Článek
Po neúspěšném povstání na Slovensku, teprve po válce označovaném za „národní“, v roce 1944 a 1945 začalo účtování. Masové popravy chycených účastníků, podezřelých, Židů, Romů, vojáků i civilistů. Byli mezi nimi i zajatí Francouzi, Rusové a členové americké vojenské mise.
K výkonu poprav, což bylo brutální vraždění nejprve ztýraných a oloupených obětí, byly určeny německé jednotky Einsatzkommand 14 (EK) a Pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy (POHG). Za několik týdnů povraždily více než dva tisíce lidí, včetně žen a dětí.
Po masakru v Kremničce, kde postřílely zhruba sedm set obyvatel, napadlo gardistu Vojtecha Horu, že vhodným místem pro pokračování bude vápenka v obci Nemecká. Inteligentním gardistům to připadalo jako ideální místo pro zahlazení stop. Mrtvoly zmizí ve vápně a nikdo nic neviděl.
O masakru rozhodli kromě důstojníků SS i pověřenci Slovenského štátu v čele s Jánem Ďurčanským a Vojtechem Košovským.
Nacistickému oddílu velel SS-obersturmführer Kurt Georg Deffner, Hlinkovým gardistům nadporučík Vojtech Hora. Velitelem celého Einsatzkommanda 14 byl SS-hauptsturmführer Georg Heuser. Všechno zkušení hrdlořezi a masoví vrazi.
Podle poválečné výpovědi jednoho z Hlinkových gardistů Leona Bunta trvalo vraždění v obci Nemecká od 5. do 11. ledna 1945. Celý týden se „vo dne i v noci vraždilo a pálilo“. Z Banské Bystrice přivezli gardisté dvanáct aut s vězni. Většinu vražd měli na svědomí Slováci z Hlinkovy gardy.
Vězni byli donuceni postavit se čelem k ústí pece a po střele do týla spadli přímo do plamenů. Mnozí, kteří nezemřeli kulkou, spadli nebo byli vhozeni do plamenů zaživa. Aby se alespoň částečně neutralizoval zápach pálených těl, házeli do pece sudy s asfaltem. Popel se z vápenice vybíral denně a sypal do řeky Hron.
V plamenech tak skončilo okolo devíti set osob. Počet mohl být vyšší, protože mnozí ze zavražděných nebyli vůbec zaevidováni.
Gardisté poté, co se zavázali slibem mlčenlivosti, se po hospodách v opilosti chlubili svými činy. Asi pětileté dítě za živa roztrhli a hodily do vápna. Bylo třeba šetřit municí.
Odměna za vraždění se pohybovala pro jednotlivce od čtyř do šesti set korun. Velitel Einsatzkommanda 14 Georg Heuser byl vyznamenaný Vojenským křížem za zásluhy I. třídy a slovenským Vítězným křížem IV. stupně.
Po válce mnoho gardistů uteklo a nikdy nebyli vypátráni. Stíhání vrahů bylo přerušeno i pro převládající názor, že vraždili výhradně Němci. Teprve až v roce 1958 došlo k novému procesu s příslušníky Hlinkových gard. Bylo obžalováno patnáct Slováků ze spoluúčasti na hromadné vraždě a z vražd. Čtyři byli odsouzeni k trestu smrti, ostatní dostali nepodmíněné tresty od 13 do 25 let.
Trestu unikli velitel Vojtech Hora i pověřenci Slovenského štátu Ján Ďurčanský i Vojtech Košovský. Zmizeli za hranicemi.
Velitel popravčího oddílu SS-obersturmführer Kurt Georg Deffner byl americkým vojenským soudem odsouzen ke směšným třem letům vězení za týrání vězňů. Zemřel jako vážený občan Ausburgu v roce 1987.
Velitel Einsatzkommanda 14 SS-hauptsturmführer Georg Heuser byl v Německu odsouzen na patnáct roků nepodmíněně. Po devíti letech byl propuštěn na svobodu, přestože byl obžalován ze smrti 11 103 osob. Zemřel jako penzionovaný důstojník v Koblenzi roku 1989 ve věku 76 let.
Zdroje:
