Článek
Chytání v žitě „Comin’ Thro’ the Rye“ použil poprvé největší skotský básník Robert Burns v roce 1784. Od té doby se literární historikové dohadují, co tím myslel. Jedni tvrdí, že je to popis překročení brodu přes Rye Water nedaleko od soutoku Rye s řekou Garnock. Jiní, že to bylo skutečné žitné pole, jen mokré od rosy.
Každopádně onu vazbu mnohem později použil na druhé straně zeměkoule americký spisovatel Jerome David Salinger. Novela „Kdo chytá v žitě“ se stala na americkém trhu zjevením. Opakovaně cenzurovaná, zakazovaná a ve svém důsledku proslavená ještě něčím jiným než jazykem plným vulgarismů, sexuálních narážek a detailních popisů naštvanosti nebo znechucení mladého člověka nad stavem společnosti. A to vyšla v roce 1951. Jak by ta kniha vypadala dnes?
commons.wikimedia.org/volné dílo
Když kriminalisté prohledávali osobní věci Lee Harvey Oswalda, vraha prezidenta Johna F. Kennedyho, nebo „údajného“ vraha, mezi pár knihami, které vlastnil, bylo i Salingerovo „Kdo chytá v žitě“. Společně s Marxovým „Kapitálem“ a Hitlerovým „Mein Kampf“.
John Hiskley byl posedlý herečkou Jodie Foster. Ta samozřejmě o Johnovi, který mimo jiné trpěl množstvím duševních poruch, neměla ani ponětí. Aby ji upoutal, rozhodl se 30. března 1981 zastřelit prezidenta Spojených států Ronalda Reagana. Prezident atentát přežil, ale jeden ze zasažených ochránců na následky střelného zranění zemřel. V hotelovém pokoji, kde se Hiskley před atentátem ubytoval, zanechal na nočním stolku ohmatanou knížku „Kdo chytá v žitě“.
Skončil v psychiatrické léčebně, odkud byl v roce 2016 propuštěn. V současnosti se živí jako hudebník, který svá díla uvádí na platformách You Tube a Spotify.
Rebecca Schaeffer byla původně modelkou, ale toužila být herečkou. V osmdesátých letech se objevila v několika filmech, ale velká role na ni teprve čekala. Měla být obsazena do třetího dílu Kmotra.
Bylo 18. července roku 1989 a Rebecca zrovna čekala poslíčka se slíbeným scénářem. Měla hrát dceru Michaela Corleoneho. Když zazvonil zvonek, za dveřmi nestál poslíček, ale neznámý muž s jejími fotografiemi. Jmenoval se Robert John Bardo a věřil, že ho Rebecca miluje. Setkání trvalo minutu, potřásla mu rukou, poděkovala a omluvila se, že má práci. Bardo odešel do restaurace, kde zvažoval co dál. Nakonec se vrátil, zazvonil a když Rebecca otevřela, střelil ji do hrudi. Kromě pistole a fotografií měl v ruce výtisk Salingerovy knihy „Kdo chytá v žitě“.
Herečku zastřelil, protože ho pobouřila její milostná scéna v jednom filmu. Když se milují, tak ho přece nemůže podvádět. A ještě k tomu veřejně.
V kalifornské věznici Avenal tráví svůj doživotní trest kreslením obrázků amerických celebrit.
Autor: Lotte Jacobi/commons.wikimedia.org/volné dílo
Ovšem zdaleka nejznámějším čtenářem a držitelem Salingerovy knihy byl Mark David Chapman. Poprvé knihu četl v šestnácti letech a ihned se ztotožnil s její hlavní postavou Holdenem Caulfieldem.
Holden se mezi dospělými nějak ztrácel. Nechápal a nedokázal se orientovat ve světě přetvářky, zákeřnosti a lží. Naopak měl rád děti pro jejich upřímnost a bezelstnost. Chapman si postupem času vytvořil jakousi formu nenávisti vůči dospělé populaci. Nejvíc nesnášel boháče a celebrity. Čím dál víc ho pronásledovala myšlenka někoho takového zabít.
A pak se jednoho dne ocitl s pistolí v ruce a s ohmataným vydáním „Kdo chytá v žitě“ před domem možná nejslavnější světové celebrity té doby. Bylo 8. prosince 1980 22,50 hodin, když před newyorským domem Dakota vystoupili z limuzíny Yoko Ono a John Lennon.
Chapman zavolal jen „Pane Lennone!“ a když ten se otočil, byl zasažen čtyřmi výstřely.
V knize „Kdo chytá v žitě“ měl ručně vepsaný vzkaz: „Toto je mé zúčtování“.
Proč zrovna „Kdo chytá v žitě“ přitahuje tolik vyšinutých jedinců, je otázka stále nezodpovězená.
Zdroje:
