Článek
Z muže, který měl demontovat komunismus, se stala alkoholická troska, která odevzdala Rusko Putinovi
S opilci na trůnu nebo v prezidentském křesle má snad každá země svoje zkušenosti. I Česko mělo za krátkou dobu své existence pomazané hlavy s přezdívkami jako „Venca flaška“ nebo „Milouš lihouš“.
Takové setkání u korunovačních klenotů bylo spíše trapné a celkem neškodné. To byl také nápad jet z carské oslavy rovnou do katedrály. Chvíli se o tom dělaly vtipy a tím aféra vyšuměla.
Pravda, předávání Hradu novému prezidentovi se také neobešlo bez humorné vložky. Sklad alkoholu lánského zámku byl prázdný. Kancléř sice podal trestní oznámení k Vrchnímu státní zastupitelství v Praze, ale hledejte tři sta lahví?
Opilec je v našich krajích vlastně komická figura. Neškodný ožrala, jehož blábolení a klopýtání, popřípadě pádům se člověk zasměje. Ale nic se neděje, z toho se dotyčný vyspí a kdo se kdy neopil?
Obecně se tvrdí, že čím dál na Východ, tím více se pije. Což je zřejmě pravda.
To v Rusku v roce 1995 jeden opilec mohl způsobit přímo národní tragédii. Jmenoval se Boris Jelcin a byl prvním prezidentem Ruské federace. Nebyl to samozřejmě pouze alkohol, který přivedl Rusko až k rozhovorům o tom, zda se země stane přidruženým členem NATO nebo ne.
V tom roce onu „bombu“ kromě jiného zneškodnil i alkoholismus a pověst neřízené alkoholické střely Borise Jelcina. Samozřejmě, že poté, co Putin obsadil Krym a vpadl na Ukrajinu ve své „speciální vojenské operaci“, celé hrátky s NATO vypadaly jako další výplod alkoholem obluzeného mozku cara Borise.
V devadesátých letech nebylo týdne, aby opilý Jelcin nebyl ve zprávách. Motal se, blábolil, plácal přítomné ženy po zadku, zazpíval si a mnozí v tom viděli jiskru lidství, kterou předchozí vládcové Kremlu postrádali.
28. září 1989 se dostavil celý mokrý Boris Jelcin na stanici milice. Prý ho neznámí útočníci hodili z mostu do řeky. Poté se opravil, že ho nikdo do vody nehodil. Námitku milicionáře, že pád z osmi metrů by na něm zanechal nějaké následky, smetl Boris ze stolu slovy: „Možná jsem vtipkoval a vy jste to nepochopili“.
V roce 1990 Jelcin u vesničky Molokovo asi 60 kilometrů od Moskvy v opilosti srazil v autě motocyklistu, který poté zemřel. Vracel se z večírku a rozhodl se sám řídit. Řidiče posadil na místo spolujezdce. Za zabití v opilosti nebyl nikdy potrestán.
Jak už to u vrcholových politiků chodí, špinavou práci obstarali bodyguardi. V tomto případě bývalý plukovník KGB Jurij Gorjakin. Později byl zastřelen před svým domem v Nachabinu.
Při odjezdu posledního ruského vojáka z východního Německa v roce 1994 se na obědě s Helmuthem Kohlem tak „upravil“, že odebral dirigentovi policejní kapely hůlku a rozhodl se sám dirigovat. Jelikož vážil o dobrých dvacet kilo víc než dirigent, během přetahování o hůlku měl Jelcin navrch.
V témže roce se měl Boris Jelcin setkat s irským premiérem Albertem Reynoldsem. Ruské letadlo se vzácným hostem nejprve hodinu kroužilo nad letištěm v Shannonu a když konečně dosedlo, nikdo nevystoupil.
Rudý koberec, čestná stráž, kapela připravená zahrát hymny obou států, seřazení politikové, zástupce ruské ambasády a Jelcin nikde. Prý se mu neudělalo dobře. Druhá verze byla, že tvrdě usnul. Třetí verzí byl prodělaný infarkt.
Od té doby se v Irsku ujalo nové přísloví. „Kroužit nad Shannonem“. Znamená to být zpitý pod obraz.
V roce 1995 při návštěvě USA značně podnapilý Jelcin na tiskové konferenci blábolil tak, že se vedle něj stojící Bill Clinton smál celých osm minut po dobu Borisovi exhibice.
V noci se ztratil a ochranka ho našla, jak se v trenýrkách pokouší na dálnici stoupnout taxi. Dostal totiž strašnou chuť na pizzu.
Zkrátka první ruský prezident nebyl suchar a měl k lidu blízko. Minimálně přes vodku.
Jestliže mají Irové své přísloví „kroužit nad Shannonem“, naše „viróza“ od korunovačních klenotů je jen bezvýznamnou slovní hříčkou.
Když v roce 1999 na Silvestra oznámil, že se rozhodl předat úřad jistému Putinovi, většina národa si myslela, že jde zase o další alkoholické extempore Borise Jelcina. Bohužel se mýlili.
Zdroje:
