Brouk a Babka: Zlatá labuť byla ve skutečnosti Bílá. Zůstali v Baťově stínu

V dnešní ulici Na Poříčí v Praze stával kdysi zájezdní hostinec, který měl na fasádě sošku labutě. Postupně se tomuto místu začalo říkat „u bílé labutě“. V první polovině třicátých let minulého století budovu koupil podnikatel Jaroslav Brouk, který tehdy vlastnil již několik obchodních domů ve velkých městech po celém Československu. Prahu se nepokoušel dobýt poprvé, ale jeho snem bylo místní ohromit světovým unikátem. Starý zájezdní hostinec šel k zemi a prvorepublikový podnikatel čekal na stavební povolení. Když ho v roce 1936 dostal, zřejmě netušil, jaké pohnuté časy Československo potká, než se mu podaří jeho největší sen vybudovat a zprovoznit. Vše bylo perfektně a zdaleka nad rámec tehdejších možností připraveno. Situaci zkomplikovala armáda Třetí říše, která patnáctého března 1939 napochodovala „ochránit“ zbytek Československa, přesto o čtyři dny později Bílá labuť slavnostně otevřela a čekal před ní dav přibližně kolem tří tisíc zákazníků.

Jaroslav Brouk se narodil v květnu roku 1884 v Hlincích nedaleko Kralovic na severním Plzeňsku a Josef Babka až v lednu dalšího roku v Mochtíně u Klatov. Oba se vyučili jako obchodníci. Později se potkali při studiu obchodní akademie, kde se nejen seznámili, ale i spřátelili. Odtud prý také pochází název jejich pozdějšího společného podnikání. Vzpomínali totiž na své profesory, kterým nesedělo abecední vyvolávání studentů, a proto používali spojení „Brouk a Babka“. Určitě tehdy nikdo z nich netušil, jak významní podnikatelé před nimi v lavicích sedí.

Po studiích se cesty obou obchodníků rozdělily. Jaroslav Brouk působil v Praze, Josef Babka naopak získával zkušenosti ve Vídni. Celou dobu ale zůstávali v kontaktu, proto se ve svých čtyřiadvaceti letech rozhodli založit vlastní podnik. V pražských Holešovicích si Brouk otevřel svůj koloniál, kam přizval jako spolumajitele právě Babku. Tím konečně vznikla obchodní značka Brouk a Babka. Ta své původní společníky přečkala mnohonásobně delší dobu, proto by mohl vzniknout mylný dojem, že společně podnikali až do komunistického převratu v roce 1948. Pravdou však je, že se kamarádi v dobrém rozešli již po dvou letech. Podařilo se jim sice z původního prodeje čajů a kávy rozšířit sortiment, nicméně Josef Babka zřejmě projektu příliš nevěřil, a také prý kvůli zdravotním problémům, se vrátil do Klatov, kde si otevřel vlastní obchod. Název společnosti se nezměnil, protože se tak oba domluvili. Letenský koloniál se totiž dostával do širšího povědomí a značku Brouk a Babka by tehdy bylo škoda měnit.

Jaroslav Brouk tedy pokračoval sám. V Praze založil rodinu, obchodu se začalo dařit, i když vyšší obraty neznamenaly vysoké příjmy. Velká část peněz šla na rozvoj a reklamu. Tehdy také Brouk zakoupil budovu na pražské Letné, kde plánoval postavit obchodní dům evropských rozměrů. Záměr odsunula první světová válka, během které byl Brouk odveden na vojnu. Pochopitelně ani obchod ze stejných důvodů příliš nevzkvétal.

Činorodý a akční obchodník nelenil a ihned po vzniku Československa začal s rekonstrukcí budovy. Obchodní dům Brouk a Babka otevřel již několik měsíců po konci války. Zaměstnával postupně několik desítek prodavačů a dalšího personálu, o několik let později koupil protilehlý a vedlejší dům, zdejší dvůr nechal zastřešit, čímž vznikla jakási dvorana. Z menšího přilehlého domu vznikl služební byt pro celou jeho rodinu. Obchodní dům také překvapoval své zákazníky častou přestavbou a změnami, což bylo typické i pro další Broukovy obchody.

Neustále se měnil i sortiment prodávaného zboží. Od potravin, přes drogerii, obuv a textil, přes technické vymoženosti, jakými byly motocykly. Svoji oblibu u zákazníků si obchody získaly díky rozšířeným službám, které jinde neznali. Samoobsluha, roznos a dovoz zboží, později i nákupy na dluh. Výhody poznali i zaměstnanci, kteří byli zřejmě u Jaroslava Brouka po zákaznících hned na prvním místě. Dostávali více dovolené, delší čas na obědovou přestávku a pravidelné odměny, jakožto podíl na celkovém příjmu podle prosperity společnosti.

Ještě na konci dvacátých let otevřel Jaroslav Babka nový obchodní dům Ostravanka v Ostravě (nyní Dům knihy). Během třicátých let pak vznikaly pod názvem Brouk a Babka další, téměř každé dva roky. Nejprve v Plzni, v Brně (Moravanka, později Obchodní dům Baťa), v Liberci (později Jiskra, nyní opět původní název) a v Bratislavě.

Výkladní skříní měl být již zmíněný obchodní dům Bílá labuť v Praze. V době svého otevření byl největším a nejmodernějším minimálně ve střední Evropě. Svůj původ měl v německých obchodech. Pro zákazníky znamenal velký posun. Nejenže se mohli svézt několika rychlovýtahy, ale poprvé byly použito i posuvné schodiště. Pokladny z menších oddělení byly propojeny potrubní poštou s hlavní pokladnou. V letních měsících budovu ochlazoval proud vody z vlastní studny. Obchodní dům byl rozpoznatelný z velké dálky, jelikož na její střeše se tyčila otáčející se a v noci svítící bílá labuť s červeným zobákem.

Ačkoliv byla válka, ze začátku neměla Bílá labuť nouzi o zákazníky. Jaroslav Babka dobře přichystal zásoby, a když nebylo z politických důvodů možné získávat zahraniční materiál, vždy si dokázal poradit. Dokonce udržel obchod nad vodou i s příchodem přídělového systému. Tržby také zvyšovaly němečtí vojáci, kteří nakoupené zboží posílali domů svým rodinám. Pokud se dříve o zaměstnance Babka dobře staral, pak v Bílé labuti měli dokonce na střeše budovy lehátka, kde mohli nejen odpočívat, ale v létě je využívali k opalování. Pokud jsou vám některé informace z textu o Bílé labuti povědomé, pak jste zřejmě viděli seriál Zlatá labuť, který je právě tímto obchodním domem a Jaroslavem Broukem velice volně inspirován.

S koncem války se někdejší velkopodnikatel rozhodl odejít na odpočinek, bylo mu již přes šedesát let. Do čela společnosti se postavil Jaroslav Brouk mladší, protože druhý syn Bohuslav, avantgardní umělec, spisovatel a publicista, neměl o obchod nikdy zájem. Bohužel s příchodem únorových událostí v roce 1948 a následnému znárodnění přišla rodina Brouků o celou společnost a velkou část financí. Obchodní domy se většinou přejmenovaly, Bohuslav Brouk emigroval a usadil se v Londýně, Jaroslav Brouk mladší byl poslán na několik let na převýchovu do uranových dolů v Jáchymově a později pracoval jako řidič u záchranné služby. Ještě dalších několik let byla celá jejich rodina v hledáčku Státní bezpečnosti, nejen kvůli svému původu, ale i emigraci.

A otec zakladatel? Jaroslav Brouk si jistě závěr života představoval úplně jinak. Již v důchodovém věku musel nastoupit znovu do práce jako závozník ve státním podniku NAPAKO. Zemřel v šedesáti devíti letech na své chatě ve Stříbrné Skalici, kde byl nucen bydlet. Na rozdíl od mnohem známější rodiny Baťů, zůstává příběh Jaroslava Brouka v jeho stínu. Přesto je v posledních letech stále častěji připomínán a v jeho rodných Hlincích místní před pěti lety odhalili pamětní desku. Seriál Zlatá labuť sice přímo Broukovo jméno nepřipomíná, ale jako vedlejší produkt vznikl i dokument Jak to bylo doopravdy, kde vystupuje vnučka Jaroslava Brouka a vnuk Josefa Babky.

Zdroj: Wikipedia (Brouk a Babka, Bílá labuť, Jaroslav Brouk), dokument Jak to bylo doopravdy