Český starosta zachránil amerického prezidenta. Sám po atentátu zemřel

Patnáctého února roku 1933 přicestoval nově zvolený americký prezident Franklin Delano Roosevelt na svojí jachtě do Miami na Floridě. Ve volbách zvítězil již v listopadu, ale inaugurace byla naplánována až na březen. Čas mezitím chtěl strávit odpočinkem po náročné kampani a cestováním. Přesto se setkával i se svými příznivci. Ti na něho čekali také v miamském přístavu. Právě sem zamířil rovněž Roosveltův přítel Antonín Čermák, starosta Chicaga. Ten chtěl s prezidentem projednat finanční pomoc svému městu, ale vše se nakonec odehrálo zcela jinak.

Roosevelt přešel ze své jachty na pevninu, kde se pozdravil se svými příznivci. Potom zamířil k přistavenému autu, u kterého jej očekával Čermák a před očima přihlížejícího davu zapředl se svým přítelem krátký hovor. Poté společně nastoupili a kolona vozidel se rozjela. Oba zdravili přihlížející davy, než konečně zastavili v centru města, kde Roosvelt pronesl krátkou řeč. Jenže v tu chvíli nebyli kolem pouze příznivci nově zvoleného prezidenta, ale také třiatřicetiletý italský imigrant Giuseppe Zangara. Vytáhl zbraň a vystřelil na Roosevelta. Lidé kolem se na něho vrhli, přesto se mu podařilo ještě čtyřikrát vystřelit. Střely však svůj cíl minuly, ale zasáhly několik přihlížejících. Největší zranění (průstřel plíce) utrpěl právě Antonín Čermák, který se během střelby snažil svého prezidenta vlastním tělem ochránit.

Antonín Čermák se narodil 1. dubna 1873 na Kladně do rodiny horníka. Jeho otec se kvůli krizi rozhodl o rok později přestěhovat s celou rodinou do amerického Braidwoodu, kde našel práci opět jako horník. Mladý Antonín přibližně od jedenácti let pracoval jako jeho otec v uhelném dole. Těžká práce jej sice nebavila, ale po zbytek života na tuto etapu rád vzpomínal, protože jej formovala a zocelila. Nejprve obstarával důlní dopravu, později byl zaměstnán jako brzdař na železnici. V šestnácti letech byl poprvé vyhozen, protože jménem všech pracujících během stávky požadoval po svém vedení zvýšení platu. Přestěhoval se tedy do Chicaga, kde již v devatenácti letech založil svoji vlastní povoznickou firmu.

Čermák prý navštěvoval školu pouze tři roky. Později nestudoval. Česky se naučil nejen díky své rodině, ale i krajanům. Tehdy se uvádělo, že Chicago je po Praze druhé město s největším počtem Čechů. Bylo jich tenkrát přes sto tisíc. Anglicky se naučil převážně díky své práci. Přesto věnoval samostudiu veškerý volný čas. V jedenadvaceti letech se pak oženil s českou imigrantkou, se kterou měli tři děti. Manželka mu pomáhala v obchodě, který se neustále rozvíjel. Vydělané peníze Čermák většinou obratem investoval, často velmi rizikově. Měl štěstí a vycházelo mu to. Když jej později oslovila politika, kvůli které si oficiálně doplnil vzdělání, předal firmu svému otci a bratrovi. Postupně se stal soudním vykonavatelem, poslancem státu Illinois, radním města Chicago a mířil stále výš. V roce 1928 sice nebyl zvolen senátorem, ale o tři roky později dosáhl vrcholu, když se stal starostou Chicaga.

Mohl si dokonce zapsat některá prvenství: byl prvním starostou města, který se nenarodil na území Spojených států, a také jeho inaugurační řeč poprvé přenášel rozhlas, což bylo do té doby zvykem pouze u amerických prezidentů. Jenže vítězstvím ve volbách jeho práce vlastně začala. Do čela města nastoupil v době, kdy se celý svět stále ještě plně nevzpamatoval z ekonomické krize a bylo zapotřebí pomáhat nejchudším, ke kterým měl Čermák blízko právě díky svému původu. Na ten nikdy nezapomněl, protože často přispíval na různé organizace a charity, dokonce finančně podporoval i své rodné Kladno, které rok po svém zvolení znovu navštívil v rámci svých cest po Evropě. Nějaký čas také pobýval na léčení v Mariánských Lázních a navštívil i „Baťův“ Zlín.

Chicago bylo v době Čermákova zvolení také známé jako zločinecké město, skrz naskrz prolezlé mafií. Mezi její tehdy nejznámější tváře patřil Al Capone. Chladnokrevný zabiják, který se během dvacátých let vyšvihl díky prohibici, která pokračovala i na začátku třicátých let. Al Capone s ostatními gangstery postupně ovládli nejen trh s alkoholem a drogami, ale i s prostitucí, hazardními hrami a stranou nezůstal ani obchod se zbraněmi. Čermák proti mafii ostře vystupoval a ukázal se velmi schopným v boji proti korupci. Svého předchůdce obvinil ze spolupráce s mafiány, protože jej otevřeně ve volbách podporovali. Ti naopak se štvavou kampaní proti Čermákovi neuspěli.

Když pak byl Čermák ve funkci starosty, snažil se prosadit zrušení prohibice a vyhnat mafiány z města. A podařilo se. Al Capone byl odsouzen do vězení, ačkoliv rozhodně ne za všechny zločiny, a už vůbec ne za ty nejtěžší, které mu nebylo možné prokázat. Jeho vliv na vlastní organizaci však zcela zeslábl a ostatní gangsteři již takového věhlasu nedosáhli. Mohlo za to i zrušení prohibice, která následně zlikvidovala ilegální obchody mafiánů s alkoholem. Prohibice však skončila až několik měsíců po Čermákově smrti v roce 1933. Veřejnost jej sice znala jako Antona Cermaka, ale díky svému lidskému přístupu a výsledkům v boji s mafií si tehdy vysloužil přezdívku „Tony“.

Právě rok 1933 byl osudný i pro další vývoj ve světě. Na konci ledna se stal v Německu kancléřem Adolf Hitler a všude sílil nacionalismus. V této době se stal novým prezidentem Spojených států amerických Franklin Delano Roosevelt, který jistě netušil, že bude zvolen ještě třikrát a že se za několik let spojí se Sovětským svazem a Velkou Británií v boji proti zmíněnému Hitlerovi během další světové války. Těsně před jejím koncem pak Roosevelt zemřel, ale vše mohlo být jinak už právě v onen zmíněný osudný rok.

Italský atentátník tehdy místo Roosevelta trefil Antonína Čermáka, kterého posléze naložili do automobilu a odvezli do nemocnice, kde jej operovali. Roosevelt v nemocnici vyčkával a pacienta navštívil i druhý den. Čermák měl prezidentovi sdělit, že je rád, že kulka zasáhla jeho a ne Roosevelta. Další dny se zdálo, že je český rodák z nejhoršího venku. Dokonce si u lékařů vymohl, aby mohl částečně úřadovat a podepisovat důležité dokumenty. Mezitím střelce Zangaru postavili před soud, odkud odešel s trestem osmdesáti let vězení. Později sice vznikly fámy, že cílem atentátu nebyl prezident Roosevelt, ale právě starosta Čermák, na jehož vraždu měla mafie vypsat odměnu. Nikdy se však tyto pochybnosti nepotvrdily a samotný atentátník tvrdil, že chtěl zabít prezidenta.

O zdravotním stavu oblíbeného starosty informovala nejen americká, ale i československá média. Postupné uzdravování bohužel překazila infekce, která se mu dostala do těla. Jeho stav se rychle zhoršoval. Čtvrtého března byl Roosevelt inaugurován do funkce prezidenta, ale jeho přítel a zachránce se slavné události nemohl zúčastnit, možná ji už ani nevnímal. Antonín Čermák o dva dny později v nemocnici právě na následky infekce v nedožitých šedesáti letech zemřel. Zangara byl znovu postaven před soud a tentokrát odsouzen za dokonanou vraždu k trestu smrti elektrickým křeslem. Trest byl vykonán čtrnáct dní po Čermákově smrti.

S oblíbeným starostou se naposledy přišly rozloučit desítky tisíc lidí. Pohřben byl v rodinné hrobce na Českém národním hřbitově v Chicagu. Později po něm pojmenovali zdejší 19 mil (přes 30 kilometrů) dlouhou ulici i stanici metra. Na svého rodáka nezapomínají ani na rodném Kladně, kde má Čermák pomník a před dvěma lety u příležitosti 150. výročí od narození mu zde udělili čestné občanství.

Zdroj: Slavné dny, Hamelika, Český rozhlas, Wikipedia