Článek
Základní zprávu o Sodomě a Gomoře najdeme v biblické knize Genesis. Města ležela v úrodné oblasti v okolí Jordánu a Mrtvého moře. Sodomu obýval Lot, synovec patriarchy Abrahama. Už před samotnou katastrofou však biblický text obyvatele Sodomy označuje za mimořádně hříšné.
Když se Bůh rozhodne zjistit, zda je pověst měst oprávněná, Abraham s ním vede pozoruhodný rozhovor. Ptá se, zda zahubí spravedlivé společně s provinilci. Postupně smlouvá. Kdyby se v Sodomě našlo padesát spravedlivých, bude město ušetřeno? A co pětačtyřicet, čtyřicet, třicet, dvacet či deset? Bůh pokaždé souhlasí. Ani deset spravedlivých se však podle vyprávění nenajde. Do Sodomy přicházejí dva andělé, které Lot přijme do svého domu. Obyvatelé města obklíčí dům a požadují, aby jim návštěvníky vydal, protože je chtějí „poznat“.
Hebrejské sloveso jadasice běžně znamená poznat, v daném kontextu však tradiční výklad spatřuje požadavek sexuálního násilí. Lot hosty odmítne vydat a dav se pokusí proniknout dovnitř. Andělé útočníky oslepí a Lotovi přikážou, aby s rodinou uprchl. Následujícího rána přichází zkáza. Na Sodomu a Gomoru prší „síra a oheň“ a města i okolní krajina jsou zničeny. Lotova žena navzdory zákazu pohlédne zpět a promění se v solný sloup. Abraham pak z dálky vidí kouř stoupající ze země „jako kouř z pece“.
Lot a jeho dcery opouští Sodomu. Z Lotovy ženy je už solný sloup. (Nuremberg Chronicle, 1493)
Právě tato otázka patří k nejspornějším částem příběhu. V evropské křesťanské tradici se Sodoma po staletí spojovala především se sexuálními hříchy a zejména s homosexualitou. Odtud pochází i slovo „sodomie“. Samotná Bible však nabízí širší obraz. Prorok Ezechiel například hřích Sodomy charakterizuje jako pýchu, blahobyt a bezstarostnost spojené s lhostejností vůči chudým a potřebným.
Příběh z Genesis navíc zdůrazňuje zásadní porušení povinnosti chránit hosta. Dav nechce navázat dobrovolný vztah s Lotovými návštěvníky, ale ponížit a znásilnit cizince, kteří se ocitli v jeho moci. Křesťanské výklady proto nejsou jednotné. Tradiční autoři často zdůrazňovali sexuální nemravnost, zatímco část moderní biblistiky klade větší důraz na násilí, nelidskost, zpupnost a naprosté rozbití společenských pravidel. Sodoma se tak stává obrazem společnosti, v níž silnější mohou beztrestně zacházet se slabšími jako s věcmi.
Židovská tradice příběh dále rozvinula. Rabínská literatura často vykresluje Sodomu nikoli pouze jako město sexuální nevázanosti, ale jako společnost, která učinila z bezcitnosti systém. Obyvatelé Sodomy podle těchto tradic odmítali almužnu, trestali lidi pomáhající chudým a zacházeli krutě s cizinci. Hříchem už není pouze individuální selhání. Zkažené je celé uspořádání společnosti. Nespravedlnost dostala podobu normy a milosrdenství se stalo něčím nežádoucím. Abrahamova pohostinnost vůči cizincům stojí v Genesis v nápadném protikladu k chování obyvatel Sodomy.
Zničení Sodomy podle Matthias Stoma (1630)
Islám zná příběh rovněž, přestože používá poněkud odlišné důrazy. Lot, arabsky Lút, je v Koránu Božím prorokem vyslaným ke svému lidu. Příběh se objevuje na několika místech a opakovaně zdůrazňuje odmítání prorockého varování a sexuální jednání mužů zaměřené na muže. Lút svůj lid varuje, ale setkává se s odporem a posměchem. Také v koránském podání přicházejí poslové v lidské podobě, jejich přítomnost vyvolá zájem obyvatel a Lút se obává o jejich bezpečnost. Nakonec dostane příkaz odejít se svými blízkými. Jeho žena zachráněna není a města postihne ničivý Boží trest.
Klasická islámská tradice proto chápe příběh především jako varování před sexuální nemravností, neposlušností vůči Bohu a odmítnutím proroka. Stejně jako v biblické verzi však nejde pouze o jediný izolovaný čin. Lútův lid představuje společenství, které dlouhodobě odmítá nápravu, a nakonec překročí hranici, za níž následuje soud.
Existuje však ještě jiná možnost. Nějaká hodně vzdálená vzpomínka na skutečnou katastrofu Oblast Mrtvého moře je geologicky velmi aktivní a od starověku se zde vyskytují zemětřesení, bitumen, síra i hořlavé plyny. Proto vznikaly hypotézy, podle nichž mohla nějaká místní katastrofa, zemětřesení, požár či výbuch, později získat podobu příběhu o ohni padajícím z nebe.
Lot s dcerami opouští město, jeho žena je zabita padajícím kamenem. Islámská verze.
Velkou pozornost vyvolala archeologická lokalita Tall el-Hammam v dnešním Jordánsku. Tým badatelů navrhl, že zde kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l. došlo k mimořádně prudké explozi a že jejím původcem mohl být meteoroid, který vybuchl v atmosféře podobně jako tunguzské těleso roku 1908. Takový vzdušný výbuch by dokázal během několika sekund vytvořit extrémní žár, tlakovou vlnu a rozsáhlou destrukci – tedy událost, kterou by očitý svědek skutečně mohl popsat jako oheň přicházející z nebe.
Hypotéza je působivá, ale rozhodně není archeologickým faktem. Identifikace Tall el-Hammamu se Sodomou je sporná a kritice byly podrobeny také některé důkazy předkládané ve prospěch kosmického výbuchu. Nevíme tedy, zda Sodoma a Gomora odpovídají konkrétním nalezeným městům, natož zda je zničil meteorit.
Příběh Sodomy a Gomory se dá číst nábožensky jako zprávu o Božím soudu, historicky jako ozvěnu zániku dávných měst nebo přírodovědně jako vzpomínku na mimořádnou katastrofu. Tyto možnosti se přitom nemusejí vylučovat. Starověcí lidé mohli ničivou událost pochopit a předávat především prostřednictvím náboženského jazyka. Společným jmenovatelem židovské, křesťanské i muslimské tradice zůstává především motiv společnosti, která ignoruje varování a překračuje hranice přijatelného jednání.
Spor se vede o to, který hřích je rozhodující. Sexuální násilí a nemravnost, krutost k cizincům, sociální bezohlednost, pýcha nebo neposlušnost vůči Bohu. Ať už na dávná města dopadl Boží oheň, přírodní pohroma, kosmické těleso, nebo jde především o teologické vyprávění, Sodoma a Gomora se staly něčím trvalejším než archeologickou lokalitou. Staly se symbolem civilizace přesvědčené, že její způsob života nemůže mít následky. Až do okamžiku, kdy je pozdě něco změnit.
