Článek
Lidské oběti v Mexiku neskončily pádem Aztécké říše. Její historie je plná krvavých obětí na oltářích bohů. Nejčastějším způsobem usmrcení bylo rituální vyjmutí srdce z člověka, který ještě žil.
Velekněžka krve, jak nazývali Magdalenu Solis, nežila v 15. nebo 16. století, ale ve druhé polovině 20. století.
Jako negramotná dětská prostitutka, které její bratr Eleazar dělal pasáka, se nabízela nejprve svým známým a přátelům, později i lidem z ulice. V roce 1963 byla v regulérním nevěstinci, kde pracovala, představena dvěma cizincům, bratrům Hernandezovým. Ti jí učinili nabídku, která se neodmítá. Být inckou bohyní.
Přestože se nacházeli na severu Mexika, který byl domovem Aztéků a ne Inků, bratry Hernandezovy nějaké historické detaily nezajímaly. Byli to podvodníci bez ukončeného základního vzdělání, kteří se snažili přijít k penězům jakýmkoliv způsobem.
Když se dozvěděli o malé izolované vesnici asi s padesátkou obyvatel, kteří na tom byli co do vzdělání a inteligence ještě podstatně hůř než bratři, napadlo je udělat si z vesničanů dojnou krávu.
Oznámili jim, že pokud budou uctívat bohy Inků, odměnou jim budou poklady ukryté v horských jeskyních za vesnicí. Poté získají bohatí vesničané moc a slávu a vznikne velké království, kterému budou vládnout.
Vesničané z touhy po lepším životě uvěřili těmto báchorkám a začali sloužit Hernandezovým, ve kterých viděli vyslance bohů. Odváděli jim poplatky a během nočních orgií plných alkoholu a drog nabízeli sebe nebo své příbuzné do sexuálního otroctví.
Když se bohové neměli k tomu, aby odkryli v jeskyních skryté poklady, začali být vesničané netrpěliví a vypadalo to, že kouzelný život bratrů se chýlí ke konci. Proto vymysleli plán s reinkarnací incké bohyně Coatlicue. Našli ji v nevěstinci v Monterrey.
Vesničané svolaní do jeskyně se stali účastníky zjevení bohyně. Bratr prostitutky hodil kouřový granát a po rozplynutí dýmu vystoupila z úkrytu Magdalena už jako bohyně. Lidé šokovaní tímto primitivním divadelním představením padli na kolena a slíbili poslušnost a oddanost novému božstvu. Zotročení vesnice Yerba Buena mohlo začít.
Magdaleně se zalíbila vyprávění bratrů Hernandezových o aztécké mytologii, lidských obětech a absolutní moci nad lidmi. Brzy pochopila, že jako bohyně může konečně začít realizovat svoje zvrácené touhy a představy.
https://pixabay.com/cs/illustrations/ai-generovan%C3%A9-%C5%BEena-up%C3%ADr-realistick%C3%BD-8222282/
Vyžívala se v sadomasochismu, mučení, sexuálních orgiích a vyžadovala naprostou poslušnost. Když dva obyvatelé vesnice odmítli a chtěli důkaz jejího božství, nařídila jejich popravu. Všichni si měli pamatovat, že jakékoliv zpochybnění jejího božství nebo nesouhlas budou krvavě potrestány. Dotyčni nešťastníci byl ostatními umučeni k smrti.
V napodobování starých obřadů zašla tak daleko, že během krvavého rituálu vyžadovala lidské oběti. Krev oběti smíchanou s kuřecí krví a peyotlem nebo marihuanou postupně pili všichni zúčastnění. Na konci rituálu bylo vyrváno oběti srdce a předloženo bohyni.
Vesničané byli přesvědčeni, že lidská krev je jediná potrava, kterou se živí bohové a jen takto si jejich bohyně Coatlicue uchová mládí a sílu. Během šesti týdnů byli tímto způsobem obětováni čtyři lidé.
Řádění kultu ukončil na jaře roku 1963 mladík Sebastian, který se náhodou stal svědkem posledního obětování. Po skončení krvavého rituálu utíkal na nejbližší policejní stanici vzdálenou pět kilometrů, kde řekl, čeho byl svědkem. Nikdo mu nevěřil, navíc upírskými historkami se to v okolí jen hemžilo. Nakonec Sebastian přemluvil policistu Luise Martineze, aby šel s ním do hor a sám se přesvědčil na vlastní oči.
Když se Martinez v následujících dnech neobjevil v práci, konečně úřadům došlo, že je něco špatně a do Yerba Buena vyslaly armádní oddíl. Před vchodem do jeskyně je přivítala palba, kterou vojáci opětovali. V přestřelce bylo zabito několik členů kultu a jeden z bratrů Hernandezových.
Bohyni Coatlicue alias Magdalenu Solis zatkli i s bratrem zdrogovanou, ale živou na jednom statku. Také našli ostatky mladého Sebastiana a policisty Martineze. V Martinezově otevřeném hrudním koši chybělo jeho srdce. Byl poslední obětí této hrozné sekty.
Sourozenci Solisovi byli odsouzeni k padesáti letům vězení za osm prokázaných vražd a mučení, i když jich bylo zřejmě mnohem víc.
Druhý z bratrů Hernandezových byl zabit členem sekty, který chtěl mít u sebe kousek jeho těla jako ochranu před zlem. Ostatní přeživší členové sekty byli vzhledem ke své snadné manipulovatelnosti odsouzeni ke třiceti letům vězení.
Zdroje:
