Článek
Každá totalita potřebuje armádu primitivních sadistů, kterým se za jejich ubohé služby odvděčí nadstandartním platem, vyznamenáními za „vynikající práci“, policejními či vojenskými hodnostmi a důchodem, o kterém se těm, které mučí může jenom zdát.
Jedním z takových byl absolvent obecné školy a tří tříd měšťanky v Miličíně František Paleček. Živil se jako pomocná síla, dokud nenasál příležitost stát se někým. To mu zajistily politické strany. Po válce pracoval jako účetní a stal se členem sociální demokracie. V dubnu 1948 už byl zarytým komunistou a za rok členem SNB. V lednu roku 1950 vykonával bachařské řemeslo v pracovním lágru Mariánská a od května 1951 se stal neomezeným vládcem lágru Rovnost.
Jako vděk sovětským osvoboditelům, stalinistické vedení země rozhodlo těžit a vyvážet smolinec, horninu, jejíž bohatá ložiska byla na Jáchymovsku. Zbývalo už jen sehnat dostatečné množství horníků, kteří by byli ochotni riskovat ozáření. Politické procesy už jely jak na běžícím pásu a odsouzení nepřátelé socialismu se ukázali jako vhodná otrocká síla. Na zdraví a životech odsouzených nezáleželo. Ostatně už předchůdci komunistů nechávali na brány pracovních lágrů umísťovat ono památné „Arbeit macht frei“.
Vězně umístili do dřevěných baráků obehnaných dvojitým plotem z ostnatého drátu. Na strážních věžích zvaných „špačkárny“ byly stráže s kulomety. Během dvanácti let existence lágrů jimi prošlo na 65 000 novodobých otroků socialistického ráje.
Jedním z těch nejhorších byl tábor Rovnost. Těžko říct, jaký vtipálek nebo sadista byl autorem tohoto názvu. A pánem v této Rovnosti nad životem a smrtí muklů byl právě absolvent tří tříd měšťanky, soudruh Paleček.
Nezapomenutelný surovec, sadista s přezdívkou „usmívající se ďábel“. Všichni si mysleli, že se jmenoval Albín Dvořák a že pro jeho malý vzrůst se mu posměšně přezdívalo Paleček. Jenže život má smysl pro ironii. Přezdívka bylo jeho skutečné příjmení a Albín Dvořák jméno krycí nebo snad pseudonym.
Takže soudruh velitel Paleček, přezdívaný Paleček, měřil 164 centimetrů a co mu chybělo na výšce, doháněl brutalitou a psychologií hrůzy, kterou během svého působení dovedl mistrně rozehrát. Pouštěl mezi vězně smyšlené legendy o sobě samém a těšila ho pověst psychopatického maniaka, který nemá problém vězně zabít nebo zmrzačit.
Pravdou je, že bil vězně svazky klíčů nebo kovovým řetězem, ale jeho specialita byla jiná. Vězně odmítající pracovat nechával stát dlouhodobě na mrazu.
Nejvíc tyto „výchovné metody“ odnesli svědkové Jehovovi a adventisté sedmého dne. Ti první odmítali těžit uran pro válečné účely, protože odmítali násilí. Ti druzí odmítali znesvětit prací sváteční den, což pro ně byla sobota.
Všichni byli trestáni tím, že museli několik dnů i nocí s krátkými přestávkami stát na mrazu, nejčastěji u táborového oplocení nebo před velitelským barákem. V mizerných hadrech, bez čepic, rukavic, někdy i bez bot. Některé nechal přivázat k plotu, ale k těžbě uranové rudy žádného z nich nedonutil.
Druhou Palečkovou úchylkou byla pedantnost. Nutil vězně, aby po celodenní nebo celonoční dřině zkrášlovali „své bydliště“. Sázeli kytičky, uhrabávali cestičky, které obkládali lesním mechem. Na ten hnal mukly do okolních lesů, kde ze zmrzlé země holýma rukama vytrhávali celé trsy tak, aby jeho tábor byl tím nejkrásnějším.
Vrcholným dílem jeho péče o „životní prostor“ muklů byl Palečkův hrad neboli Fuchs burg. Palečkovou pravou rukou byl vězeň Richard Fuks. Předválečný skaut, později nacista a voják Hitlerovy armády, odsouzený jako retribuční vězeň. Ten dohlížel, aby Palečkovo přání mít svůj vlastní hrad bylo zrealizované. Skupina vybraných vězňů musela vystavět sto sedmdesát centimetrů vysoký hrad. Samozřejmě s jezírkem a vodotryskem.
S uvolňováním politických represí mu začaly být vytýkány jeho metody a soudruh Paleček to nechápal. Doteď byl chválen, vyznamenáván a najednou byl on tím špatným. Na nic nečekal a vynutil si převelení do Prahy. Nejprve dělal bachaře v pankrácké věznici a v prosinci 1958 přešel ke Státní bezpečnosti.
V roce 1968 byl formálně vyšetřován, ale všechno se smetlo ze stolu a byl klid.
Zemřel ve věku nedožitých 55 let, několik dní před smrtí byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Zdroje:
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www.researchwriter.cz/doc/2022-chytani-vidne-palecek-rovnost-jachymov.pdf
