Článek
V šedesátých letech se na plátna kin dostala filmová verze tehdy velice oblíbené románové postavy Agenta 007 Jamese Bonda. Toho geniálně ztvárnil Sean Connery. Po prvních čtyřech filmech přišel na řadu jeho předposlední film s názvem Žiješ jenom dvakrát. Právě zde se poprvé objevila postava Ernsta Blofelda, úhlavního nepřítele, který založil organizaci Přízrak (později uváděna i v českém znění jako Spectre). Ačkoliv je v předchozích filmech postava Blofelda vyobrazena, nikdy mu není vidět do obličeje. To se bondovkou Žiješ jenom dvakrát mělo změnit, a proto se hledal vhodný herec.
Při návštěvě filmového festivalu v Paříži nabídl Harry Saltzman, hlavní producent filmů s Jamesem Bondem, zápornou roli Blofelda českému herci – Janu Werichovi. Ten s nadšením přijal. V dopise svému životnímu příteli Jiřímu Voskovcovi se svěřil i se svými obavami, jelikož britská tajná služba není zadobře se sovětskou Směrš (česky Smrt špionům, sovětská kontrarozvědka - pozn. autora).
Věc má ovšem háček. Jak víš, James Bond není zadobře se SMRT ŠPIONOM (smersh) a to je komplikace. Rozhodl jsem se, že bude-li role a) pěkná, b) nikoli aktivně proti Našemu Bratru – the hell with him, c) dobře fundovaná, tak že to mrsknu. Já bych se totiž posral radostí být jednou z postav těch pohádek IanaBoženyNěmceFlemminga.
Jan Werich, výrazná osobnost českého divadla a filmu, dostával po skončení druhé světové války velký počet nabídek na role ze zahraničí. Důvodem byla jeho emigrace a pobyt ve Spojených státech během války, kdy navázal řadu kontaktů. Od druhé poloviny čtyřicátých let se objevil například v britském thrilleru Assignment K, francouzském dramatu Dvacátá pátá hodina, sovětském válečném filmu Pád Berlína, kde ztvárnil nacistu Hermanna Göringa, a v mnoha dalších. Některé byly dokonce objeveny až s odstupem času.
Werich v říjnu 1966 tedy s radostí přijal roli v bondovce. Do Londýna odletěl na původně plánovaných šest týdnů, během kterých se měl potkat i se svým přítelem Jiřím Voskovcem, který byl tehdy ve druhé emigraci ve Spojených státech. Bohužel se události vyvíjely jiným směrem.
Jan Werich jako Ernst Blofeld.
Werichova manželka Zdena prý později popisovala, že se jí manžel v té době nelíbil po zdravotní stránce, a k tomu si na natáčení poranil ruku. Režisérovi bondovky Lewisi Gilbertovi se zároveň Werichův výkon, respektive výraz vůbec nelíbil. Z postavy Blofelda chtěl mít výrazného zloducha, ale Werichův zjev byl příliš laskavý, režisérem dokonce popsán jako Santa Claus.
Já se nepohodl s produkcí, neb chtěli, abych dělal monstrum. Tak si vzali jinýho, ale zaplatili, co podepsali.
Jan Werich se tedy v listopadu vrací zpět do Prahy a do role „monstra“ Blofelda byl angažován britský herec Donald Pleasence. Dnes si milovníci filmů s agentem britské tajné služby těžko představí jiného herce, přesto by Žiješ jenom dvakrát měl pro české fanoušky zajímavou výraznou českou stopu a mnozí by byli rádi, kdyby se tehdy Werich ve filmu objevil. Ono se tak ale pravděpodobně stalo. V některých záběrech, kdy není postavě Blofelda vidět do tváře, je možné vidět vlasy nad křeslem, ve kterém sedí.
Proč Werichovy vlasy? Herec Donald Pleasence měl pleš a postavu zloducha nehrál s žádnou parukou, je tak velmi pravděpodobné, že ve filmu zůstaly některé záběry natočené s Janem Werichem. Stejně tak existuje několik fotografí, pravděpodobně z kamerových zkoušek a propagačních materiálů, kde je český herec oblečen do filmového kostýmu. Tyto nejspíše viděl i Jiří Voskovec, který svého kamaráda podpořil.
Ať už kdokoli byl proti tomu, abys tu roli dělal, byl vůl. Tvé pojetí mělo logiku a fištrón. Viděl jsem krásnou fotku tebe v roli, reprodukovanou spolu s chytrým tvým interviewem v Daily Mail. Vypadals skvostně. To ti přísahám co fan of James Bond's pohádek, jak správně je nazýváš.
