Článek
Na západě Čech, jen pár kilometrů od hranic s Německem, stojí na výrazném kopci zřícenina, která pamatuje téměř neuvěřitelných devět století českých dějin. Přimda bývá označována za nejstarší dochovaný kamenný hrad u nás. A i když z někdejší pevnosti zůstala především mohutná hradní věž, rozhodně stojí za cestu.
Když se řekne český hrad, většině lidí se vybaví Karlštejn, Křivoklát nebo třeba Bouzov. Přimda je proti nim na první pohled nenápadná. Nemá romantické věžičky, zařízené komnaty ani rozlehlé nádvoří. Přesto má v českých dějinách výjimečné postavení. Kamenný hrad Přimda vznikl už na počátku 12. století.
„Téhož roku vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále…“
Hrad Přimda v západních Čechách
První písemná zmínka o něm pochází z roku 1121. Podle Kosmovy kroniky jej měli v pohraničním hvozdu postavit Němci, což se nelíbilo českému knížeti Vladislavu I. Ten hrad získal pod svou kontrolu a Přimda se postupně stala důležitým strážním bodem na cestě mezi Čechami a územím dnešního Německa. Její poloha nebyla vybrána náhodou. Hrad stojí na kopci nad městem Přimda a kdysi umožňoval kontrolovat obchodní stezky i pohyb v pohraničí.
Ve vězeňské kobce zde byl uvězněn budoucí český kníže Soběslav II. A to hned dvakrát. Po prvním zajetí se mu podařilo uprchnout, když jeho příznivci hrad přepadli. Během akce bylo zabito několik mužů, včetně purkrabího Bernarta. Soběslav II. na svobodě nepobyl dlouho. Následovalo druhé uvěznění a budoucí český král tak strávil za mřížemi dlouhých dvanáct let. Další český král, který se nedobrovolně ocitl v hradní věznici, byl Přemysl Otakar II. V roce 1249 se pokusil sesadit z trůnu svého otce Václava I. Neuspěl a následoval trest.
Od čtrnáctého století byla Přimda královským majetkem Lucemburků. Jan Lucemburský ho opakovaně dával do zástavy šlechtě, což jeho syn, markrabě Karel IV. zrušil a Přimda byla zařazena mezi hrady, které nesměly být dávány do zástavy. Toto nařízení vydrželo po celou dobu panování Karla IV. Jeho syn Václav IV. se vrátil ke starým zvykům a hrad zastavil Jindřichovi z Rožumberka. Hrad měnil majitele i purkrabí, nevyhnuly se mu ani husitské války. V roce 1429 husitské roty vyplenily a vypálily městečko Přimdu a celé podhradí. Samotný hrad však odolal. Poté přecházel jako zástava z jedné šlechtické rodiny do druhé. Postupně chátral a v 17. století už z něj byla neobyvatelná ruina.
Přimda – půdorys hradu od Vojtěcha Krále z Dobré Vody publikovaný Augustem Sedláčkem v roce 1905
Dominantou Přimdy je mohutný románský donjon, tedy obytná a obranná věž. Právě tato stavba dělá z hradu skutečný unikát. Na první pohled může působit stroze. Přimda nesloužila jen k ochraně zemské hranice. V průběhu staletí měla různé funkce a svého času se stala také vězením. Mezi nejslavnější vězně patřil budoucí český kníže Soběslav II. Hrad tak nebyl pouze romantickým sídlem na kopci, ale skutečným mocenským bodem středověkého státu.
Výchozím bodem na cestě ke hradu je stejnojmenné městečko Přimda. Trasa pokračuje vzhůru lesem do přírodní rezervace Přimda. Pro běžného turistu je cesta dobře zvládnutelná a samotná procházka lesem patří k nejhezčím částem výletu. A pak se mezi stromy objeví mohutné kamenné zdivo bývalé středověké pevnosti, která byla postavena s jediným cílem. Vydržet.
Přízemí rizalitu se zděnou lavicí ve výklenku sloužilo jako vězení.
Přimda leží v nadmořské výšce přes 800 metrů a její okolí nabízí krásné výhledy do krajiny Českého lesa. Za dobrého počasí je odsud vidět daleko za hranice běžného turistického obzoru. Lesy se táhnou k česko-německému pomezí a člověk rychle pochopí, proč měl právě tento kopec ve středověku takový strategický význam. Přimda je syrová, jednoduchá a trochu tajemná. Kámen, les, vítr a výhled do krajiny tu fungují lépe než jakékoli kulisy. Přimda leží v oblasti Českého lesa a zajímavá je i samotná poloha nedaleko česko-německé hranice.
V oblasti jsou zaniklá místa i připomínky složité historie 20. století. Přimda tak může být začátkem výletu, během kterého objevíte část západních Čech. Pro milovníky historie téměř povinná zastávka. Pro turisty příjemný cíl kratšího výšlapu. Pro fotografy kombinace starého kamene, lesa a dalekých výhledů. Přimda není památkou, která by návštěvníka ohromovala množstvím exponátů. Její síla spočívá v něčem jiném. Ve stáří, poloze a autenticitě.
Stav věže v devadesátých letech 20. století
Zdroje:
DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha Libri, 2002
