Článek
Život Cyrana z Bergeracu neukončil kord v šermířském souboji, ale padající prkno
„Co by to bylo za chlapa bez pořádného frňáka,“ pravil Bohumil Stejskal na večeři v nóbl brněnské hotelové restauraci. Tedy ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág.
Ovšem nejslavnějším nosem se honosil jistý Francouz, který se zapsal do historie nejen jím, ale i širákem. „Svůj širák odhazuji v dál.“
Jak jméno napovídá, Cyrano de Bergerac by měl pocházet z kraje Bergerac v Gaskoňsku. Gaskoňské kadety ve svých románech dostatečně propagoval a obdivoval Alexander Dumas. Rváči, opilci, sukničkáři a vůbec fanfaróni.
Jenže pán z Bergeracu nebyl Gaskoněc, ale Pařížan. A tím celá jeho postava ztrácí na zajímavosti. On to vlastně nijak zajímavý člověk nebyl.
Údajně se stal předlohou pro hlavní postavu ve hře Cyrano z Bergeracu od Edmonda Rostanda. Jenže ani tou nebyl. Došlo k záměně jmen a oním proslulým Cyranem byl jeho bratranec. Ale i kdyby jím byl, měl by s hrdinou Rostandovy hry pramálo společného.
Jmenoval se Savinien de Cyrano a pocházel z Paříže. Otec byl právník a matka dcerou šlechtice a králova rádce. Tedy „bonne famille.“ Narodil se postarším rodičům jako Savinien II., dne 6. března 1619. Rodičce bylo třiatřicet, otci padesát dva let. V roce 1622 se rodina přestěhovala na venkov do Mauvières.
Jako dospívající mladík se vrátil do Paříže. Místo studií se ocitl ve společnosti zlaté mládeže, kterou zajímala jen zábava a vzrušení. Patřil mezi „verrues“, tedy výrostky. Navštěvoval nevěstince, herny, vyhledával souboje, provokoval městskou hlídku. Prostě život hocha z dobré rodiny v Paříži. Jenže život po hospodách, pití, karban a slečny ho přivedly na mizinu. Otec ho přestal v jeho životním stylu podporovat, a tak vstoupil do armády.
Bylo mu devatenáct a coby zdatný šermíř se zkušenostmi z pouličních rvaček byl vítaným kadetem. Jako důstojníka ho proslavily dvě věci. Šerm a chvástání. Dvě zranění ale jeho krátkou roční službu ukončily. Hlavně to druhé. Rána mečem do krku bylo vážné poranění. Je docela dobře možné, že až tak dobrým šermířem zase nebyl.
Zotavoval se u své sestřenice baronky Madeleine Robineauové, která se později stala předlohou pro krásnou Roxanu. Jenže to byl opět další švindl dramatika Edmonda Rostanda. Cyrano byl ve skutečnosti homosexuál. Vojenskou kariéru tedy po roce ukončil a začal studovat filosofii. Na pařížské Collège de Lisieux se stal spolužákem pozdějšího slavného dramatika Molièra.
Jak patrno z jeho literárních pokusů, od Moliéra se mnoho nepřiučil. Napsal čtyři knihy, dvě hry a dva romány, z nichž jisté popularity dosáhla sci-fi o cestě na Měsíc.
Cyrano de Bergerac zemřel 28. července 1655 a je pohřben v Sannois. Příčina smrti byla podle jedné verze dřevěné prkno, které mu spadlo na hlavu. Podle jiné syfilis.
Těžko může být trapnějšího konce pro romantického hrdinu a mistra kordu, který svůj širák odhazuje v dál. Padající prkno nebo pohlavní choroba.
Zdroje:
