Článek
V krátké třicetileté historii České republiky jedná Poslanecká sněmovna poněkolikáté o důvěře vlády. S velkou pravděpodobností nás čeká opětovné vytahování opozice, jak by vše dělali lépe, a fňukání koalice, protože nesou na bedrech břímě předchozích vlád a nemohou vše napravit tak, jak by si přáli. V historii české země však vládnoucí garnitura zažila mnohé konflikty, puče, nebo stála před důležitým rozhodnutím. V takových chvílích byli na ulicích občané. Prostý lid, který svou přítomností chtěl dokázat, že mu jde o budoucnost a podporu některé strany, respektive rozhodnutí. Kam zmizely plné ulice a náměstí?
S rozmachem sociálních sítí není potřeba jezdit do Prahy, platit za jízdenku, drahou naftu, mrznout, stát v dešti, sněhu a ještě si v práci vzít dovolenou. Prostý občan zjistil, že žádná změna není trvalá a rozhodně nedopadne tak, jak byla vysněna. Vždyť nadávat (nejen) na politiky může na sociálních sítích. V klidu a teple domova, někdy i ze zaměstnání. Však si kdykoliv „otevře ty internety“, vyhledá například předsedu vlády a napíše mu od plic skrze klávesnici jeho přístroje inteligentní komentář pod různé příspěvky, tweety a videa, které chrlí PR týmy všech předních politiků.
Český občan z ulice prostě zpohodlněl a už nežije ve víře za svou pravdu. Je rád, že si může veřejně zanadávat svému nepříteli téměř „do očí“. Co na tom, že tyto příspěvky pravděpodobně nikdo z veřejných představitelů nečte? Nikdo na ně osobně neútočí a neplive. Všichni jsou spokojeni. Jestliže proběhne za nějakou dobu další revoluce, pravděpodobně se jí dočkáme ve virtuální realitě.
