Článek
Své jméno získaly Zvířetice zřejmě podle Zvěraty, zakladatele nedaleké obce, existující již před stavbou hradu.
Zřícenina hradu Zvířetice se nachází v místech na hranicích Českého ráje a Máchova kraje. I když je to dnes hradní zřícenina, bývaly Zvířetice za svého největšího rozkvětu krásným renesančním zámkem, který vyhořel a zpustl po zásahu bleskem.
První zmínka o gotické pevnosti dvou věží pochází z roku 1287, kdy ji nechal postavit Zdislav z Lemberka, syn svaté Zdislavy z Lemberka. Zdislav i jeho četní potomci se psali zprvu z Lemberka, později jako páni ze Zvířetic.
V těchto místech probíhala obchodní stezka z Prahy do severních Čech. Zřejmě se tedy jednalo o komerční hrad, ve kterém se vybíralo mýtné.
Proto si pro hrad vybral Zdislav místo přirozeně opevněné ze tří stran. Na východě příkrým svahem k řece Jizeře a na severu a jihu hlubokými koryty vymletými vodou. Zbývalo opevnit pouze západní stranu, kde podhradí bylo od vlastního hradu odděleno šíjovým příkopem, po stranách uzavřeným příčnými zdmi. Severní věž poněkud vyčnívající z hradební zdi byla určena ke střežení přístupové cesty k hradu. Jižní menší chránila původní bránu do hradu. Zbytek lichoběžníkového staveniště byl opevněn zdí se zaoblenými rohy a na východní straně byl postaven hradní palác.
Ve zmatcích po vymření Přemyslovců stál Heřman Lemberk nejprve na straně Jindřicha Korutanského, který ho také v roce 1309 jmenoval nejvyšším purkrabím v Praze. Když ale Jindřich své rozhodnutí změnil, přidal se na stranu nejmladší Přemyslovny, Elišky. Na straně nového krále vytrval i v bojích, které proti němu zahájilo české panstvo pod vedením Jindřicha z Lipé i když tak stál proti svým erbovním příbuzným Vartemberkům a Michalovicům.
Zvířetičtí se také zúčastnili bojů, které zuřily z nejasných příčin nejspíše o turnovské zboží v Pojizeří mezi Markvartici. Proti Vokovi z Rotštejna se postavili příslušníci všech ostatních spřízněných rodů. Roku 1318 se vrhli na jeho statky, které zpustošili a hrad Rotštejn vypálili. Vok z Rotštejna je potom poháněl před soudy, ale výsledek sporů není znám.
Následně přešel Zdislavův majetek na syny, kteří používali ke svému jménu přízvisko páni ze Zvířetic. Zdislav ze Zvířetic se stal v roce 1410 na pražské univerzitě mistrem svobodných umění a stoupencem Jana Husa. Stál za ním i ve sporu o Viklefovy knihy. V roce 1410 podepsal odvolání k papeži a postavil se společně s Janem Husem i proti prodeji odpustků, nařízeným papežem Janem XXIII. Za to ho stihla církevní klatba.
Zdislavovi bratři Václav, Petr a Beneš stáli na straně královské a byli stoupenci císaře Zikmunda. Později si za svůj postoj vysloužili obléhání hradu husity.
Majetek získal jejich strýc Heřman a jako člen poselstva do Uher k Janovi Jiskroví z Brandýsa se zúčastnil 7. září 1451 bitvy u Lučence. V bojích proti odbojnému panstvu a uherskému králi Matyáši Korvínovi stál později věrně na straně krále Jiřího z Poděbrad.
Novým majitelem panství s hradem se stali Vartenberkové. Adam Vartenberk se zúčastnil neúspěšného stavovského odboje proti králi Ferdinandovi I., který využil vhodné příležitosti a bezohledně likvidoval stavovskou opozici. Adamovi nepomohly ani otcovy zásluhy o habsburský rod a jeho panství Skály, Rohozec, Frýdštejn a Český Dub byly v roce 1547 zkonfiskovány. Z milosti mu byly ponechány Zvířetice. Kromě toho byl odsouzen k doživotní internaci na hradě.
Poté byl hrad přestavěn na renesanční zámek obklopený zahradami a vinicemi. Jako konfiskát ho koupil po Bílé Hoře Albrecht z Valdštejna. Ve vlastnictví jeho rodu zažívaly Zvířetice svůj vrchol.
Na nádvoří je čtyřicet dva metrů hluboká studna zasahující svou hloubkou až na dno samotné Jizery. Studna bývala součástí původního gotického hradu a jedna pověst praví, že z ní vede tajná chodba ven ze zámku. Prý do ní byla jednou spuštěna kachna, která později vyplavala na řece Jizeře v místech naproti zámku.
V roce 1693 však Zvířetice postihl velký požár a zámek vyhořel. Přestože byl opraven, další katastrofa přišla za dvacet sedm let. Roku 1720 uhodil blesk do válcovité věže, která střežila přístupovou cestu a byla dokonce ozdobena hodinami se třemi ciferníky. Celý zámek znovu zachvátil požár, ze kterého se již nevzpamatoval. Tehdy se majitelé rozhodli zámek nadobro opustit a ponechat jej svému osudu.
Městečko následně pustlo a chátrající budovy se staly zdrojem stavebního kamene pro obyvatele okolních vsí. Zřícenina se objevila i na kresbě Karla Hynka Máchy v 19. století. V té době byla ještě zachycena celá hradní věž. Její část se zřítila až na přelomu 19. a 20. století.
Zdroje:
