Článek
S. M. Kirov, Stalinův oblíbenec, miláček lidu a nelítostný vrah, zastřelený před svou kanceláří
Leonid Vasiljevič Nikolajev, komsomolec, později komunista. Vyrůstal v chudé rodině bez otce, tělesně poznamenaný křivicí, kvůli které do svých jedenácti let nechodil. Od dětství popudlivý, hádavý až nesnesitelný společník.
Díky komunistické straně měl práci a obživu, ale všude se brzy rozhádal, takže ho často propouštěli a zase jinde přijímali. Vyhledával neustále spory, hádal se s každým a když byl nezaměstnaný, bombardoval úřady svými dopisy plnými stížností na všechno a na všechny. Sebe popisoval jako opravdového revolucionáře, kterému se děje jedna křivda za druhou.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Sergej+Mironovi%C4%8D+Kirov&title=Special:MediaSearch&type=image
Kupodivu byl ženatý s o tři roky starší Mildou Draulovou, taktéž komunistkou, pracující jako sekretářka v kanceláři oblastního výboru strany. Těžko říct, kde fyzicky postižený, nesnesitelný a hádavý Nikolajev přišel ke krásné Mildě, se kterou údajně spal i první tajemník leningradského oblastního výboru strany, samotný Sergej Mironivič Kirov.
I Kirov se narodil do chudé rodiny kdesi na Urale, ale to se ještě jmenoval Kostrikov. Otec alkoholik, v chatrči kupa hladových dětí, které matka nedokázala uživit. Kluk se ocitnul v sirotčinci, kde mu jistí dobrodinci umožnili studium na průmyslové škole, později na vysoké, kde získal titul inženýra. A stal se marxistou, členem ruské sociálně-demokratické strany.
K mládí patří projevy buřičství a vzpoury. Tyto pocity se nevyhnuly ani mladému inženýrovi. Sebrali ho za účast na revoluci v roce 1905, což mu vyneslo rok vězení. A stal se bolševikem. Následovaly další potíže s carskou policií, takže se raději přesunul na Kavkaz, kde v klidu a bezpečí dočkal konce carského režimu.
Po vzoru jiných revolucionářů si změnil jméno na Kirov podle Kýra Velikého, perského vůdce.
Autor: NA Petrov/commons.wikimedia.org/volné dílo
A revoluční sny začal měnit v realitu. Jako velitel vojenského vedení v Astrachani nechal povraždit čtyři tisíce odpůrců bolševismu, včetně arcibiskupa a mnoha duchovních. Během občanské války řádil v kavkazských republikách a snažil se o jejich spojení do jedné sovětské.
Jako Stalinův patolízal byl odměněn postem generálního tajemníka ázerbájdžánské komunistické strany, později šéfem petrohradského oddělení strany. To byla druhá nejvyšší stranická funkce hned po Stalinovi.
Jeho další náplní práce bylo využití vězňů k otrocké práci na nesmyslných projektech, jakým byl i kanál z Baltského do Bílého moře, při kterém zahynuly desetitisíce otroků gulagu.
Na stranickém sjezdu v roce 1934 pronesl chvalořeč na Stalina a zároveň zesměšňoval své bývalé kamarády a soudruhy Zinověva s Kameněvem, protože věděl, že jejich dny jsou sečteny.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Sergej+Mironovi%C4%8D+Kirov&title=Special:MediaSearch&type=image
Byl na vrcholu moci. S vizáží filmové hvězdy, urostlý, usměvavý, oproti poměrně starším soudruhům mladík a kupodivu, u lidu oblíbený. Zapomněli snad na jeho vražedná komanda, nechtěli slyšet o statisících otroků na Sibiři nebo to byla jen Kirovova PR vhodná propaganda, která veškerou špínu a krev házela na Stalina?
To všechno až do onoho osudného výstřelu 1. prosince 1934.
V Leningradu se konal stranický aktiv za účasti soudruha nejvyššího, Sergeje Kirova. Mimo jiné se mělo mluvit i o zrušení přídělového systému, který v SSSR stále fungoval.
Kirov stoupal po schodišti ve Smolném paláci do třetího patra, kde měl pracovnu. Jeho osobní strážce se opozdil a Kirov se ocitl na chodbě sám bez doprovodu. Proti němu šel malý, vyzáblý Nikolajev. Když přešel kolem Kirova, otočil se, přiložil mu k zátylku revolver a vystřelil. Kirov byl na místě mrtvý.
Nikolajev se pokusil hned poté zastřelit, ale to už byla u něj ochranka, která mu v tom zabránila.
Začalo zatýkání, vyslýchání, mučení a popravy. Smrt Stalinova oblíbence vypustila džina z lahve. Vyšetřování řídil osobně Stalin, což bylo velmi neobvyklé. Obklopil se svými nejužšími spolupracovníky, a naopak znemožnil účast dalších, například Kirovova blízkého přítele Ordžonikidzeho.
Krátce před vraždou byl Nikolajev zadržen orgány NKDV a brzy propuštěn. Byl u něj nalezen plán celé budovy. Jak se dostal do přísně střežených prostor ani během mučení neprozradil. Oficiální výsledky vyšetřování uvedly, že celé to bylo spiknutí Trockého s úmyslem svrhnout bolševickou vládu.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Sergej+Mironovi%C4%8D+Kirov&title=Special:MediaSearch&type=image
Vražda S. M. Kirova posloužila Stalinovi jako záminka k zahájení Velké čistky, provázené brutálním terorem. Většina starých bolševiků, Stalinových přátel, byla zatčena a odeslána do gulagu nebo popravena.
Spoluvina na Kirovově zavraždění přitom byla jedním z nejčastějších doznání, které ze zatčených jejich vyšetřovatelé vymlátili. Potenciální oponenti Stalina tak byli zlikvidováni a vražda byla využita k upevnění jeho moci.
Zdroje:
