Článek
Zámek Zbiroh. Tři císaři, templáři, nacistická tajemství i špioni studené války
Pobývali tu čeští králové i císaři, své stopy zde údajně zanechali templáři, malíř Alfons Mucha tu vytvořil slavnou Slovanskou epopej a za druhé světové války zámek obsadili nacisté. Po nich přišla československá armáda, která historické sídlo na dlouhá desetiletí proměnila v přísně střežený vojenský objekt. A aby záhad nebylo málo, pod zámkem se nachází jedna z nejhlubších hradních studní v Evropě.
Nad městem Zbiroh, ležícím na úpatí Brd, se vypíná rozlehlý objekt někdejšího hradu, dnešního zámku. Jeho první majitelé, kteří nechali hrad vystavět na návrší tvořeném tvrdou buližníkovou skálou, sotva tušili, jaké dědictví zanechají obyvatelům Zbiroha ve 20. století.
Pro buližník je typická černá až černošedá barva. Tvoří jej převážně oxid křemičitý a vyznačuje se mimořádnou tvrdostí. Tu objevili už pravěcí lidé, kteří podobné tvrdé křemité horniny využívali k výrobě nástrojů, hrotů kopí a šípů.
Buližníkovému podloží se připisují také pozoruhodné vlastnosti při šíření rádiových vln. Právě tato skutečnost bývá spojována s pozdějším vojenským využitím zámku. Ať už byl význam zdejší horniny jakýkoliv, Zbiroh se ve 20. století stal místem, které si pro své účely vybraly hned dvě armády.
Zámek Zbiroh
Počátky Zbiroha sahají hluboko do středověku. Podle tradice byl jeho zakladatelem Břetislav ze Zbiroha z rodu Sulislavců. Hrad vznikl v době, kdy výstavba podobných opevněných sídel ještě nebyla mezi šlechtou běžná. Zbiroh je proto uváděn jako jeden z nejstarších šlechtických hradů v Čechách. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1230.
K jeho pozoruhodnostem patří mohutná hradní věž, jejíž zdi dosahují tloušťky až čtyř metrů. Hláska na hradě Zbiroh je jednou z nejstarších a nejvýznamnějších částí původního středověkého hradu a je považována za nejstarší samostatně stojící hlásnou věž v České republice.
Věž vznikla pravděpodobně ve 13. století a dosahuje výšky přes 20 metrů. Má kruhový půdorys a je postavena z kamene. Když byl původní středověký hrad postupně přeměněn na renesanční zámek, věž zůstala důležitou připomínkou jeho nejstarší historie.
Celý zámecký komplex má podle uváděných údajů 224 místností a řadí se mezi nejrozsáhlejší historická sídla v Čechách.
Zbirohu se také přezdívá zámek tří císařů. V jeho dějinách totiž figurují Karel IV., Zikmund Lucemburský a Rudolf II. Kralevic Karel získal hrad po návratu z Francie, odkud přijel se svou první manželkou Blankou z Valois. Podle tradice zde pobýval přibližně tři roky.
Významnou proměnou prošel Zbiroh za Rudolfa II., který jej získal roku 1593. Tehdy došlo k renesančním úpravám a rozšíření původního hradního areálu o nové křídlo s reprezentativními prostorami a císařskými komnatami.
Křižák a templář na portugalském obrázku z roku 1917
Své jméno prý Zbiroh získal podle dávné pověsti. Údajně zde kdysi zabloudila šlechtická družina, která na místě přenocovala. Když se ráno její členové probudili, spatřili kolem sebe množství jeleních parohů. Pán je přikázal sesbírat, a právě od tohoto příkazu měl vzniknout název Zbiroh.
Jednou z nejzajímavějších kapitol zbirožských dějin je údajné spojení hradu s templářským řádem. Ve 13. století vlastnil Zbiroh také český král Přemysl Otakar II., který měl s templáři úzké vztahy. Podle místní tradice právě on umožnil jejich působení na Zbirohu a využíval jejich služeb při diplomatických úkolech i ochraně strategicky důležitých míst.
Na zámku jsou s templářskou historií spojovány některé pozoruhodné předměty. Patří mezi ně meč datovaný do 13. až 14. století, regule svatého Bernarda ze 12. století, templářská pečeť a bronzový žeton.
Právě žeton bývá představován jako jakýsi předchůdce dnešních platebních karet. Podle tradovaného výkladu umožňoval identifikovat svého majitele a prokazovat jeho majetkové zázemí, což mělo usnadňovat bezpečné finanční transakce na cestách.
Zajímavé je, že templářská tradice na Zbirohu pokračuje dodnes. Přestože původní templářský řád zrušil papež Klement V. na koncilu ve Vienne 22. března 1312, současné organizace hlásící se k templářskému odkazu se na zámku nadále scházejí. Konají se zde také slavnostní ceremonie a přijímání nových členů, mezi nimiž se objevují osobnosti kulturního i společenského života.
Alfons Mucha během malování s místními modely
Skutečnou raritou zámku je hradní studna hluboká úctyhodných 163 metrů. Bývá označována za nejhlubší ručně hloubenou hradní studnu v Evropě. Podle tradice se začala budovat ještě před samotným hradem, snad už ve 12. století. Na jejím hloubení se údajně podíleli horníci z Příbrami a práce měly trvat neuvěřitelných 70 až 80 let.
Dnes se ve studni nachází přibližně 66 metrů vysoký vodní sloupec. Její vyčištění trvalo novodobému majiteli zámku asi rok a půl. Množství nahromaděného materiálu bylo obrovské. Podle uváděných údajů jej odvezlo třicet plně naložených nákladních automobilů Tatra.
Studna je opředena řadou záhad. Podle jedné z legend z ní vede přibližně kilometr dlouhá tajná chodba, která má ústit až v rybníku Flusár. Vypráví se také o dosud neprozkoumané boční štole v její spodní části.
V hradní kapli Nanebevzetí Panny Marie měla být slavnostně vyhlášena církevní klatba nad husitským králem Jiřím z Poděbrad. Nejčastěji se v této souvislosti uvádí 29. srpen 1469, některé prameny však zmiňují 9. srpen téhož roku, případně rok 1470.
Podnět k této události měl vzejít od tehdejšího držitele hradu Hanuše II. z Kolovrat, významného katolického šlechtice a odpůrce Jiřího z Poděbrad. Ten měl na Zbiroh svolat shromáždění duchovních, na němž byla klatba slavnostně vyhlášena.
O více než půldruhého století později hostil zbirožský hrad zcela jiné návštěvníky, tentokrát nedobrovolné. Po porážce českého stavovského povstání na Bílé hoře skončili jeho přední představitelé na popravišti na Staroměstském náměstí. Některým odsouzeným byl však život ušetřen a místo popravy je čekalo dlouholeté vězení.
Pět stavovských direktorů bylo uvězněno právě na Zbirohu. Nešlo ovšem o pobyt v temných kobkách, ale pro vězněné pány byly k dispozici zařízené a vytápěné pokoje, v některých případech dokonce služebnictvo.
Vilém starší Popel z Lobkovic zde strávil čtyři roky a osm měsíců od 29. dubna 1622 do prosince 1626, kdy na hradě zemřel.
Pavel Kavka z Říčan zůstal ve vězení přibližně pět let až do roku 1627. Datum ani místo jeho smrti nejsou spolehlivě doloženy.
Václav Felix zvaný Šťastný Pětipeský byl propuštěn poté, co přestoupil na katolickou víru.
Mezi vězně patřili také Jan Ostrovec z Kralovic a Jan Bernard z Funkkirchenu. Délka jejich věznění ani okolnosti úmrtí nejsou jednoznačně doloženy.
Významnou stopu v dějinách Zbiroha zanechali také Habsburkové, kteří zámek vlastnili po několik staletí. V polovině 19. století jej spolu s panstvím prodali za 9,5 milionu zlatých podnikateli Bethelu Henrymu Strousbergovi.
Král železnic Bethel Henry Strousberg (1823–1884)
Tomuto mimořádně ambicióznímu muži se přezdívalo král železnic. Budoval železniční tratě, hutě a rozsáhlé průmyslové podniky napříč Evropou. Zbiroh nechal velkoryse přestavět a vtiskl mu podobu reprezentativního šlechtického sídla.
Jenže žádný strom neroste do nebe. V roce 1875 Strousberg zkrachoval a jeho rozsáhlé podnikatelské impérium se zhroutilo. Zámek následně získal v dražbě rod Colloredo-Mansfeldů.
Zřejmě nejznámějším a nejpopulárnějším obyvatelem zámku se stal malíř Alfons Mucha. Na zámku bydlel ve východním křídle se svou manželkou a dvěma dětmi v letech 1910-1928. Pronajal si zde velký sál s prosklenou střechou, ve kterém pracoval na monumentálním cyklu dvaceti velkoformátových pláten známém jako Slovanská epopej.
Místo, kde vznikalo jedno z nejslavnějších děl českého výtvarného umění, ovšem čekaly dramatické časy.
V roce 1943 obsadili zámek Němci a až do konce druhé světové války zde působily jednotky SS. V areálu sídlilo mimo jiné velitelství automobilové školy SS, označované jako SS-Kraftfahrschule.
S nacistickou přítomností na zámku se pojí také řada tajemných příběhů. O zámek údajně projevovala zájem nacistická organizace Ahnenerbe, která se zabývala výzkumem germánské historie, archeologie a rasových teorií a jejíž činnost bývá spojována také s okultními představami.
Podle místních vyprávění se příslušníci SS scházeli v podzemních prostorách zámku a prováděli zde mystické rituály. Údajně věřili, že ze zdejšího skalního podloží vyvěrá mimořádně silná zemská energie.
Na konci války v květnu 1945 se ustupující příslušníci SS podle dochovaných svědectví pokusili zahladit stopy své činnosti. Do hluboké studny měli naházet bedny s tajnými dokumenty, archivními materiály a historickými zbraněmi.
Aby se k nim nikdo nedostal, údajně studnu přibližně v polovině hloubky přehradili falešným dnem, zasypali sutí a zaminovali. Při čištění studny v roce 2005 byly objeveny archivní materiály, mezi nimiž měly být i seznamy příslušníků SS a gestapa. Nález následně prověřovalo ministerstvo vnitra.
Podle některých tvrzení se v podzemí zámku nacházejí také zazděné kobky a chodby. Spekuluje se dokonce o tom, že v dosud neprozkoumaných prostorách mohou ležet další dokumenty či cennosti.
Hrad a zámek Zbiroh
Po skončení druhé světové války se Zbiroh veřejnosti znovu neotevřel. Nacistické uniformy vystřídaly uniformy československé armády a z historického sídla se stal přísně střežený vojenský objekt. Armáda zámek využívala až do roku 2003. Po značnou část tohoto období byl areál pro veřejnost zcela nepřístupný a jeho vojenské využití podléhalo utajení.
Na zámku sídlil vojenský útvar VÚ 7495, spojovaný s radiotechnickým průzkumem a sledováním vzdušného prostoru. Podle některých popisů zde fungovalo velitelské stanoviště, které mělo vazby na další radiotechnické útvary a odposlechová stanoviště v západních a jihozápadních Čechách.
Se Zbirohem bývají spojovány také legendární československé pasivní radiolokační systémy Ramona a Tamara. Ty dokázaly zachycovat elektromagnetické vyzařování letadel a přispěly k pověsti československé radiotechniky jako mimořádně vyspělé. Právě Tamara se proslavila schopností detekovat i některé cíle obtížně zjistitelné klasickými radary, včetně letounů využívajících technologii stealth.
Přítomnost armády měla pro obyvatele Zbiroha také jednu překvapivou výhodu. V době socialistického nedostatkového hospodářství se totiž město těšilo poměrně dobrému zásobování. Ať už šlo o potraviny, látky nebo později další spotřební zboží, místní obchody nabízely mnohdy pestřejší sortiment než prodejny v okolních městech.
Druhým benefitem, který ocenila nejedna dospívající dívka či mladá žena, byl dostatek mladých důstojníků. Ti představovali poměrně výhodnou partii, a to jak po stránce společenské, tak ekonomické. Novomanželé navíc často nemuseli dlouho čekat na byt, což byla v tehdejší době výhoda k nezaplacení. Nejedna místní dívka proto takové příležitosti využila.
Starší obyvatelé, především muži, se sice o armádě vyjadřovali mnohem méně uctivě, zpravidla však jen potichu a v bezpečí některé ze tří zbirožských hospod. Těm, kteří byli s armádou spojeni, to zřejmě příliš nevadilo.
Jestliže měla vojenská přítomnost pro město určité výhody, pro samotný zámek představovala pohromu. Jak se říká, kam vstoupí bota lampasáka, tam po historické nádheře často mnoho nezůstane.
Reprezentativní sály byly rozděleny příčkami a proměněny v ložnice vojáků, sklady či kanceláře. Původní dveře a okna nahrazovaly nevzhledné moderní výrobky, které by se mnohem lépe vyjímaly na panelovém sídlišti než v historickém zámku.
Zámecká kaple byla dokonce zabetonována. Paradoxně ji však tato úprava částečně zakonzervovala a pomohla uchránit před ještě větším poškozením. Zdi zámku pobyt vojsk přežily, jeho interiéry však utrpěly značné škody.
Po odchodu armády se objekt vrátil do civilních rukou. V souvislosti s restitucemi se zmiňuje Jeroným, sedmý kníže Colloredo-Mansfeld. Podle tradovaného vyprávění byl zámek následně převeden na město Zbiroh za symbolickou jednu korunu.
V roce 2004 jej od města odkoupil nový soukromý majitel, který se pustil do rozsáhlé obnovy. Jeho cílem bylo vrátit zámku důstojnost a co nejvíce se přiblížit podobě, kterou získal při přestavbě za barona Strousberga v 19. století.
Začalo se opravou propadlé střechy, pokračovalo obnovou zničených místností, výměnou nevhodných dveří a oken a celou řadou dalších stavebních zásahů. Postupně se podařilo proměnit zanedbaný vojenský objekt v reprezentativní historické sídlo.
Alfons Mucha při malbě Slovanské epopeje
Dnes mohou návštěvníci obdivovat obnovené zámecké prostory, seznámit se s bohatou historií objektu a připomenout si také působení Alfonse Muchy, který zde vytvářel svou Slovanskou epopej. K dispozici je několik prohlídkových okruhů, protože dějiny Zbiroha jsou natolik pestré, že by jim mohl závidět nejeden slavnější český hrad.
Zbiroh je místem pozoruhodných kontrastů. Ve stejných prostorách, kde kdysi pobývali králové a císaři, později pracoval slavný malíř, pochodovali nacističtí vojáci a následně úřadovali důstojníci socialistické armády.
Zatímco v zámeckých sálech vznikala umělecká díla, hluboko pod nimi se podle legend ukrývaly tajné chodby, záhadné předměty a později i dokumenty nacistických bezpečnostních složek.
Mnohé příběhy se dnes pohybují na hranici doložené historie a místních pověstí. Právě tato směs skutečných událostí, legend a dosud nezodpovězených otázek však dodává Zbirohu jeho osobité kouzlo. A tak zatímco hradní věž už po staletí shlíží na město pod sebou, hluboká studna i staré zámecké zdi možná stále uchovávají tajemství, která teprve čekají na své odhalení.
Zdroje:
