Článek
Z rakousko-uherských a německých zákopů západní fronty se ozývá zpěv koledy Stille Nacht (Tichá noc). Z druhé strany jim odpoví anglickou verzí Britové, kteří se ji chystali zpívat až o den později. Po nějaké chvíli ze zákopů pomalu vylézají vojáci. Se zájmem a napětím očekávají, koho během několika málo okamžiků uvidí proti sobě. Jenže ďábelské až nadpozemské představy jsou rychle pryč. Proti sobě stojí stejně unavení vojáci, kteří často ještě před nedávnem byli mladými chlapci. Prvotní nedůvěru postupně vystřídala radost, předávání darů, objímání, focení, a dokonce i hraní fotbalu. Jinde však zůstalo jen u zpěvu vánočních koled. Částečný nádech míru a lidského porozumění během války, která již za necelý půlrok ukázala svoji hrůzostrašnou sílu, se během dalších let podařilo důstojníkům a vrchnímu velení držet zkrátka. Takový přístup byl pro ně zradou.
„Rychlá válka“
Záminkou k začátku války, která později dostala název Velká válka a ještě o čtvrt století později název První světová válka, byl dokonaný atentát na rakousko-uherského nástupce trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku v Sarajevu v červnu 1914. O měsíc později vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Tehdy kolovala mezi odvedenci hláška, že protivníka umlátí čepicemi a na Vánoce jsou doma.
Jenže lokální konflikt se stal rozbuškou a zasáhl celý svět. Do války se dostávaly další a další země. Během několika prvních týdnů se otevřelo mnoho různých front, které se často staly na dlouhé měsíce domovem pro vojáky na obou stranách zákopů. Ačkoliv to nejhorší (například jedovaté plyny) mělo teprve přijít, nové vynálezy již brzy ukázaly svoji tvář. Přesto se vojáci těšili na období Vánoc. Připravovali stromky i dárky, psali domů svým rodinám povzbudivá psaní. K utišení bojů během svátků přispěl i papež Benedikt XV., když během svého poselství vyzval znepřátelené strany ke klidu alespoň na noc, kdy zpívají andělé.
Setkání vojáků během vánočního příměří.
Vánoční zázrak o Vánocích roku 1914 nebyl globálního charakteru a nepřišel k němu žádný rozkaz od vrchního velení. Na východní frontě proti sobě stála dvě náboženství, která slaví svátky v jiný čas, což mělo za následek vzájemné „schválnosti“. Na západní frontě také nebyl klid všude, záleželo na rozhodnutí důstojníků. Sbližování však nebylo dobře přijato ve vyšších kruzích a částečně se proti tomu později vymezoval i tisk. Protože panovaly obavy, aby vzájemné „přátelství“ nemělo vliv na bojovou morálku, byly po svátcích některé útvary přesouvány na jiná místa.
Nejvyšší velení na obou bojujících stranách se dalším podobným situacím pokusilo předejít tím, že naplánovalo různé výpady a útoky vůči protivníkovi i ve svátečním období. Aby vojáci nepodléhali melancholii a udržela se správná morálka, byl pokaždé zvýšen přísun alkoholu, cigaret i některého na frontě celoročně nedostatkového jídla. Jsou dochovány ještě zprávy o několika lokálních příměřích, například z období Velikonoc roku 1915, ale žádné již neměly takový rozsah jako první prvoválečné Vánoce.
Zdroj: Vánoční příměří 1914, Dějepis.com, Slavné dny
