Článek
Ještě neuběhl ani měsíc od zavraždění rakouského arcivévody Františka Ferdinanda a jeho manželky a ve Vídni byli připraveni na válku. Minimálně si to mysleli. Za každou cenu bylo třeba vynutit vojenský konflikt na Balkáně, který, jak se domnívali, skončí „do švestek“. Rychlým a jasným vítězstvím nad Srbskem, takže jeho spojenec Rusko nebude mít čas reagovat. „Utlučeme Srby čepicemi,“ bylo jedno z lidových mouder těch dnů.
A kdyby se náhodou něco zvrtlo, podpora německého souseda je dohodnutá. Takže to budou takové krátké letní manévry.
Ve večerních hodinách 23. července 1914 přistálo na stole srbského ministerstva zahraničí ultimátum.
Podmínek bylo deset. Ta hlavní byla, že se Rakousko ujme vyšetřování atentátu bez ohledu na závěry srbské strany. Srbsko zároveň zlikviduje veškeré teroristické a proti Rakousky zaměřené organizace na svém území.
Evropa čekala na reakci a sledovala situaci v Německu. Pokud by se Německo postavilo na stranu Rakouska, což se předpokládalo, museli by se do konfliktu zapojit na druhé straně spojenci Ruska. Tedy Francie a Velká Británie. A to už by na „krátkou procházku po Balkánu“ rozhodně nevypadalo.
Srbsko se po obdržení ultimáta odvolalo k Rusku. Britský kabinet svolal schůzi. Každému bylo v tu chvíli jasné, že takové ultimátum nemůže přijmout žádný stát na světě.
Srbská odpověď na ultimátum byla Vídni doručena před osmnáctou hodinou s přijetím všech podmínek, kromě jediné. Rakousko-Uhersko se nebude podílet na vnitřním vyšetřování atentátu. Devět z deseti podmínek tedy Srbsko akceptovalo.
Následovalo přerušení diplomatických styků a za tři dny, 28. července 1914, vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. O den později začalo rakousko-uherské podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad.
Pozemní útok proti Srbsku začal 12. srpna. Devatenáct rakousko-uherských divizí pod vedením generála Oskara Potioreka si to šlo vyřídit s těmi „chovateli prasat“, jak Potiorek Srby nazýval. Přestože jeho armáda byla o třetinu silnější než srbská, během deseti dnů se rakouský útok zhroutil. U kopce Car v rozhodující bitvě utrpěli rakouští vojáci drtivou porážku a vojsko se muselo stáhnout zpět.
Jenže to už se do konfliktu zapojili i další. Rusko 31. července oznámilo všeobecnou mobilizaci, načež hned další den Německo zareagovalo vyhlášením války. Obsadili Lucembursko a vstoupili do Belgie. To stačilo Spojenému království k vyhlášení války Německu i Rakousku-Uhersku.
Zhruba do měsíce už byla většina Evropy ve válce a mobilizovala. Že „budeme doma do švestek“ si v tuto chvíli mohl myslet jen duševně nesvéprávný člověk. Rakousko-Uhersko si tímto podepsalo vlastní rozsudek smrti. A s ním i dalších 17 milionů mrtvých. Z toho 150 až 200 tisíc Čechů a Moravanů.
Zdroje:
