Článek
Ivan Petrov, nositel deseti Zlatých hvězd hrdiny, podvedl Brežněva. Přežil gulag i rozsudek smrti a zemřel ve sto letech
Do pomyslné rubriky s názvem „Černá kronika“ Sovětského svazu se za desetiletí existence tohoto státního útvaru zapsaly miliony osob, od vrahů, přes zloděje až po všelijaké šizuňky. Po čtyřicet let nám sice soudruzi tvrdili, že kriminalita byla v SSSR vymýcena a ti, kteří to osobně viděli během zájezdů k mauzoleu s rozkládající se mrtvolou, to mohli potvrdit.
Přesto mezi všemi těmi zločinci, kteří oficiálně neexistovali, jeden vynikal. Jmenoval se Ivan Arsenjevič Petrov. Protože v Sovětském svazu a nyní opět v Rusku snad všichni měli další jména, soudruhu Petrovovi se říkalo Mazaný Vaňka.
Těch prvenství, za která by se měl dostat do Guinessovy knihy rekordů, měl několik. Jednak kradl ještě za cara, protože byl ročník 1900 a zlodějskému řemeslu se učil od raného mládí. Ale hlavně mnohem později dokázal napálit a ošálit nejvyššího ze soudruhů, Leonida Iljiče Brežněva.
Autor: Gerald Praschl/en.wikipedia.org/volné dílo
Jako vesnické dítě z nuzných poměrů Vaňka brzy pochopil, že co si neukradne mít nebude. A tak už v deseti letech skončil v rukou carské policie. Drobné zlodějny dětí se trestaly výpraskem nebo několika dny v šatlavě. Pak se doba vymkla z kloubů a v hrůzách Velké války, říjnové revoluce a občanské války nebylo o Petrovovi ani vidu, ani slechu.
Znovu se v trestních spisech jeho jméno objevilo až v roce 1925 a pak už v nich zůstalo po celou dobu existence nového státu zvaného ve zkratce SSSR. Svoje zlodějny časem vylepšil používáním falešných jmen.
Po opakovaných trestech, které neměly žádný nápravný účinek, byl Petrov odeslán postrkem do trestanecké kolonie Solovky. Kdysi pravoslavný klášter na sibiřských ostrovech předělaný na obávaný Gulag. Dvacet tisíc vězňů, sadističtí bachaři a strážní, ledové moře plné ker a k nejbližšímu břehu zhruba čtyřicet kilometrů. Petrov nemohl být jen kasař a zloděj, protože takoví tam umírali po stovkách. Musel mít něco mnohem víc a nebylo to štěstí. Štěstí na Soloveckých ostrovech neexistovalo.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Petrovovi se podařil husarský kousek, srovnatelný se slavným útěkem z Alcatrazu. Utekl z gulagu a vznikla legenda „Mazaný Vaňka“. Nikdo dnes neví, jak se útěk podařil, ani jak přežil další roky v úkrytu. Probíhal Velký teror a Stalinovi vrazi nevěděli kam dřív skočit. Zatkli ho až v roce 1934 a kupodivu ne za krádeže.
V roce 1932 vydali bolševici vražedný zákon, který vešel ve známost jako „Zákon tří klásků“. Bylo to něco na způsob zákona o rozkrádání socialistického vlastnictví, ovšem mnohem drsnější. V době hladomoru vytvořeného Stalinem vojsko zabavovalo obilí kolchozníkům v takové míře, že už nebylo nejen na obživu, ale ani na další setbu. Hladem vymřely celé vesnice v kdysi nejúrodnější oblasti Ruska. Kdo si trochu vlastního obilí schoval pro svoji potřebu, riskoval život. Za nalezení takového obilí byl trest smrti.
A při porušení tohoto zákona chytili starého recidivistu Mazaného Vaňku. Místo kulky ho opět čekal kriminál, ze kterého ho dostala 2. světová válka. Stalin potřeboval do armády každého muže a Vaňka se přihlásil do trestné jednotky. V bojích byl zraněn, a protože smyl svou vinu krví, do kriminálu se už nevrátil.
Autor: Ion Chibzii /commons.wikimedia.org/volné dílo
Během svého pestrého života pochopil jedno. Drobné krádeže a kapsářské paběrkování nemá budoucnost. Těch pár drobných nestojí za další kriminál. Rozhodl se, že postoupí do vyšší ligy a stal se falešným karbaníkem.
Cestující, především ti movitější, se během dlouhých jízd vlakem po zemi sovětů brzy začali nudit a nový spolucestující byl příjemným zpestřením. Vaňka se uměl chovat, vyprávět a když nabídl partičku karet, málokdo odolal. Karty byly samozřejmě „cinknuté“ a cestující vystupovali z vlaku oškubaní jako svatomartinská husa.
Stížností „hejlů“ se Vaňka bát nemusel. Hazard i karetní hry byly v SSSR zákonem zakázány a stěžovatel by se tedy velice rychle změnil z oběti v obžalovaného.
Mezitím se Vaňka stačil oženit a zplodit dvě děti. Příliš se doma nezdržoval, protože byl často na cestách za výdělkem. Ale peníze posílal a vůbec se staral jako vzorný otec, aby rodina netrpěla nouzí.
Autor: Fdutil /en.wikipedia.org/volné dílo
S jídlem roste chuť a Vaňka se rozhodl postoupit zase o příčku víš. Dál sice v kartách obehrával karbaníky lačné výher, ale namáhavé a zdlouhavé kodrcání vlaky vyměnil za slunečné lázeňské letovisko na Soči.
Tady mezi lázeňskou smetánkou potkával mnoho soudruhů, jejichž saka se napínala pod množstvím medailí a řádů. Letovisko nebylo pro obyčejné kolchozníky nebo dělníky od rotaček. Sloužilo k rekreaci vyznamenaných válečných hrdinů, politruků, politických pracovníků a samozřejmě jejich dámského doprovodu, včetně profesionálních slečen.
Vaňka byl sice úspěšný karbaník a recidivista, který unikl trestu smrti, ale také voják v trestním oddíle během Velké vlastenecké války. A taková vyznamenání by mu jistě zvýšila reputaci a pootevřela dveře mezi skutečnou špičku společnosti. A když už nějaké vyznamenání, tak rovnou to nejvyšší. Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu.
Vaňka si na základě svých psychologických zkušeností vybral muže s hvězdou na saku. Jmenoval se Vladimír Kobjak a vnutit se do jeho přízně nebyl pro Vaňku žádný problém. Poseděli, popili, dobrou vůli spolu měli a ráno Vladimír zjistil, že je bez saka i bez hvězdy. Byla to sice Zlatá hvězda, ale hrdiny socialistické práce. To se Vaňkovi, který se práci vyhýbal jako čert kříži, trochu eklovalo a rozhodl se nyní zaměřit na sbírání všech zlatých hvězd hrdinů čehokoliv.
Mít takovou hvězdu se v SSSR mohlo vždycky hodit. Lidé jejich nositele měli v úctě jako hrdiny, úřady jim vycházely vstříc, a i případný konflikt s milicí by se mohl řešit jinak s hvězdou než bez hvězdy.
Výsledkem nové aktivity Mazaného Vaňky byla jeho nová sbírka deseti Zlatých hvězd. A nová přezdívka. Už to nebyl Mazaný Vaňka, ale Vaňka Hvězdopravec.
Autor: Vladimir Musaelyan/commons.wikimedia.org/volné dílo
Překonal tím i samotného generálního tajemníka SSSR Leonida Brežněva, který měl na svém obřím saku pouhých pět Zlatých hvězd stejně jako maršál Žukov. Náš prezident zapomnění Gustáv Husák se mohl pyšnit jen jednou.
Hvězdopravec byl v té době podruhé ženatý a měl tři děti. Nejstarší, už dospělý syn Jevgenij, byl rozhlasovým komentátorem a pomáhal tatínkovi s výrobou falešných dokladů.
A tak se jednoho dne ocitl na rozlehlém a nablýskaném stole soudruha Brežněva dopis podepsaný nositelem Zlaté hvězdy hrdiny SSSR soudruhem Alexandrem Denisovem. Dopis byl nápad Hvězdopravce a sepsal ho syn Jevgenij, protože otec nebyl v psaní příliš zběhlý.
Byla to prosba starého frontového vojáka a hrdiny o přidělení bytu v Moskvě. Možná si Brežněv zavzpomínal na své vojenské chvíle, možná mu přišlo líto starého fronťáka. Během pár dnů Hvězdopravec, dříve Mazaný Vaňka, dostal klíče od luxusního bytu na vyhlášené moskevské adrese.
Tak se stalo, že Brežněva, se kterým si léta nedovedli poradit světoví politici, dokázal podvést zkušený kriminálník.
Když bylo Hvězdopravci sedmdesát let, neodešel do důchodu, jak by se slušelo a patřilo, ale pokračoval dál neúnavně ve své „práci“. Svým způsobem to byl typ „stachanovce“, úderníka, jenom na šikmé ploše.
V jednasedmdesáti ale sklapla past. V sovětském Tuzexu, který se jmenoval Berjozka a kde nakupovalo horních deset tisíc soudruhů, odcizil Hvězdopravec jinému soudruhovi sako s pěkně nabitou peněženkou.
Jenže krádež se nepovedla a stárnoucího zloděje milice snadno chytila. Na okrsku se sice snažil předstírat infarkt, vysvětloval že šlo o omyl, ale stejně skončil před soudem. Vyfasoval deset let.
Odseděl si je jako recidivista do posledního dne a ve dvaaosmdesáti letech se opět ocitl na svobodě. Důchod žádný, tak se zase vrátil ke kapsářství, se kterým v dětství začínal. A protože měl rodinu a hodné děti a vnuky, dostalo se mu podpory i od nich.
Ivan Arsenjevič Petrov zvaný Mazaný Vaňka a Hvězdopravec se dožil sta let a zemřel 10. listopadu roku 2000. S kariérou zloděje začal v době, kdy v Rusku vládl car Nikolaj II. Kradl během celé dlouhé existence země dělníků a rolníků, v průběhu vlády Stalina, Chruščova, Brežněva, Andropova, Černěnka, Gorbačova a zemřel v době, kdy se prezidentem Ruska stal Vladimir Vladimirovič Putin.
V kriminálech a gulagu strávil dvě třetiny svého života, devětkrát z vězení uprchl a jednou byl odsouzen k trestu smrti.
Zdroje:
