Článek
Chladného lednového pozdního odpoledne roku 1952 přešlapoval sníh u silnice nedaleko vesničky Chrastná na Kutnohorsku muž ve středních letech. Po nějaké době uslyšel motor a záhy uviděl i světla vozu, který se k němu blížil. Než zastavil, ujistil se muž, že v něm jedou jeho společníci. Pak se naklonil do okna k řidiči, promptně mu popsal cestu k jednomu ze zdejších domů a zase od vozu poodstoupil. Jeho společníci pokračovali v jízdě dle pokynů, než zastavili před vraty cílového domu. Jeden ze tří mužů vystoupil z vozu, přešel k oknu stavení a silně zabušil. Ve dveřích se zakrátko objevila čtyřicetiletá Anna Kvašová. Neznámý muž jí ihned začal vysvětlovat, že je pracovníkem Ústředního výboru KSČ a má za úkol odvézt ji společně s dalšími funkcionáři na mimořádné zasedání do Prahy. Žena se sice zeptala na jméno neznámého, ale pak zřejmě bez jakéhokoliv podezření přikývla, odešla zpátky do domu, kde se oblékla na cestu a rozloučila s rodinou. Pak nasedla do vozu.
Když vůz s Kvašovou a třemi muži vyrazil opačným směrem, měla prý prohlásit, že jedou špatně a jestli nejsou náhodou od tajné policie (jiný zdroj uvádí, že zmínila "teroristy"). Nejprve ji pánové uklidnili, že musí vyzvednout ještě jednoho tajemníka v blízké obci, když však sjeli ze silnice, vylekala se. Jeden z mužů vytáhl zbraň, řekl jí, ať je klidná a odevzdá svoji kabelku s věcmi. Řidič zastavil s vozem v Ratajské oboře, vzdálené asi pět kilometrů od Chrastné. Jeho kumpáni vytáhli Kvašovou z automobilu ven a zamířili do lesa. Řidič je chtěl následovat, když v tom se ozval výstřel. Kvašová zničehonic padla mrtvá na hromadu klestí. Její vrazi běželi zpátky k autu, u kterého stál nechápavý řidič. Rychle nasedli a ujížděli pryč.
Za dva dny do Ratajské obory zavítal bratranec Kvašové kvůli těžbě dřeva. Uviděl svoji příbuznou a chvíli na ni mluvil, protože si myslel, že jen odpočívá. Když se nedočkal odpovědi, podíval se na ni znovu. Teprve tehdy si všiml střelného zranění na levém spánku. Přivolanou kriminálku však kvůli „třídnímu teroru“ brzy vystřídali vyšetřovatelé Státní bezpečnosti. Možná právě proto se jim podařilo najít pachatele jen shodou náhod a až po více než pěti letech.
Nenáviděná ze všech stran
Anna Kvašová se narodila v roce 1908 ve Stříbrné Skalici a již po ukončení školy společně se dvěma bratry osiřeli. Mladší sourozence si vzali na vychování vzdálení příbuzní, Anna však začala pracovat a postupně sloužila u různých lidí na několika místech na Benešovsku. Později se vdala za truhláře Karla Kvaše. Měli spolu postupně tři děti, o které se starala do té doby, než její muž během krize přišel o zaměstnání. Přestěhovali se nejprve na Sedlčansko, později za pomoci rodičů manžela koupili rodinný dům s hospodářstvím v Chrastné. Tady Anna několik let vypomáhala u řezníka, který však byl během druhé světové války zatčen s celou rodinou pro svůj židovský původ a poslán do koncentračního tábora. Kvašovi sice částečně přišli o zdroj příjmů, ale konec války místo radosti přijali s velkým zármutkem. Krátce před osvobozením jim totiž zemřela jedenáctiletá dcera.
Po válce se nikdo z řezníkovy rodiny nevrátil, Karel Kvaš ale pracoval v Praze a syn chodil do učení, proto mohla Anna zůstat doma s nejmladší dcerou. V poválečném chaosu a tehdejší obnově republiky se začala angažovat. Postupně vstupovala do místní i regionální politiky, když se v roce 1947 stala členkou Komunistické strany Československa. Brzy byla zvolena nejen do Místního národního výboru, ale i za předsedkyni zdejší organizace KSČ. Jenže funkce ji zřejmě zcela pohltila. Často překračovala svoje kompetence. Začala být neoblíbenou nejen mezi obyčejnými lidmi, zvláště sedláky, které se snažila donutit v rámci tzv. kolektivizace venkova ke vstupu do JZD.
Právě k tomu prý používala nekalé praktiky. Z pozice své funkce měla vliv na distribuci potravinových lístků, které často zadržovala několik týdnů, jen aby dosáhla svého. Postup by možná nevadil stranickým kolegům, ale ona dokázala docílit svého i v rámci stranických struktur. Pokud cokoliv potřebovala zařídit, nebo si na někoho stěžovat, jako „velká voda“ prý přiběhla za okresním či krajským předsedou a čekala, dokud nedosáhla svého.
„Teroristé“ ji chtěli ostříhat
Jedním ze „šikanovaných“ sousedů v Chrastné byl i bývalý živnostník Josef Pták. Kvašová ho prý vydírala, protože neodevzdal veškeré věci ze své živnosti. Pták si stěžoval svým přátelům, manželům Kubelkovým, kteří měli částečně s Kvašovou také problémy. Nedaleko Chrastné vlastnili chalupu a ovocný sad. Obojí jim chtěli komunisté vzít. Společně s dalším známým Antonínem Landstoffem pak vymysleli plán – Kvašovou vystraší tím, že ji unesou a ostříhají vlasy, což bylo dříve považováno za ostudný symbol.
Původní záměr se však zcela vymkl kontrole, za což nesl největší podíl viny zřejmě Landstoff. Ten prý během války pomáhal Němcům, po válce však tvrdil, že byl v odboji. Stejným způsobem pokračoval i po válce, když nejprve nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti, aby byl přibližně po dvou letech vyhozen. Později tvrdil, že odešel sám a přidal se k protikomunistickému odboji. Vlastnil nezákonně minimálně dvě zbraně, které využil právě toho večera, kdy byla komunistická funkcionářka zavražděna. Společně s Landstoffem, který klepal u Kvašových na okno, přijel do Chrastné i Josef Kubelka. Svůj vůz pro akci zapůjčil další jejich společný známý Josef Koupil. Toho před Chrastnou k domu Kvašové navigoval Josef Pták, který by ve voze vzbudil podezření, protože se s funkcionářkou znali, a celá akce by tak ztroskotala.
Těžko dnes soudit, proč se původní plán změnil. Částečně se rozcházejí i pozdější výpovědi všech zúčastněných. Jedna z verzí historiků, proč se rozhodl Landstoff střílet, je, že se Kvašové údajně identifikoval svým průkazem a během následujících chvil ho napadlo, že udělal chybu. Druhá verze však říká, že se jednalo o omyl. Když vedli Kvašovou lesem, měla ve tmě zakopnout, zachytila se Landstoffa, který v tu chvíli vystřelil. Mohlo se však také jednat o jeho původní záměr, jen se o něm nezmínil svým kumpánům. O tom svědčí i fakt, že Koupil nesl z auta připravené nůžky na vlasy. Celý čin se zdál kriminalistům zcela amatérský, a také byl. Pachatelé zřejmě neměli připravený důsledný plán. Akce sice skončila úspěšně, ale zcela jinak, než ji původně zamýšleli. Možná by vyšetřovatelé nalezli pachatele dřív, ale během několika hodin po nálezu těla převzala vyšetřování Státní bezpečnost. A tápala.
Soudní proces v divadle
Dalších pět let se nikam nedostali. Sice bylo zatčeno několik podezřelých osob, dokonce mezi nimi byl i Josef Pták, jelikož se všeobecně vědělo, že mezi ním a Kvašovou byly spory, ale všechno popřel, vyšetřovatelé na něho nic neměli, proto jej museli opět propustit. Pachatelé se ale báli odhalení, proto se zbavili všeho, čeho se mohli po vraždě kriminalisté chytit. Koupil prodal své auto a Landstoff nejprve ukryl zbraně do heligonky, později je hodil do řeky. Všem také vyhrožoval, že pokud budou mluvit, zabije je, nebo se o ně postará „jeho organizace“. Zděšení tehdy zavládlo u manželky Kubelkové a přítelkyně Landstoffa Marie Nové-Šťastné. Věděly o jejich plánu, ale když zjistily, co se nakonec doopravdy stalo, žily neustále ve strachu z odhalení.
A to doopravdy přišlo. Náhodou a kvůli manželské hádce. Kubelkovi si pozvali přítele advokáta Holmana, protože se chtěli rozvést. Vypili několik lahví vína a začali se hádat. Kromě jiného se Anna Kubelková na svého muže obrátila s tím, že před lety provedli hroznou věc, když měli Kvašovou jen vystrašit, ale nakonec ji zabili. Advokát Holman nelenil a celou věc ihned ohlásil. Vyšetřovatelé postupně všechny zatkli a rozmluvili. Nejdéle zapíral Landstoff, ale když zjistil, že na něho ostatní svalují vinu, vypovídal také. Kvůli časovému odstupu a nevěrohodnosti všech zúčastněných se o podrobnostech činu může dodnes pouze spekulovat.
Samotná Státní bezpečnost se snažila zamaskovat svoji neschopnost tím, že neustále tvrdila, jak po vrazích pátrá, následně pak, že v jejich „zločinecké organizaci“ měla své lidi a celá síť byla odhalena díky vynikající agenturní práci. Ačkoliv byla většina velkých soudních procesů tehdejší doby již dávno uzavřena, stále hovoříme o konci padesátých let. Soudní líčení se odehrávalo v divadle v Kutné Hoře. Výsledkem byly tři tresty smrti – pro vykonavatele Antonína Landstoffa, „objednatele“ Josefa Ptáka a napomahače Josefa Kubelku. Jeho manželka byla odsouzena do vězení na pětadvacet let, stejně tak řidič Josef Koupil. Menší tresty soud udělil jejich známým, kteří o činu věděli a neinformovali, nebo jim napomáhali.
Vražda Anny Kvašové zůstala víceméně stranou oproti podobným událostem v té době, jakými byl například „Případ Babice“, který se dostal i do seriálu Třicet případů majora Zemana (odehrávajícího se v Plánici). Kvašová sice nebyla během svého života oblíbena u svých stranických kolegů, ale po její vraždě byl čin využit k propagandě proti třídnímu teroru a její památku každoročně připomínali. U příležitosti třicátého výročí zavraždění Anny Kvašové byl nedaleko místa nálezu jejího těla odhalen památník. Ten se stal podobně jako pomník maršála Koněva v Praze již několikrát terčem útoků neznámých vandalů. Ačkoliv Landstoff spáchal vraždu, byl společně s dvěma popravenými kumpány uveden na seznamu politických obětí.
