantů, kteří ovšem měli omezený limit. Tabačenky byly na třicet cigaret. Vyloučeni byli Židé, mládež mladší osmnácti let, vězni a pacienti v psychiatrických zařízeních. Vyšší příděly se týkaly Němců a těžce pracujících.
Obyvatelé Protektorátu se samozřejmě domnívali, že s koncem války a zrušením protektorátní měny zmizí i přídělový systém. V tom, podobně jako i v mnohém jiném, pokud šlo o poválečný vývoj, se krutě zmýlili.
Přídělový systém u některých druhů zboží byl i po válce a vydržel dalších sedm let. Válečná bída neskončila, naopak. Trvala dál. Období od 30. dubna 1945 bylo v mnoha ohledech tím zdaleka nejchudším, jaké kdy obyvatelé za války zažili.
Celý přídělový systém platil v Československu až do roku 1953 a zcela odstraněn byl dalším aparátem k ožebračení lidu – měnovou reformou v roce 1953.
Zdroje:
