Článek
Raoul Schránil, filmový milovník a gentleman, to dopracoval až na dělníka na Stalinově pomníku
Když komunisté získali moc a slávu, i v kinematografii se měnily role. Muže ve fracích s krasavicí po boku nahradili dělníci v montérkách po boku s vysokou pecí nebo traktorem.
K emigraci se rozhodovalo stále větší množství lidí a Raoul Schránil byl jedním z nich. Jenže v Čechách se všechno vykecá a herec se zřejmě svěřil svým nejbližším přátelům. Podle filmové hlášky „ne, že bych udávala, ale hlásit se to musí“ si pro herce, už bývalého, přišla StB.
Odseděl si necelý rok, a to měl velké štěstí na prokurátora. Pokus opuštění republiky se často klasifikoval jako velezrada. Sazba od 15 let až trest výjimečný. Tedy šibenice.
Po propuštění bylo jasné, že ho čekají buď doly nebo stavebnictví. Přestože ovládal čtyři jazyky, nebo snad právě proto, uchytil se při budování základů Stalinova pomníku.
Jako intelektuál nemohl chybět ani při stavbě mostu Inteligence, dnes Branického. Při vrtání studní v Bečově u Mariánských Lázní si pochvaloval klidnou práci mezi slušnými lidmi a na čerstvém vzduchu.
Jak je patrné, ani nóbl rodina nemusí v jistých dobách nic znamenat. A že se miminko Raoul uměl narodit. Otec právník a ministerský rada na ministerstvu zemědělství ve Vídni. Matka Alexandra dcera generálního inspektora. Malíř Václav Rabas, strýc. Sestřenice Betty, manželka Bedřicha Smetany. Návštěvy u Emmy Destinové byly pravidelné a samozřejmé.
Vystudoval lyceum Carnot v Dijonu, uměl jazyky, vystupování lva salonů, a přesto chtěl být hercem. U divadla se mu příliš nedařilo. Začal u kočovné společnosti a pak vystřídal několik divadel. V Národním divadle ho jako herce odmítli, ale vzhledem k jeho jazykové vybavenosti mu nabídli funkci propagačního referenta.
Jeho první filmová role byla v dramatu Viktorka. Do konce roku 1935 ještě zvládl roli pobočníka francouzského generála ve filmu Milan Rastislav Štefánik i úředníka v komedii Vdavky Nanynky Kulichovy. Dnes všechno zapomenuté filmy nebo dokonce zcela ztracené, jako film Viktorka.
Hvězda Raoula Schránila vylétla jako kometa. V následujícím roce už hrál v sedmi filmech a v roce 1937 dokonce v deseti. Pravdou je, že tehdy se „slušný“ film natočil obvykle do třech týdnů. Na Kristiána stačilo čtrnáct dnů.
Schránil se tak zařadil mezi výrazné typy advokátů, lékařů, všelijakých ministerských přicmrndávačů a milovníků. Byl to muž do fraku a dvouřadého obleku, na kterého se lepily tehdejší hvězdy stříbrného plátna. Adina Mandlová, Hana Vítová nebo Věra Ferbasová. Ta první mu dokonce nechala i klíč od své rezidence. V případě Raoula Schránila neuspěla.
To už byl ženatý s modelkou Růženou Havelkovou. která předváděla kožichy v luxusním obchodě v pražské Štěpánské ulici. Svatbu měli ve válečném roce 1939 a vychovali spolu dceru Alexandru a syna Raoula. Obě děti po roce 1968 emigrovaly. Podruhé se oženil s herečkou Věrou Liškovou a manželství vydrželo až do jeho smrti.
Po únoru 1948 se Schránilův typ salónních milovníků nemohl uplatnit. Nehledě na jeho pověst kriminálníka a vlastizrádce. Určité satisfakce se mu dostalo na konci šedesátých let, kdy ho angažovalo mladoboleslavské divadlo.
Filmové role přišly až po „sametové revoluci“. Objevoval se v televizních inscenacích a seriálech. Samozřejmě už ne jako lev salonů. V muzikálu Šakalí léta si zahrál roli vrchního. V Krvavém románu dokonce knížete Pedra de Rudibaneru.
Raoul Schránil zemřel 20. září 1998 v Praze ve věku 88 let.
Zdroje:
