Článek
Slovo „thag“ znamená v hindštině zloděj nebo lotr. Tedy nic lichotivého. Přejato do angličtiny, kde se používalo v obdobném významu „švindlíř“ nebo „podvodník“.
Byly to organizované skupiny mužů, které se pohybovaly po indickém subkontinentu a fungovaly jako zabijácké gangy. Tito vrazi z povolání se přidávali k cestujícím, získali jejich důvěru, a nakonec je uškrtili kapesníkem nebo smyčkou. Své oběti pak okradli a pohřbili. Škrcení byl jediný možný způsob, jak oběť zabít. K smrti se totiž báli krve.
Thagové se považovali za děti bohyně Kálí, protože prý byli stvořeni z jejího potu. Nicméně mnoho z thagů, až celá třetina, byli muslimové.
Oběti byly většinou zabíjeny na určitých místech, kterým se říkalo „bele“. Obvykle v noci, zatímco ostatní zabijáci hráli na hudební nástroje nebo dělali úmyslně hluk, aby nebylo slyšet sténání a výkřiky obětí.
Svůj původ odvozovali od sedmi muslimských kmenů, ovšem později přešli k hinduismu a stali se věrnými uctívači bohyně Kálí. Vraždění byl jejich způsob přinášení obětí. Pohybovali se po Indii v menších skupinkách a všechno ,co dělali, se řídilo prastarými pravidly. Nejčastěji škrtili žlutým šátkem „rumaal“, symbolem bohyně Kálí, a po oloupení své oběti pohřbili. Každou vraždu prováděli proto, aby se bohyně nemusela vrátit na tisíc let na zem.
Protože jejich organizace podléhala přísnému utajení a pro své vraždy měli náboženskou záminku, bylo jejich řádění po staletí chápáno jako regulérní řemeslo. Profese, ze které se odvádí daň. To je dlouhá staletí chránilo před pronásledováním.
O celkovém počtu obětí nejsou přesné údaje. Guinnesova kniha rekordů uvádí dva miliony vražd, čísla historiků jsou podstatně menší. Organizace byla zničena po dlouhém boji britských úřadů až ve třicátých letech devatenáctého století. O thagu Behramovi se hovoří jako o největším sériovém vrahovi na světě. Údajně byl zodpovědný za smrt devět set třiceti jedna lidí.
Podle hinduismu má dojít v určitém období ke znovusestoupení Kálí na zemi, což si thagové nepřáli. Věřili, že návrat bohyně lze oddalovat lidskými oběťmi. Ve třináctém století ovládal Dillíjský sultanát Šáh Firuz Tughlag. Byl to fanatický likvidátor jakýchkoliv muslimských odchylek od jeho verze jediného správného výkladu Koránu. Thagy pronásledoval jako odpadlickou sektu a v roce 1290 jich nechal tisíce upálit v Dillí. To způsobilo, že skupina, do této chvíle zcela legální, přešla do ilegality.
Až do roku 1812 nevzbuzovali thagové sebemenší pozornost. Jenže onoho roku udeřilo velké sucho a britský oddíl pod vedením Williama Henryho Sleemana, pátral po přítomnosti vody v okolí Kalkaty a Saugorru. A tam narazili na studnu plnou mrtvých, rozkládajících se těl. Bylo jich přes padesát a podobné nálezy je čekaly i v dalších studnách.
Trvalo ještě několik let, než se podařilo zadržet jistého Sajída Amir Aliho, zvaného Feringhea. Byl to obyčejný stařík, vychrtlý dědeček, působící dobráckým a důvěryhodným dojmem. Ale zadržený byl, když v noci přepadl neozbrojeného cestujícího.
Pro lupiče a vrahy byl v Indii jeden trest. Jakmile se ocitl před popravčí četou, promluvil: „Žádnou krev. Nestřílet, nesekat. Pověste mě, prosím.“
Pak už stačilo dědečkovi pohrozit čtvrcením za živa a přizvaní zapisovatelé nestačili zaznamenávat. A také se divit, když se rozvyprávěl o děsivých podrobnostech ze svého života. „Nevraždíme kvůli lupu, vykonáváme jen nekrvavou oběť naší bohyni.“
Později zavedl vyšetřovatele ke svému soukromému pohřebišti, jámě, ve které ležely stovky rozkládajících se těl. Uvedl i podrobný popis rodinné tradice, včetně odkazu svého předka, který svou první oběť bohyni Kálí přinesl už v roce 1356.
Mezi léty 1826 až 1835 bylo zadrženo a souzeno celkem 1562 thagů. Z toho 382 jich dostalo trest smrti. V roce 1839 vrchní soud oznámil, že organizace thagů byla zcela rozprášena a přestala existovat.
Zdroje:
